Případ dětinského dědice

Drak spí

Detektivky Michaely Klevisové jsou v naší městské knihovně, a určitě ne jen v té, velmi žádané a čeká se na ně v pořadníku.  Já jsem měla tu čest teprve s jednou knihou a určitě sáhnu i po dalších.

Kniha Drak spí mne opravdu zaujala nejen napětím, ale i příběhy lidí žijících v malé pohraniční vísce, poblíž zaniklé obce, ze které byli po válce vystěhováni německy mluvící obyvatelé, kteří odešli do Rakouska.     

Eliška nebyla v Hůrce 14 let. Poslední prázdniny,  které na své chatě s matkou strávila se ale muselo něco stát, protože se chování matky značně změnilo a už nikdy na chatu nechtěla jet a prodala ji příbuzným.  Po smrti matky, kterou považovala za sebevraždu se do Hůrky vypravila, aby vypátrala, co se stalo, že se její matka tak změnila. V obci měla dvě velké kamarádky, vlastně zde znala všechny obyvatele a doufala, že se od nich něco doví.  Jednou z obyvatelek na které si Ela pamatovala byla i čechorakušanka Dora,  které se narodila v Rakousku manželům odsunutým z českého pohraničí a po letech koupila dům po předcích a do Hůrky se natrvalo nastěhovala. 

Po týdnu zase na zahradě

Pořádně nám zapršelo, ale stejně mě zklamaly okurky a melouny, protože vůbec nic nevylezlo a pří tom semeno bylo čerstvé. Proto jsem si nakonec koupila po 4 sazenicích nakládaček i salátovek. Nákup jsem si nechala v obchodě a zatím šla něco vyřizovat na ČEZ. Když jsem se vrátila, popadla jsem tašku a šla domů. Až doma mi došlo, že jsem si nijak neoznačila ani se nezeptala, která okurka je která. Byly sice ve dvou igelitkách, ale....A tak to bude asi velké překvapení. Na síti budu mít nakonec  salátovky a po zemi se mi budou plazit nakládačky.  Jsem to já tedy zahrádkář a pěstitel. Zahrada se po dešti bohatě rozkvetla, ale pivoňky a některé zvonky už se musely ostříhat. 

Katova dcera a prokletí moru

Oliver Pötzsch mi připravil svou knihou opravdu napínavé čtení.   Jako potomek katovské dynastie se zabývá morovou ránou, která udeřila v 17. století již podruhé. Šíření nákazy se však odehrává poněkud jinak, než tomu bylo před padesáti lety. Kat Kuisl se pomalu chystá předat řemeslo synovi a zaučit i vnuka Paula. Syn katovy dcery Magdaleny se nechová zrovna vzorně, spíše se u něho projevují sadistické sklony. Druhý syn Petr se vydal ve stopách svého otce lékaře a studuje lékařské vědy. Přátelí se s mladým následníkem Maxmiliánem II. který se má brzy stát bavorským kurfiřtem. Ctižádostivý  Max na cestu do Vídně vezme i svého přítele Petra a nakonec ho pověří doručením velmi tajné a důležité zprávy do Kaufbeurenu. Petr po cestě onemocní morem, když se snaží vyléčit malého chlapce se kterým se po cestě potkal. 

Mor se rychle šíří, ale v Kaufbeurenu umírají jen vlivní lidé a šíření nákazy je prapodivné, vůbec neodpovídá známým poznatkům nashromážděným při morové ráně před 50 lety. .....Něco se tu děje a Magdalena, která pátrá po zmizelém synovi Petrovi se se svým manželem snaží přijít záhadě na kloub. Prožíváme tedy příběhy jednotlivých členů rodiny, která se ocitá ve velkém nebezpečí.  Za pozornost stojí i doslov. 

Lepší nálada

 

