10 dubna 2024

Co asi pokvete v létě?

 

Na tohle léto jsem tedy hodně zvědavá. Všechno je o měsíc dopředu. Včera jsem vyfotila cestou na zahradu a na zahradě keře a květiny, které by měly ještě chvíli odpočívat. Já jsem sotva něco zasela, ale už kvete šeřík, jabloně, pozdní třešně, lesní jahody, začíná černý bez, azalka, poupata má stará velkokvětá pivoňka..., plody už mají mirabelky, rybíz, angrešt.  Loňské včelky jsou už unavené a nestíhají, letošní dorost ještě nedospěl k tvrdé práci.  Takové rozkvetlé stromy dříve hučely včelami a dneska mám problém zahlédnout na rozkvetlé jabloni včelku.  Že by absenci včeliček nahradil vítr, který v poslední době často duje nad naší krajinou? Přece jen ale toho tolik nezastane. Jsem opravdu zvědavá na úrodu, ale i na to, co vlastně v létě pokvete. 

02 dubna 2024

Jsem závislák

 Takové zjištění není zrovna příjemné, ale je to tak. Včera krátce po obědě na sekundu vypadl proud.  Seděla jsem natěšená u počítače, když mi všechno spadlo. Všechny návštěvy jsme si odbyli o víkendu a pondělí jsme si vyhradili jako opravdu odpočinkový den, bez chystání, vyvařování a pečení a já se na počítač přímo těšila.  Za moment zjišťuji, že proud již vesele skotačí v kabelech, zkusím tedy, zda systém naběhne OK. Naběhl, ale internet ne. Zkusím restartovat router. Nic, svítí červená kontrolka.   Naštvalo mě to, protože router máme pár měsíců nový a při každém výpadku proudu mi ho musí znova konfigurovat na dálku nebo ho musím donést do firmy. Prodali mi šmejd. Kam já nyní o svátcích tak můžu volat. Ale zkusila jsem zavolat. Robot na druhém konci pomyslného drátu mi poradil, na která tlačítka mám ťuknout podle toho, co mne zajímá. Fajn, chci nahlásit poruchu. Pod patřičným čísílkem se ozvalo vyzvánění a do ucha mi hrála hudba. A hrála a hrála. Zkusila jsem 3x a nic. Njn, taky mají chlapci právo na oběd. I když prý jsou tam pro nás 24 hodin denně a 7 dní v týdnu. Ve 14 hodin jsem to nevydržela a poslala SMS s hlášením poruchy. Pak druhou s tím, že mají naučit toho robota, co jim zvedá telefony, aby oznámil zákazníkovi, že ve svátcích se poruchy neřeší a že mi prodali pěkného šmejda, když se při každém výpadku složí.  V 15 hodin mi zavolal technik, odpověděla jsem na několik dotazů o stavu světýlek na routeru a dověděla jsem se, že mě nevidí, že jinak všude internet jde,  že to napíše klukům do úkolů a v úterý ráno mi zavolají nebo to mám donést do firmy. Tón technika byl na rozdíl od toho mého v SMS-ce mírný, klidný, vstřícný a já měla potřebu se omluvit za příkré a unáhlené jednání. Omluvila jsem se, ale to prý nemusím, jen pro mne nemůže v tuto chvíli nic udělat. Pokud by byla závada v routeru, vyměnili by ho a v rámci záruky reklamovali. Tak tedy až zítra.  A já zjistila, že to do rána asi nevydržím. To bych určitě přišla o všechna data. Chvíli jsem komunikovala na datech, ale pak jsem zalezla k synovi do pokoje a koukala se na pohádky. A dnes ráno jsem čekala, zda někdo zavolá, rozhodně se mi nechtělo jít v tom dešti do firmy.  Dopadlo to dobře. První nahození sice selhalo, červená kontrolka svítí stále. Ale prý kolegu ještě něco napadlo, že zavolá za chvíli. A já se šla pomalu oblékat a chystat na cestu do firmy, když tu náhle červená kontrolka zhasla. Hurá, jde to. Prý měli nějaký problém i oni na nějakém zařízení.. 

Tak všechno dobře dopadlo, ale já bych se měla nad sebou zamyslet. Mladým se často vyčítá, že jsou stále na mobilu, ale my staříci jsme na tom úplně stejně. 

