Všechno je jinak

 V pondělí jsem se ubytovala v jednolůžkovém nadstandardním pokoji v místní nemocnici. Péči jsem měla vzornou, spokojenost maximální a trochu strachu ze zítřejšího dne. V klidu jsem si polohovala nohu, ale začalo mi škubat trošku v lýtku.

Sestřička poradila, ať to řeknu ráno doktorům. Na operaci nás šlo více, já jsem byla jako první. Lékařskému konziliu jsem hned oznámila, že mě mírně škube v lýtku. Jeden z lékařů přikázal sestře rozstřihnout sádru, tedy obvazy které držely dlahu. Pak mi prohmatal lýtko a poslal na ultrazvuk s tváří plnou obav a rčením, že to není dobré. Ultrazvuk odhalil tromb ve svalové žíle. A to jsem si poctivě píchala už 14 dní  fraxiparine. Odvezli mě tedy  k internímu lékaři který mi napsal silnější injekce a potom léky na ředění krve, kterých se docela obávám, ale doufám, že rozpustí tu krevní sraženinu. Kontrolní rentgen mám za týden, ale ty léky na měsíc, i s kontrolou. Ptala jsem se, jestli to může nakonec dopadnout tak, že k operaci nedojde vůbec a kotník sroste blbě, tedy s posunem. Prý je to možné, zněla odpověď primáře chyrurgie. Po obědě jsem se převlékla, sbalila a čekala na sanitku, která mě odveze domů. Ale nikdo nevěděl, kdy přijede. Protože zrovna nepršelo, rozhodl se manžel odvézt mě domů na vozíku.  Máme to kousek, ale do kopce. Tak už se zase valím doma. A když vím o komplikacích, propadám blbé náladě. .....

Po týdnu se ukázalo

Včera jsem poprvé nasedla na invalidní vozík, abych se nechala manželem dopravit do nemocnice na kontrolu. Nejprve rentgen a potom kontrola u lékaře na chirurgii. Vše proběhlo docela rychle. První obavy jsem začala mít při pohledu na lékaře a jeho obličej, když dlouze prohlížel snímky. Pak nechal zavolat i traumatologa. A vyslechla jsem verdikt. Operace 29.9. s nástupem 28.9. Vyfasovala jsem žádanky na odběry a na předoperační vyšetření. 

Pod sádrovou dlahou totiž došlo k posunutí vlivem tlaku hematomu. Tento hematom se musí odsát a kosti se pak zafixují šroubem nebo drátem.  Myslela jsem si, že poctivé užívání léků na otoky, spolu s injekcemi proti srážlivosti krve ten hematom rozpustí. Nestalo se. Bolesti už nemám tak silné, ale.....

Při předoperačním pohovoru s lékařkou jsem nakonec zvolila spinální anestezii, což je umrtvení spodní poloviny těla. A nyní mám z toho strach, aby nedošlo při vpichu umrtvovací látky k ochrnutí. Ale asi bych měla strach i z celkové narkózy. Prý dostanu před zákrokem ještě prášek na uklidnění. 

Když jsem se ptala doktora, jak dlouho budu v nemocnici, řekl, že můžu jít druhý den po operaci domů. To se mi nějak nezdá, ale stejně mluvila i sestra na chirurgické lůžkové části, když jsem si na radu staršího syna objednávala nadstandardní jednolůžkovy pokoj.  Prý je volný do 1.10. Tak říkám, že to je škoda, že pak mne musí asi přesunout na normální pokoj. A sestra na to, že to už budu určitě doma. Tak jsem si ho zamluvila.  Syn už ho také využil. Nikdo nebude poslouchat mé případné naříkání, budu si moci telefonovat, jak budu chtít, prdět bez ostychu....

Tak nyní jen doufat, že nenastanou nějaké komplikace. 

A budu moci na jaře do svého oblíbeného lesíčku. Podzimní fotka je vylovená z archivu.

 Moc děkuji všem, kteří jste mi napsali dopis nebo povzbuzující komentář. 

Mějte se krásně. Marie.

Jsem někde...

 Asi by se sem hodilo jadrnější slůvko pro ukončení zad. Ale co..... řeknu to rovnou. Jsem v prdeli. Citlivější jedinci ať mi prominou.

Zahrada 2020 srpen

Přesto, že zahájení letošní zahradní sezóny moc nadějně nevypadalo a některých dříve úspěšně pěstovaných plodin jsme se museli vzdát, mi zahrada krom hromady práce dělá i radost. Loni jsme touto dobou přeměřovali velikost melounů a láskyplně je podkládali polystyrénem, aby neležely v blátě při deštích. Letos sledujeme velkou úrodu mirabelek, docela se daří kedlubnům, ledový salát už dobíráme. Rajčata jednu dobu chytala plíseň, ale snad pomohl postřik, ale zatím se jim nějak barvit do červena nechce. Tyčkové rajče od vnučky roste do nebe jako ta fazole z jedné pohádky. Ze své malé sbírky mečíků jsem se moc neradovala, protože jim dost uškodily deště,  zato jiřinkám se daří. 

Rybízová marmeláda vánoční

 

Velehradské kvašáky

 

Ořechy sterilované nasucho

Již několik let neskladuji ořechy ve skořápce, ale jakmile proschnou a "dojdou" vylouskám jádra a steriluji. Vylouskaná jádra jsem skladovala i v mrazáku, ale sterilované mi přijdou lepší, protože mrazák mívám plný jiných věcí a když je ořechů hodně, je jim lépe ve skle a ve sklepě. :). Neplesniví, nedají se do nich červíci a hlavně nežluknou, vydrží i několik let.

Pasterizace potravin

 Co je to pasterizace potravin?

Na starém blogu  jsem zveřejnila recept, jak uchovat ořechy sterilací. Je rozdíl mezi sterilací a pasterizací. Správně bych tedy měla tuto úpravu nazvat pasterizované ořechy . Jedna čtenářka se v komentáři zmínila, že sterilovala ořechy na vyšší teplotu,než uvádím já a ořechy jí později připadaly žluklé a ptá se, jestli je to tím, že použila vyšší teplotu, tedy 80°C. Já si myslím, že tím to není, ale začala jsem pátrat na internetu, co je pasterizace a co sterilace. Každá potravina chce své. Třeba zeleninu ve slaném nálevu zavařuji na 100°C 1 hodinu a pak obden ještě jednou 100°C po dobu 30 minut. Protože zelenina se v průmyslu steriluje na 135°C a to v domácnosti nedocílíme. Ta dvojí sterilace je nutná, pokud tam není jiný konzervant (ocet, cukr, hodně soli)

Pokud chceme u potravin zachovat konzistenci, vitamíny a důležité látky používá se pasterizace. U těch ořechů navrhuji raději dlouhou. Viz článek."Pasterizace, co o ní možná nevíte" 

Sterilací, vyšší teplotou, se myslím u ořechů nemůže nic pokazit. Viz stránky "Bezpečnost potravin"