V jiné dimenzi

Co se stalo před lety, když jsem ještě chodila do práce.

Čas je přesně měřitelná a také měřená veličina v reálném prostoru přesto, že jednotka času je vždycky nějak podivně kalibrovaná. A tak se nám to někdy neuvěřitelně vleče a jindy zase příšerně utíká. Einstein by mohl vyprávět.

Dnes se mi stalo něco nevysvětlitelného. Ráno jsem se probudila v jiné dimenzi o to nebezpečnější, že mě nic,ale naprosto nic nevarovalo. Okolí bylo důvěrně známé, tedy přátelské, časoměřič ani ručkou mávnutím nenaznačoval, že se děje něco mimořádného.

V pracovním procesu jsem si vedla jako obvykle velmi zdatně, práce mi šla dokonce mimořádně hladce od ruky a s vědomím, že hvězdy přejí dnes jen a jen mně jsem se dopracovala až k obědu, což je část dne, na kterou se moc těším. Nejen proto, že se nadlábnu tradičním závodním blafem, ale především se dostanu trochu do společnosti, tak trochu mezi lidi, neb od ledna tohoto roku sdílím prostory své dvoupokojové kanceláře, včetně umývárničky, zcela sama. Tedy vlastně nic nesdílím, vše je jen moje. Proto si občas potřebuju s někým něco sdělit. A k tomu se tedy ten oběd docela hodí.

Ve stejnou dobu, probíhalo v hlavní budově, vzdálené asi 200 m, drama. Technoložce opět, sakra, ku..a, do pr…. nefunguje počítač. Prý se na to může v téhle firmě vy…..Zase to nechce zpracovat data, nechce jí to nic vzít. Technoložka na infarkt, technik otrávený, prý co zase?, vedoucí výroby už málem žaloval v ředitelně.

Zatím, co já jsem si dávala poobědové kafíčko a těšila se na odchod z práce, počítačoví experti byli bez oběda. Dění v hlavní budově mě ale naprosto nezajímá, neboť je zbytečně hektické a to mě sráží na kolena a je mi špatně od žaludku.

Ještě dodělám tuhle dokumentaci a pro dnešek končím. Občas totiž musí mou kancelář opustit nová nebo změněná konstrukční dokumentace. To je celkem už brnkačka po všech anabázích s konstruktéry, které drbu kvůli platnosti ČSN na výkresech. Už jen vykopírovat a každou kopii označit příslušnými identifikačními razítky a samozřejmě dnešním datem, tj.

35. října 2006. A doprčic. Co že? Třicáteho pátého? Sakra, tak to už i Jana (technoložka) má výkresy z dnešního rána s blbým datem.....

Zvedám telefon: " Jani, prosím tě….bla, bla bla…………….."

Nevíte, proč mě chtěli dneska všichni zabít? Copak neumí číst? To u té práce nemyslí nebo co? No ocitla jsem se na chvíli v jiném prostoru, trochu větší zrychlení no bóóóže. Oni s tím nadělají.