22 března 2024

Obhlídka zahrady

 Včera jsem se poprvé v letošním roce dostala na zahradu. Manžel tam jezdil pravidelně krmit ptáčky a kočičky a jen podával hlášení, co kde kvete, já zatím pravidelně docházela na příjemné procedury na rehabilitační oddělení. Nejvíc se mi líbila velká vana s horkou vodou až po krk a tryskami ze všech stran. s následným zabalením a poležením na lůžku. To bych mohla mít i vícekrát. Nicméně rehabilitace jsem ukončila a mohla jsem vidět zahradu na vlastní oči. 

09 března 2024

Dostala jsem

...k MDŽ.  Nepořádáme žádné oslavy, ale potěší mne, když přijdou členové rodiny popřát.
Hezký den

25 února 2024

Se džbánem pro vodu


 Za psychologem Martinem Steinem přijde jedna z vyšetřovatelek kriminálky s prosbou o expertizu. Je přesvědčená, že série vražd, které se staly podél řeky spolu souvisí.  Její kolegyně kapitánka Patricie Charvátová si to nemyslí, vzhledem k tomu, že oběti nemají nic společného. Jde o dva bezdomovce a cyklistu. Martin si prostuduje fotografie z míst činu a spolupráci s kriminálkou přijme. Najdou i společného jmenovatele a konečně se mohou něčeho chytit a postoupit kousek dopředu. Jenže dojde k další vraždě bezdomovce, kterého policie chtěla požádat o svědectví, když ho konečně jako pachatele přestala podezřívat. Při vyšetřování vyjde najevo, že i jedna stará žena, žijící se skupinou bezdomovců u řeky se stala terčem útoku stejného vraha, ale útok přežila. Záchranáři ani nevolali policii, jelikož se domnívali, že šlo o nešťastnou náhodu, při které žena spadla do vody a topila se. Stará žena už to měla v hlavě chvílemi pomotané, ale tvrdí, že vraha zná, že ho dokonce potkává, že je mezi labutěmi na řece. O život přichází další žena. Není to bezdomovkyně.  Martin úzce spolupracuje s bezdomovcem, kterému říkají Knihovník a bydlí na ubytovně. ten mu opravdu hodně pomohl.  Na kraji řeky je jen náhodou nalezena další oběť.  Mladá dívka, která ráda a hodně prezentuje svůj život na sociálních sítích. I když bylo její tělo tentokrát, na rozdíl od ostatních, ukryto, aby nebylo hned nalezeno, přesto zde byl opět nejeden vrahův podpis. Kromě stop bot, hlava něčím přikrytá a na krytí ležela sedmikráska. Jako u všech ostatních.  Vyšetřování nabírá na obrátkách. V nebezpečí je znova  i ona stará žena, zvaná inženýrka.

Smyčka kolem vraha se stahuje. Konečně ho mají na vyšetřovně. Skutečnost, o koho se jedná je velmi překvapivá a zarážející. Psycholog Martin je u každého výslechu u každé porady a bedlivě zkoumá chování všech. A Martinovi také dojde, kde je pravda. Následují opravdu dramatické chvíle. 

Detektivku Marie Horové doporučuji milovníkům detektivek. Líbilo se mi, že tu není tak veliké množství postav, snadno jsem se orientovala, kdo je kdo. 

24 ledna 2024

Jako do Poděbrad

 Dnes jsem předvedla rehabilitačnímu lékaři v nemocnici  AGEL ve Valašském Meziříčí svá, od dětství skoliózou deformovaná, záda.  Čekala jsem nácvik tělocviku, který budu pak provozovat doma tak poctivé, jak jen to půjde, abych zmírnila palčivé bolesti zad, kterými trpím každý den, pokud se v mezičase neválím na gauči. Proto jsem si také pořídila tablet, který je mi často při této bohulibé činností skvělým společníkem. Ráno vždy vstanu jako rybička, před polednem mě přepadnou prudké bolesti, které nezmírní ani medikace. 

13 ledna 2024

Babi, ty neumíš utíkat?


...křikl na mne před 12. Lety skotačící vnuk, když běžel ze školky a já za ním funěla do kopce, abych mu byla oporou a ochranou, kterou ještě potřeboval. Proč mi čím dál častěji tato otázka prolítne mozkem? Otázka nezáludného dítěte, které ještě nevnímá, co je věk a co s člověkem provádí.

Příští rok mi bude sedmdesát. Celý život jsem pracovala, nikdy jsem nepobírala žádné dávky, nestála jsem se žádostí na pracovním úřadě. Vychovala jsem tři děti. Všichni jsou řádně zaměstnáni. Onen vnouček (jeden ze tří) začal studovat a já se jen děsím, jak ten čas letí. Ano letí a doba se mění a já bych se měla za své stáří stydět. Měla bych se uchýlit někam do ústraní a tam co nejrychleji pojít, abych nepřekážela.

