Kamínek ze zahrádky

To jsem tak plela zeleninové záhonky a tu jsem zavadila o oblázek, který mne sváděl k nějaké malůvce. Při lakování jsem zjistila, že černá fixa se rozmazává, proto je asi lepší malovat štětcem a akrylovými barvami. I když mám akrylové fixy, přece jen barva je lepší. Musím si přikoupit i tenké štětce. Ale to už bude pro mne obtížnější. 

Sláva a pád Valašského pánbíčka

 

Můj první pokus

 ...o malovaný kamínek. Základní barva akrylová štětcem, ale ostatní jen akrylovými fixy a je to dost kostrbaté, protože kmínek byl také dost hrbatý. Asi by bylo lepší vylovit nějaký kamínek u řeky. Při lakování štětcem jsem nápis a obrázek trochu rozmazala. Ale po zaschnutí to drží. Chacha, třeba to někdy bude lepší. :)

Květen a červen na zahradě

 Poslední zahradní článek jsem tu měla v dubnu, kdy jsem se chlubila sazeničkami rajčat a celeru zatím na balkoně. Jaro nepřálo jak zeleninové zahradě a mnohde ani ovocným stromům. Na meruňce se ukázaly květy, ale záhy se dostavila monolióza a napadla i třešeň.  V tom studenem a deštivém jaru jsem prostě nezvládla postřik a stromy jsme museli totálně ořezat.

Třetí kamínek

 Už třetí kamínek, který jsem ve Valašském Meziříčí našla. Nevím, zda je to jeho první místo, jestli ho do parku u bývalého rybníku v kasárnách umístil(a) autor(ka) nebo ho někdo již odněkud přenesl.   Má stále ještě naše směrovací číslo 757 01. Chvíli si ho ponechám, ale určitě ho co nejdříve zavezu do světa. Do skupiny FB jsem již fotku vložila. Jen mi není jasné, jak si autor rychle najde kamínek podle směrovacího čísla. 

Autorka kamínek vytvoří a představí ve skupině na FB. Projížděla jsem obrázky a hledala v naději, že objevím autora, ale nepodařilo se. 

Kamínko-mánie nabírá docela na síle a některé kamínky jsou nositeli opravdu krásných  obrázků.  A to mě láká, že bych se na malování dala také. 

Musím si nejprve nějaké kamínky nasbírat a tedy se vydat na procházku do lesa nebo k řece a nakoupit si barvičky a lak. 

V našem papírnictví jsou na všelijaké kreativnosti vybavení a tak snad něco seženu. 

Skloňování příjmení

 Čeština je jazyk bohatý a mimo jiné máme i pády, kterými upřesňujeme, "která bije".Mnozí muži si zakládají na tom, aby se jejich příjmení skloňovalo.  Nejčastěji jsou hákliví na oslovení. Třeba pane Nováku, pane Hadrabo, pane Jakeši, pane Hermane.....tak je to správně česky.  Většinou ale slyší Pane Novák....pane Jakeš.....pane Hadraba.....pane Herman....

Nyní bude mít paní Nováková, Hadrabová, Jakešová i Hermanová a další možnost státi se paní Hadraba, paní Novák, Paní Jakeš, paní Herman......A co na to 5. pád, kterým oslovujeme a voláme?

V bance bude žena vyzvána" Váš občanský průkaz, prosím, paní Nováku, paní Hadrabo, Paní Jakeši, paní Hermane." 

Naštěstí je tohle dobrovolné a pro mne velmi úsměvné :-D No ale oni jsou i snahy smazat pohlaví, takže i to oslovení paní a pane bude jednou možná trestné. :-D. Tak mám dojem, že v této zemi už nejsou žádné jiné problémy, starosti, že už jenom dolaďujeme takové ty drobnosti k světové dokonalosti. Mějte se krásně. Smějte se na svět. :) 

Jemné tiramisu bez žloutků

 Receptů na Tiramisu je hodně. Mnozí se předhánějí v tom, jaké je to pravé italské, a při tom Tiramisu není vůbec původem z Itálie. Ale to je pro tentokrát nepodstatné. Italský je sýr mascarpone, který se používá jako základ pro krém tohoto nepečeného moučníku. 

