Září 2024 na zahradě

 

Září je měsíc, který nás provede z léta do podzimu a každého zahrádkáře čekají podzimní práce, jež jsou vlastně i přípravou na jaro. Na zazimování zahrady je ještě času dost, ale práce je stále hodně a čas strašně rychle letí. 

Když padá listí, manžel si pořídil velký vak na listí a prý ho pak odveze vysypat do kontejneru na bioodpad do města.  Jinak v kompostérech máme kompostu na podzimní rytí dost. jenže kolo stávkuje a tak jsem zvědavá, jak to odveze, když na takový vak bude potřebovat vozík za kolo.  Koupila se tedy nová baterie. 

Listí padá i do okapových rýn a je potřeba ho občas vybrat, zvláště, když nás straší předpověď počasí velkými dešti. 

Před hlášenými dešti a následně povodněmi jsem zahradu posekala a jak už jsem psala minule, sklidila jsem všechnu mrkev. Na záhoně zůstaly jen okurky nakládačky, melouny a červená řepa.  Okurky necháváme trochu přerůst na kvašáky. 

A přišly lijáky. Obávala jsem se velmi, že schodiště do sklepa z obou stran obklopené betonem bude fungovat jako nádrž, ale vůbec mě tenkrát nenapadlo, dát před dveře do sklepa pytle s pískem. A to máme svého vlastního písku dost.  No neučinila jsem tak a jelikož kanálek vedoucí do trativodu, končícího ve střední části zahrady ve velkém přírodním rezervoáru nestíhal i kvůli zemině nasáklé vodou, dostala se voda i do sklepa. Když tam manžel jel na obhlídku, jen mi volal, že voda ve sklepě je, ale že s tím sám nic dělat nebude, že uvidíme. Když jsem přijela já, začala jsem s vyklízením. Voda už opadla, ale bylo třeba vyčerpat studnu ve sklepě, aby přepad pod podlahou nezásoboval vlhkem už tak dost mokrou podlahu. Hodně jsem toho udělala než manžel přijel. Určitě se toho bál, protože jako astmatikovi pobyt v tom sklepním špinavém prostoru nedělal dobře.  Dostala jsem pochvalu až mi spadla brada.  No nebudu popisovat, co všechno se bude muset opravit, co všechno jsme museli udělat, mákli jsme si oba a lituju všechny, které to postihlo mnohem víc, kterým živel vzal střechu nad hlavou a vlastně celý dosavadní život a ten další strašně ztížil. 

Dál už jsme jezdili na zahradu hlavně větrat sklep a pracovat na pozemku. Střídali jsme se, aby tam byl každý den někdo.  Sklidila jsem melouny.

Kapradinám vydatný déšť viditelně svědčil.

 Vyčistila jsem celý zeleninový záhon a nechala jen červenou řepu a samozřejmě zelené hnojení. 

Moje poslední návštěva byla až skoro do večera. Z domu jsem vyrazila v 6 hodin, na zahradu dorazila v 7 hodin a hned se dala do práce. Nejen úprava záhonů, ale i pálení suchých větviček, opět čerpání vody, protože stále z hory přitéká a odpoledne jsem ještě posekala celou zahradu. Krátké odpočinky mi to umožnily. Na cestu domů jsem se vypravila před 17, hodinou a před 18. jsem byla doma akorát na večeři. :) A hned jsem se vysprchovala a zalehla. Udřená, ale spokojená. 

Až doma na fotkách jsem si všimla, že i zídka dostala trochu zabrat a bude potřebovat fixaci. Přece jen v čerstvých výkopech se voda prohnala také. Mám dojem, že jsem narazila i na kapsu pod elektrickou rozvodnou skříní. 

Často se směju manželovi, že si po příjezdu na chatu nahřívá na topení oblečení, které si bude brát na sebe. A já jsem tem poslední den začala hned ráno pracovat v tričku, i když bylo ještě docela chladno, ale ten chlad jsem při práci nevnímala. A pak mne začalo škrábat v krku a po několika dnech nyní tady kýchám, pokašlávám a bolí mě hlava. I tento článek mne docela vyčerpal, ale věřím, že bude líp. 

Mějte krásné dny a neberte si ze mne příklad.