Tajemství Anny z Lampersdorfu

Naďa Horáková mne zaujala již knihou Hrob třinácté panny. I když zde neřeší záhady detektiv, či kriminalista, přesto jsme napjati od začátku až do konce. A tak je to i u další knihy, která se mi dostala do rukou a tou je Tajemství Anny z Lampersdorfu.

Zločin na Bezdězu

Tato kniha Vlastimila Vondrušky je opět skvělou detektivkou zavádějící čtenáře do 13. století, mezi zdi nedávno dostavěného hradu Bezděz, jehož správou byl pověřen královský prokurátor Oldřich z Chlumu, jenž také na stavbu hradu po celou dobu dohlížel, jak víme z předešlých částí souboru "Hříšní lidé Království českého".

Živáňská v pekáči

Živáňská je původem slovenské jídlo a většinou se připravuje na rožni ve volné přírodě a původní receptury obsahovaly hlavně skopové maso. Skvělé jídlo lákalo mnohé i k variantě zhotovéné doma v kuchyni. Pro mne má ten půvab, že se jedná o tzv. "jednohrncovku" .

Tato moje živáňská vlastně s původním receptem nemá mnoho společného, je to něco jako špíz bez jehly. Ingredience se skládají střídavě za sebou a také záleží na každém, čím si maso obohatí. Oproti špízu na jehle jsou zde i brambory.

Muž, který četl

Jsem už holt taková. Mám raději záhady a detektivky než knihy plné mouder,či duchaplností, co život přináší....A tak jsem v posledních dnech pátrala, díky autorce příběhu Inně Rottové, po totožnosti muže, který četl, spolu s novinářkou v důchodu, která vypomáhá svému zeťovi v detektivní kanceláři.

Možná je dobře, že tu nejsi

Kdybys tu byl,

radovala bych se...

Kdybys tu byl,

nevěděla bych, co říct...

Kdybys tu byl,

možná bych litovala...

Kdybys tu byl....

Ale naštěstí je vše, jak má být

a ty jsi jen sen, jen touha,

která mi dává žít.

Kdybys tu byl ty,

asi bych byla jiná...

Kdyby....

Hoří aneb evakuace hotelu

Stoletá praxe

Jsem ve věku, kdy už se občas ohlédnu a možná i zatoužím vrátit čas. I když jsou vzpomínky zahalené v jakési mlze, přesto některé události vyplouvají napovrch v takové zřetelné podobě, že jsem rázem zpět na místě samém, třeba ve školní lavici, či promočená ledovou vodou, když se pode mnou propadl led na kraji rybníka, protože jít ze školy spořádaně po cestě jsme prostě nedokázali.

Mamčo, uvař si kafčo

aneb důchodkyně a moderní přístroj.

Svého vnuka už nehlídám pravidelně, ale občas je přece jen nutné zastoupit rodiče. Když je syn na vojenském cvičení je to hlídání až do noci. Napíšeme s Lukáškem úkoly,......."Mamčo, klidně si udělej kafčo a v lednici si vemte na co máte chuť."

No jo, ale jak si uvařím kávu? Mladí si pořídili na kávu super stroj a já s ním neumím. Volala jsem snaše do práce, jestli nemají mletou nebo instantní kávu. Nemají, ale nemám se bát, je to jednoduché a určitě to zvládnu i na onom kávovaru.

Uvařila jsem si tedy skvělou kávu s mobilem u ucha. Ano není to složité, když vám někdo říká, co kdy máte zmáčknout. A káva je opravdu výborná, protože se umele čerstvá.

Nikdy nefňukal

Jistě všichni slyšeli rčení "život je boj." Ano je. Bojujeme s nemocemi, bojujeme s nadváhou, hloupostí....bojujeme a jsme střídavě vítězi či poraženými. Jsme každý jiný a každý se s porážkou smiřujeme jinak a každého i vítězství jinak oslní a povzbudí. Jsou mezi námi hrdinové, vítězi, o kterých se píší knihy, oslavují se ve filmové tvorbě, dostávají státní vyznamenání. Ale jsou i tací, o kterých se neví. Za všemi vítězstvími je většinou dřina. Dřina duševní nebo fyzická. A každý zná určitě jednoho člověka ve svém okolí, který je rovněž hrdinou, vítězem.... rovněž vybojoval svůj boj a nikdo, než vy a blízcí o tom nemá ani tušení.

V jiné dimenzi

Co se stalo před lety, když jsem ještě chodila do práce.

Čas je přesně měřitelná a také měřená veličina v reálném prostoru přesto, že jednotka času je vždycky nějak podivně kalibrovaná. A tak se nám to někdy neuvěřitelně vleče a jindy zase příšerně utíká. Einstein by mohl vyprávět.

Dnes se mi stalo něco nevysvětlitelného. Ráno jsem se probudila v jiné dimenzi o to nebezpečnější, že mě nic,ale naprosto nic nevarovalo. Okolí bylo důvěrně známé, tedy přátelské, časoměřič ani ručkou mávnutím nenaznačoval, že se děje něco mimořádného.

Že by tu už byl?

Sedím si v pohodě u počítače a vyrábím fotoknihu ze starých fotek nalezených v pozůstalosti po mých rodičích. Zaujatá prací jsem se skoro lekla, když vstoupil manžel se slovy, že dostane dvěstě korun. Ani jsem nezaregistrovala, že šel do obchodu a už se i vrátil. Automaticky sáhnu po peněžence a ona nikde. Prohledali jsme všechno včetně mrazáku, ledničky i pračky..... Už začínám panikařit, protože v peněžence mám kromě peněz i platební kartu s občankou, zdravotní kartou a jinými pro mne důležitými informacemi.

