Bretaňská pýcha

 Kniha Bretaňská pýcha se podle textů na přebalu tváří jako skvělá detektivka, ve které autor Jean-Luc Bannalec hodlá připoutat čtenáře příběhem, který opět vyšetřuje komisař Dupin.

Keltská bratrstva a záhadné druidské kulty. Ano, to by mohlo být napínavé čtení.  Hned po krátkém úvodu, kdy Dupin dlouze obdivuje tučňáky je nahlášeno nalezení mrtvoly, která však do příjezdu policie zmizela. 

Záhady mám ráda, avšak tuto knihu jsem nedočetla. Možná to bylo rozpoložením, ve kterém jsem měla myšlenky na jiné věci  a nedokázala jsem se soustředit. Možná to bylo velmi rozvláčným dějem protkaným dlouhými popisy krajiny, tučňáků, lidí,.....Asi v jedné třetině, kdy jsme se nic nedověděli byla nalezena opět mrtvola a do poloviny knihy bylo vypátráno, že to není ta první zmizelá, ale další a že obě něco spojuje.  Spojuje je zájem o chov  ústřic? Chov ústřic je velmi zajímavý a pasáže o tom opět zaberou podstatnou část knihy. Dovíme se, že s chovem to není jen tak. Jsou ústřice z vyhlášených lokalit a čím to je, že některé jsou tak delikatesní a jiné ne a co se dělá, aby se z méně kvalitních staly luxusní. Také zjistíme, že celé chovy ústřic mohou být napadeny smrtelnou nemocí.  Asi bych oddělila příběh od láskyplného obdivu k Bretani. Ať tedy autor promine, snahu jsem měla......

Testování po očkování

 Mám za sebou 11 dní po první dávce očkování proti covid-19, pokašlávající syn měl PCR test negativní, rozhodla jsem se tedy shodit háro. Objednala jsem se na antigenní test na zítra a hned volala kadeřnici zda bude mít do třech dnů volný termín. Klaplo to. Avšak!!!

Mračna nad naší rodinou

 Manžel je typ člověka, který musí denně chodit ven na procházky, jinak říká, že umře. Je mu už přes 70 let a dlouhé roky se potýká s astmatem. Hodně jezdí na kole a pravidelnými, každodenními procházkami a cvičením se drží v obstojné  kondici.  I na zahradu letos jezdí častěji než já. A představa, že by se měl ocitnout na nejméně 14 dní v izolaci, v paneláku, ho děsila a psychicky deptala. A mít doma zuřivého manžela a k tomu nemocného mírně retardovaného syna mě uvádělo v zoufalství  a měla jsem žaludeční potíže, když syn přišel v pondělí z práce s tím, že kolega, který s ním v pátek pracoval, má pozitivní test. Syn měl sice test negativní, ale kašle a doma hned unaven zalehl s teplotou 38°C. V úterý jsem ho nechala doma na pozorování, po bytě roztírala desinfekci, do synova pokoje chodila s respirátorem, v koupelně synovy  věci dala dál od těch našich..... Teplota klesla, ale nakonec jsem přece jen volala sestře obvodního lékaře s vysvětlením stavu. Doporučila mi zavolat na odběrové místo a objednat se na PCR. Termín měl na čtvrtek ráno. K lékaři jsem se ale nemohla dovolat, sestra radila ať to zkouším. Na test potřeboval  i žádanku. Kolem poledne se mi to podařilo a synovi byla vypsána neschopenka a dostal antibiotika na e-recept. A nyní už zbývalo jen trnout, jak to dopadne. Ještě jsem honem šla do obchodu nakoupit nějaké zásoby, abychom přežili izolaci s co nejmenší pomocí ostatní rodiny. Venku se střídalo sluníčko s deštěm, ráno zima odpoledne teplo a já jsem si představovala, jak dlouho budu fotit jen přes okno a nedostanu se ven, co udělám s přerostlými rajčaty a celerem na balkoně.... 

Otrávená Bečva

 Kdo stojí za otravou ryb v řece Bečvě se vyšetřovalo hodně dlouho. Avšak místním, znalím poměrů a terénu, znalím postavení podniku DeZa vůči onomu kanálu odkud vytekl kyanid do řeky bylo jasné už dříve, že Babišův podnik v tom nejede.  Jsou totiž pamětníci, kteří si stavbu odpadního kanálu z Rožnova pamatují.  