Po oné smršti, kterou jsme na zahradě zaznamenali po výměně elektrického sloupu jsem byla dost zdrcená a o víkendu jsem si jen četla a odpočívala. V pondělí jsem se na zahradu vypravila hned brzy ráno, tedy v 7 hodin jsem již za sebou měla hodinovou cestu. Hned jsem se převlékla a pustila do práce. Cibuli, která měla kořeny ještě v zemi a byla jen vyvrácená jsem se snažila postavit a trochu zahrnout zeminou,  zaznamenala jsem náznak řádků v záhonku kopru, takže kopr statečně bojoval s živlem. Všechno jsem řádně zalila a zdálo se, že mi rostlinky děkují. V 8 hodin jsem se vrhla na sekání zahrady, jelikož  bylo mimořádně ráno sucho, žádná rosa. Vzala jsem i obrubníky strunovkou a tentokrát mne to dokonce bavilo. Po ránu jsem ještě nebyla unavená, a když za sebou vidím tu upravenou zahradu, tak má člověk z práce dokonce radost. V deset hodin jsem měla vše hotovo.  Dělníci ještě pod zahradou vytrhávali a odváželi sloupy a pak  přišli za námi a dali se do opravy spodního obrubníku. Jak jsem byla rozhodnutá, že požádám o nějakou tu kompenzaci, ale nakonec jsem na telefonní číslo stavbyvedoucího, které mi chlapi ochotně dali, místo žádosti vyslovila poděkování. Měla jsem ještě dostatek síly na ostříhání a tvarování keřů a vypletí dvou záhonků na druhé straně zahrady. A protože rozkvetly moje oblíbené pivoňky, jsem opět v dobré náladě. Jen netuším, co se zahradou provedl včerejší prudký silný přívalový déšť.  

Mohlo být hůř

 

ale i tak mám slzy na krajíčku. Dlouho avizovaná výměna elektrického sloupu je již za námi. O plánované akci jsme se dověděli už loni, ale kdy nastane den "D" jsme nevěděli.  Zatím jsme tedy zaseli, zasadili, pleli, sekali trávu a radovali se z kytiček i z toho, že se něco ujalo dobře a něco je potřeba dosít. Tak jsem také znovu zasela mrkev a některý hrášek, který možná odcizili hraboši, znova jsem zasela kopr, kterému se asi na daném místě nedařilo, začaly se ukazovat i děložní lístky okurek, které již mnoho let seju po zmrzlých rovnou do země a zatím vždy úspěšně. 

Máš mě rád?

Vánočka pečená ve formě

 Sice nejsou Vánoce, ale zvykli jsme si snídat vánočku i v jiné dny. Většinou jsme Vánočku mimo Vánoce kupovali, ale při pečení velikonočního beránka jsem objevila, že mám po mamince formu na vánočku. Úplně jsem na ni zapomněla, asi i proto, že maminka vždy pekla vánočku ručně pletenou. 

Na internetu jsem našla recept na vánočku pečenou ve formě a zalíbilo se mi to. Je jednoduchá, i když z kynutého těsta a vždy se podaří a ještě ke všemu chutná i manželovi. 

Zatím jsem ji pekla jen s mandlemi v těstě, nějak jsem nevěděla, jak ji mám posypat mandlemi, když těsto vkládám do formy.  Dneska mě napadlo, dát do formy po vymazání na dno pár půlek ořechů, do každé jamky jeden.  Příště zkusím mandle, myslím, že by na vymazaném povrchu formy držely než na ně dám těsto, protože forma se vytírá tuhým máslem. Já tedy vytírám ztuženým tukem s máslovou příchutí.  tentokrát je vánočka bez rozinek.  Vánočka je velká, při pečení nakyne. 

První půlka května

 Zahradní deníček opět trochu oživím novými záznamy. Zatím se nekonaly květnoví "zmrzlí muži", sem tam i trochu zapršelo a zahrádky bují barvami.  Cestou na zahradu už jsem několikrát zahlédla prchající srnky, ale foťák byl v brašně. Když jsem si ho připravila a opatrně našlapovala, srnky se neukázaly. Zato mne vítají nedočkavé kočičky. Hned jim naplním misky. Musím dávat pozor, protože se mi dokonale pletou pod nohama. 

Dárek pro každého do konce května 2022

 Milí návštěvníci mých blogů, je to již 17 let, co jsem začala prezentovat svoji tvorbu, nebo spíše své pokusy na počítači ve virtuálním světě.  Blogspot je moje třetí působiště a zatím tedy nejlepší. Doufám, že to tu bude mít delší trvání a nedojde ke zrušení nebo nějakému jinému velkému kolapsu. To už bych se vážně nikam nestěhovala.  Podařilo se mi dokončit stěhování sem, všechno by se mělo zobrazovat. Kdo zažil konec blog.cz, ten ví o čem mluvím. A jelikož na grafickém blogu je těch všelijakých obrázků hodně, rozhodla jsem se dávat fraktály sem.  A jelikož jsem ráda, že na moje blogy chodíte a vkládáte komentáře, na které neodpovídám tak pilně, jak byste si zasloužili, mám pro vás dárek.