Abych se při tom nějak zabavila, mohla bych vzpomínat na dětství, na mládí, na své rodiče, kterých jsem si vážila a které jsem dochovala. Mohla bych vzpomínat, jak jsem ráda a myslím dobře lyžovala i ve slovenských horách, vzpomínat na své horské výšlapy, na pokoření Gerlachovského štítu, Lomnického štítu a dalších vrcholů hor v celém Československu. Mohla bych zkusit někam utíkat, ale nejde to. Opět mohu utéct jen ke vzpomínkám na několik padesátek a jednu nonstop ušlou stovku kilometrů. Myslím, že jsem uměla víc, než utíkat. Ke své řádné práci jsem si dokázala přivydělávat. Můj koníček se nakonec díky povolení MNV a později ŽL stal přivýdělkem. Jenže tím pádem se z koníčka stala tvrdá zakázková práce, ze které i záda bolela.  Každý ve svém životě něco dokázal a jsou i mnohem větší hrdinství, za co si člověk zaslouží úctu. Třeba nevzdat boj s rakovinou, či jinou zákeřnou nemocí a bojovat a běžet.

Věk… Za časů Přemysla Otakara II. jak píše pan Vondruška, se královský prokurátor Oldřich z Chlumu, pán na Bezdězu, cítil ve svých třiceti letech už starý, i když si to nechtěl připustit. I já jsem v osmnácti vyloudila úsměv na rtech, když jsem v detektivce četla, že mladý vyšetřovatel právě dosáhl třicítky. Jaký mladý? Věk…roste. Lidstvo umírá později a ještě později a možná jednou neumře vůbec….  

A jsme u toho. Lidé se dožívají čím dál vyššího věku a tak je potřeba, aby se i odchod do důchodu přizpůsobil a to číslo vzrostlo. Odchod do důchodu. Je to ortel?  Jsem v důchodu, rychle musím někam zalézt, abych nepřekážela. Nepřekážela mladým v obchodě, nepřekážela při nastupování a vystupování z dopravního prostředku, nesmrděla……a hlavně nekecala do politiky a nesnažila se třeba volit.

Proč se tak strašně, ale opravdu strašně, množí nenávistné články vůči starým lidem?  Mladí touží zakázat volit starým lidem, ale při tom volených osob v pokročilém věku sedí v parlamentu a u Ústavního soudu a v Senátu hromada. Nechápu. Mladí chtějí volit už v šestnácti letech, a při tom sami neví, co by oni chtěli vlastně v životě dělat. Ale to už jsem sklouzla k politice a to nebyl záměr.

Prostě si v poslední době všímám, že se množí články odsuzující chování důchodců a komentáře pod těmito články nahánějí až strach. Jaká nenávist a odpor. Ano, jsme pomalejší, nemocnější a přesto se dokážeme přizpůsobovat době. Naučili jsme se používat mnohé moderní technologie, počítače, mobily, platební karty, platební terminály, snažíme se jít s dobou, snažíme se utíkat….Ale přece jen máme my staří výhodu. Kdyby se cokoli stalo a nastal opravdový stav nouze,  mladí by se horším životním podmínkám přizpůsobit nedokázali.  

 

P.S.  Tak jsem se zkusila zamyslet zde, protože reagovat na diskuzích pod články (seznam.cz apod.)  mám na věky věků zakázáno pro porušování pravidel a to těch, že nevystupuji pod svým pravým celým jménem.  Diskutovat tedy nemohu a raději v rámci svého zdraví o to ani neusiluji.  Jen si všímám, že články na seznem.cz píší autoři s přezdívkami. Autora tedy nikdo znát nesmí, ale osoba reagující na jeho článek již musí být plně ztotožněná. Aby to zabránilo napadání? To tedy nezabrání.  

31 prosince 2023

Šťastný nový rok 2024

Užijte si poslední den v roce a v tom novém  zdraví a štěstí ať je více.  
Děkuji za návštěvu všem, kteří se zastavili a třeba ještě v příštím roce zastaví. 

 

24 prosince 2023

Krásné vánoční svátky

 vám všem přeji. Hlavně je prožijte ve zdraví a klidu.

Stihla jsem nakonec i výstavu vyřezávaných betlémů u nás ve Valašském Meziříčí. Výstava byla obsáhlá,  počínaje malými a konče velkými rozměrnými exponáty i pohyblivými.  Vlastně zde návštěvník najde i malované obrazy na dřevě i keramická figurková díla. Já zde představím detailní záběr na exponát přivezený z Rožnova pod Radhoštěm.