Když jsem dříve četla komentáře k článkům o otrávené Bečvě, žasla jsem, jak všichni přesně, stoprocentně věděli, že to má na svědomí Babiš. Nyní se ukázalo, že otrava připutovala do Vsetínské Bečvy kanálem z Rožnova p. R.. Údajně může za otravu firma Energoaqua. Je to vlastně čistička, která měla zachytit nebezpečný odpad. Ale ve skutečnosti ten odpad nevypustila. Vypustil ho jiný podnik, nejspíš sídlící v areálu bývalé Tesly Rožnov, odkud se do čističky voda dostává.  

A nyní se opět vedou rozsáhlé diskuze, že ti, co této zprávě věří jsou koblihy, tupci, stádo.......a nevím, co všechno. Líbí se mi, jak někdo, kdo to tu u nás nikdy neviděl všechno přesně ví. Nejde mi vůbec o obhajobu Babiše, jen jsem si mohla udělat obrázek o diskutujících, jak jsou chytří, vzdělaní, světaznalí....  

Pamatuju na všelijaké akce aktivistů, jak se shromažďovali před OÚ ve Valašském Meziříčí,  kolem řeky,...a podobně a řvali a řvali.

A tak je to u nás v republice se vším. Házíme si klacky pod nohy a nezajímá nás, jak se věci mají doopravdy.  My to přece víme nejlíp. A když pravda vyjde najevo a nesedí s tou naší pravdou, je opět zle. Lidi se napadají, vysmívají se jeden druhému, urážejí se.......to jsme my Češi. Neradi myslíme, nechceme myslet, my chceme jen řvát.......A to nás baví...... 

Kamínek z Lešné

Tento kamínek jsem našla dneska na procházce v parku u zámku Kinských ve Valašském Meziříčí. Je to druhý kamínek, který jsem našla. ležel na soklu starodávné lampy. Podle směrovacího čísla se jedná o kamínek z Lešné u Valašského Meziříčí. Nevím, zda ho sem umístil sám autor malovaného kamínku nebo sem doputoval. 

Jelikož v nejbližší době nikam cestovat nehodlám, nechala jsem kamínek na místě, aby potěšil další osoby. Na FB jsem objevila skupinku, která se těmto kamínkům věnuje, ale stejný kamínek jsem tam zatím nenašla. Ono těch skupin se stránkami, kde se malované putovní kamínky vyskytují je asi více. Ale tady je přímo i znak skupiny FB. Jak budu mít chvilku musím tam napsat. 

Hezký den

Zatím na parapetu

Nedávno jsem viděla na blogu Signory  sazeničky rajčat, muškátů  a jiných kytiček v obrovském množství. Proto jsem se styděla ukázat své sazeničky. Ale co už. V paneláku na kuchyňském parapetu se snaží rajčata a celer, v ložnici na parapetu ještě dvě rajčátka, celer a měsíček lékařský. Včera jsem dala poprvé truhlík se zeleninovými sazeničkami otužovat do lodžie. 

Očkování

proti covid-19 jsem zatím nezvládla. Tedy lépe řečeno nezvládla jsem registraci na očkování, vlastně úplně přesněji.... nezvládla jsme rezervaci termínu očkování. A to jsem si o sobě vždy myslela, že jsem počítačově zdatná, tedy alespoň průměrně počítačově zdatná a vyplňování formulářů pro mne neznačí překážku. Vždyť na internetu nakupuju, platím, za celou domácnost jsem on-line vyplnila sčítací formulář.....ale covid-19 mi otevřel oči. Jsem naprostý amatér, trotl, debílek z konce světa. Tedy na fotce je manžel, ale já tam někde jsem taky.:)

Velikonoce 2021 u nás ve městě

Jako jinde, tak i ve Valašském Meziříčí byla snaha trochu oživit město velikonoční výzdobou.  

Vlastně i loni byly již Velikonoce poznamenané pandemií koronaviru a nekonaly se žádné trhy a jarmarky, abychom dali viru co nejmenší šanci na přenos. 

 Do města mezi lidi chodívám jen v nejnutnějších případech a o výzdobě před zámkem Žerotínů jsem se dověděla z internetových stránek města. Když bylo teplo a slunečno, pracovali jsme na zahradě a tak jsme se synem využili až včerejšího, i když chladného podvečera, kdy už  déšť se sluncem tak nesoutěžil, abychom viděli obří vajíčka na vlastní oči. 

