žehlit. Teda ne, že bych to dříve neuměla, ale tuhle činnost jsem z duše nenáviděla. I když byla doba ručního máchání vypraného prádla a kolem pračky se muselo skákat (vybírat a dávat nové), prala jsem docela ráda. Ale žehlit? Suché prádlo jsem poskládala do koše a žehlila skoro až nebylo co na sebe a pak takové žehlení trvalo i několik hodin. Dneska je i hodně směsových materiálů, které se ani žehlit nemusí, ale stále je pro žehličku dost práce v každé domácnosti.
Když přijde syn z práce vypere si roušky, dá na topení, kde už jsou i naše, pokud jsme byli venku. Žehličku mám nyní stabilně postavenou v druhé předsíni na stolku, kde tvoří úžasnou dekoraci, deku s teflonovou podložkou srolovanou na jedné nepoužívané židli v kuchyni. Po večeři popadnu žehličku, vyžehlím roušky a přiberu i pár kousků prádla, které případně ten den pračka vyprala. A koš na prádlo je prázdný. Žehlení mi pak trvá jen pár minut a vůbec mi nevadí.....Ovšem nošení roušek mi vadí, přesto je nosím poctivě. A v zimě jsou docela praktické, když fouká studený vítr. :)
Hezký den.