Znojemské sladkokyselé okurky

Recept jsem dostala před lety od strýce pocházejícího z Vacenovic na Znojemsku.

Tenkrát se ještě zavařovalo do litrových sklenic tzv masovek a recept

je tedy na tyto sklenice. Ale nevadí. Já dávám do

"sedmiček" odhadem o malilinko koření

méně, ale i když mi ujede

ruka, nic se

neděje.

Cuketová hořčice

Hořčici z cukety dělám již několik let. Doma jí říkáme špak a používám ji místo plnotučné hořčice, k uzeninám, pod maso, do dresinků na zeleninové saláty a pod.

Postup ve fotografiích a následně recept s přesnými dávkami ingrediencí.

Nakládaná sušená rajčata

Rajčat se letos urodilo opravdu hodně. Kečup mám uvařený, nestíháme je jíst, tak co takhle sušená rajčata, která všichni mají za pochoutku? Už jsem je jednou jedla a chutnaly mi také. Receptů jsem našla dost a četla i komentáře a zkušenosti druhých.

Líbilo se mi sušení v troubě s popisem, jak ubírat stupně a vkládat přestávky. V komentářích jsem se ale dočetla, že se rajčata spíše vaří, zatím co slupky praskají. Je prý lepší pomalejší sušení při teplotě nižší než 100 °C. A čím prý pomalejší sušení, tím více chuti si zelenina zachová. Volím tedy sušičku.

Rajčata keříčková jsem nakrájela třemi řezy na 4 kolečka, jak radil Ital ve videu. Ital radil dokonce rajčata posolit mořskou solí a sušit 3 dny na sluníčku. No jo, když mi sluníčko zalezlo a spíše 3 dny prší.

Satisfakce

I já jsem byla v pubertě a byla jsem drsňák. Měla jsem přísného, leč spravedlivého otce, to by dnešní děti koukaly. Možná proto jsem se uměla prát za práva druhých, trestat příkoří konané na jiných, zvláště pak na mém bratrovi. Byl, a stále je, o necelé dva roky mladší a já klidně zmlátila kluka ze základky Krásno, když si dovoloval na bratra na naší mateřské půdě, tedy ve škole Křížná, kam chodili tenkrát Krásňáci na obědy.

DOBRONÍNSKÉ MORYTÁTY

Vlastimil Vondruška mne opět vtáhl do napínavého děje historického detektivního románu.

Ještě že nejsem Kat

Už párkrát jsem se odpoutala od cyklu Vondruškových historických detektivních románů, ale stále mne lákají a tohoto současného autora prostě nemohu minout. Kniha Vlastimila Vondrušky - Ještě že nejsem kat je samostatný historický detektivní román představující život v renesanční Praze. Vyšel v roce 2014 v autorské spolupráci s manželkou Alenou Vondruškovou.

Meduňkový sirup

Letos mi meduňka na zahrádce dělá radost. Dosud jsem ji sušila spolu s mátou na čaje, ale jelikož je jí dost, rozhodla jsem se pro sirup. Na internetu jsem našla receptů hodně, jsou si docela podobné.

Spravedlnost má zpoždění

Spravedlnost má zpoždění je titul knihy, v němž nás autorka Jindřiška Ptáčková zavede do pohraničí Severních Čech. Detektivní příběh a postavy jsou smyšlené, přesto si troufám tvrdit, že život v pohraničních oblastech kolem severních a západních hranic se velmi silně přibližuje autentičnosti.

Sedum let smůly

Sedm let smůly prve

chtělo se mi pod kůži vrýt
se slzou v barvě krve
donutit mé srdce hnít.

Snad nesmět se dívat do tvých očí
kde jiskřičky smíchu se zračí
jen tápat s křečovitým šklebem
pro nejž je pohrdání chlebem.

Po růžích šlapat,bránit se trnům
že rudou bolest pouští žilou
s hrůzou se dívat ke svým zítřkům
nechat se unášet osudovou smůlou?

Směju se tobě prohnaný osude
marně se snažíš názor svůj mi nutit
třeba si ruce rozpíchám do krve
s lidmi se budu smát a k růži tulit.

Rozbíjej klidně zrcadla
stále se budu smát
smůlu jsem za krk popadla
nebudu se jí přece bát.

(Z vlastní tvorby 2007)

Rozbitá láska

Už horké slzy halil saténový šál

dávno ses do jejích očí nedíval
zapomněl jsi na laskavá slova
nic už ti neříká slůvko doma

Z rozbitých zrcadel se dívá strach
a hořký dech zachytil se na řasách
kdypak jsi naslouchal srdci jejímu
a bál ses promarnit každou vteřinu

Rozbité zrcadlo, poraněný vztah
už z perónu odjíždí poslední vlak
Špinavé okno a za ním její tvář
snad rychle zapomene že byl jsi lhář

Že kradl jsi teplo z jejích dlaní
že už tu tvář šál saténový halí
aby v něm ukryla vzpomínku krvavou
a měla zas nebe a slunce nad hlavou
a sklánět se mohla nad vodní hladinou
vždyť tohle zrcadlo ruce už nerozbijou

Možná se voda občas trochu zčeří
však obrazům řeky lépe se věří...
Teď hrají si vlky s lesklým saténem
a v tónech radosti budí se nad ránem
žena co našla další malou vrásku
a s novým zrcadlem čistou lásku...

(Z vlastní tvorby 2009 )

Tajemství sedmi ještěrek

Další detektivku, kterou jsem přečetla mohu vřele doporučit. Autorka Veronika Černucká přiláká nejen napínavostí příběhu, ale kniha se dobře čte i díky vtipným poznámkám na úkor policejního vyšetřování.