 

Ve městě bylo velmi málo lidí, ale co mne překvapilo, že nikdo neměl roušku, i když se pohybovali ve skupinkách. Většinou mladí. Připadala jsem si přihlouple s respirátorem na ústech, ale vydržela jsem to. Až teprve cestou zpět do kopce jsem si náhubek sundala, abych ten kopec domů udejchala. Nasadila jsem si ho až před naším panelákem a do výtahu. 

Ale nyní se již pojďme podívat na záhonky různě ve městě a na výzdobu před zámkem Žerotínů. 

Minuta na rozloučenou

 Knihu Hany Marie Körnerové Minuta na rozloučenou bych zařadila jak mezi dobrodružnou literaturu, tak i romantickou. Romantickou i díky příběhu Marianny Bergnerové. 

Znuděná vysokoškolačka, dcera vědce a cestovatele Bergnera se rozhodne zanechat studií a odjet s otcem na výpravu do Argentiny. O cestě má své mylné představy ovlivněné brakovou literaturou a romantickými filmy. I když je varována některými zkušenými členy výpravy, že taková cesta je nebezpečná a nehodí se pro ni, přesto a možná i právě proto, na truc všem, se rozhodla pokračovat a plavit se na člunech proti proudu řeky Paraná do hloubi pralesa. 

Výprava je přepadena domorodci a členové výpravy jsou rozděleni. Marianna se ocitne ve velkém nebezpečí a na kraji svých sil. 

A právě průvodce Antonio Montero, který ji od výpravy zrazoval, jí pomůže překonat to nejtěžší,  zamilují se do sebe a jsou oddáni v kostelíku v jedné indiánské vesnici. Oba ví, že sňatek je platný jen před Bohem. Marianna po skončení výpravy odlétá domů do Mnichova, kde zjistí, že je těhotná, avšak za žádnou cenu to nesmí vědět ani její otec, ani otec dítěte. Vše zařídí tak, aby bylo o dítě postaráno a sama denně za chlapcem dojíždí. 

Kniha je rozdělena do tří částí, které vlastně představují tři etapy Mariannina života. Osud nakonec Mariannu a Antonia přivede  k oltáři a k svatbě platné i před úřady a Marianna odchází žít do Buenos Aires. Brzy však pozná, že díky jazykové bariéře i častému pracovnímu vytížení manžela žije téměř sama v cizí zemi. 

Pod jistou záminkou odjíždí do Mnichova, kde se doví o havarii letadla, kterým cestoval na služební cestu její manžel. Antonio a všichni cestující včetně posádky zahynuli. A zdrcená Marianna zjišťuje, že čeká další dítě..........

Od autorky jsem zvyklá na velmi napínavé knihy hned od začátku a i když mne  tato  nakonec nepustila, přesto jsem ze začátku knihu vzala do ruky na několikrát, než jsem se více začetla. Přesto ji doporučuji, protože napínavá je a romantická také. 

Náhody neexistují, aneb kamínek pro štěstí

Mnozí lidé jsou přesvědčení, že náhody neexistují. Já si však ráda ponechávám tu iluzi o štěstí, že se něco událo právě v tom okamžiku a na tom místě. 

Už několikrát jsem někde na blogu četla o nalezeném malovaném kamínku s tím, že nálezce kamínek předal dál. A taktéž jsem nedávno psala, že jsem nikdy žádný takový kamínek nenašla. 

Včera ráno jsem se vypravovala na zahradu a ještě předtím nakrmila rybičky. Při tom koukám, že jedna rybička už to má za sebou a vylovila jsem ji z akvária. 

Stojím na zastávce autobusu sama, času mám dost. Málem jsem jej přehlédla.  Malovaný kamínek ležel na lavičce. A právě rybička. To je velká náhoda. Nebo není? Kamínek jsem vzala do kapsy a když jsem vystoupila na přestupní stanici u autobusového nádraží, položila jsem kamínek zase na lavičku tam. Je tedy možné, že potěšil zase někoho dalšího, třeba někoho z obce Krhová a nebo se vrátí zpět k nám na Štěpánov? Hezký den přeji všem a spoustu milých náhod.