Recepty se liší množstvím a kvalitou šlehačky, použitými piškoty, i použitým sýrem a použitím či nepoužitím  žloutků, přidáním alkoholu a podobně.  Žloutky použít za syrova, jak některé recepty uvádějí je trochu riskantní a šlehání ve vodní lázni zase přijde pro někoho pracné. Místo mascarpone používají někteří sýr Lučina nebo pomazánkové máslo bez příchuti. Jde vlastně o tu jemnou nakyslou chuť. 

Já jsem zatím Tiramisu nikdy nedělala, jednak proto, že v našem obchodě nemají mascarpone a druhak proto, že se mi nechtělo šlehat ty žloutky. 

Manžel mi však přinesl sýr z Lídlu a já se do toho tedy včera pustila. Zvolila jsem recept bez syrových žloutků a  jelikož jsem neměla víno marsal, které je v receptu uvedeno, použila jsem malinko mandlového Božkova.

Bretaňská pýcha

 Kniha Bretaňská pýcha se podle textů na přebalu tváří jako skvělá detektivka, ve které autor Jean-Luc Bannalec hodlá připoutat čtenáře příběhem, který opět vyšetřuje komisař Dupin.

Keltská bratrstva a záhadné druidské kulty. Ano, to by mohlo být napínavé čtení.  Hned po krátkém úvodu, kdy Dupin dlouze obdivuje tučňáky je nahlášeno nalezení mrtvoly, která však do příjezdu policie zmizela. 

Záhady mám ráda, avšak tuto knihu jsem nedočetla. Možná to bylo rozpoložením, ve kterém jsem měla myšlenky na jiné věci  a nedokázala jsem se soustředit. Možná to bylo velmi rozvláčným dějem protkaným dlouhými popisy krajiny, tučňáků, lidí,.....Asi v jedné třetině, kdy jsme se nic nedověděli byla nalezena opět mrtvola a do poloviny knihy bylo vypátráno, že to není ta první zmizelá, ale další a že obě něco spojuje.  Spojuje je zájem o chov  ústřic? Chov ústřic je velmi zajímavý a pasáže o tom opět zaberou podstatnou část knihy. Dovíme se, že s chovem to není jen tak. Jsou ústřice z vyhlášených lokalit a čím to je, že některé jsou tak delikatesní a jiné ne a co se dělá, aby se z méně kvalitních staly luxusní. Také zjistíme, že celé chovy ústřic mohou být napadeny smrtelnou nemocí.  Asi bych oddělila příběh od láskyplného obdivu k Bretani. Ať tedy autor promine, snahu jsem měla......

Testování po očkování

 Mám za sebou 11 dní po první dávce očkování proti covid-19, pokašlávající syn měl PCR test negativní, rozhodla jsem se tedy shodit háro. Objednala jsem se na antigenní test na zítra a hned volala kadeřnici zda bude mít do třech dnů volný termín. Klaplo to. Avšak!!!

Mračna nad naší rodinou

 Manžel je typ člověka, který musí denně chodit ven na procházky, jinak říká, že umře. Je mu už přes 70 let a dlouhé roky se potýká s astmatem. Hodně jezdí na kole a pravidelnými, každodenními procházkami a cvičením se drží v obstojné  kondici.  I na zahradu letos jezdí častěji než já. A představa, že by se měl ocitnout na nejméně 14 dní v izolaci, v paneláku, ho děsila a psychicky deptala. A mít doma zuřivého manžela a k tomu nemocného mírně retardovaného syna mě uvádělo v zoufalství  a měla jsem žaludeční potíže, když syn přišel v pondělí z práce s tím, že kolega, který s ním v pátek pracoval, má pozitivní test. Syn měl sice test negativní, ale kašle a doma hned unaven zalehl s teplotou 38°C. V úterý jsem ho nechala doma na pozorování, po bytě roztírala desinfekci, do synova pokoje chodila s respirátorem, v koupelně synovy  věci dala dál od těch našich..... Teplota klesla, ale nakonec jsem přece jen volala sestře obvodního lékaře s vysvětlením stavu. Doporučila mi zavolat na odběrové místo a objednat se na PCR. Termín měl na čtvrtek ráno. K lékaři jsem se ale nemohla dovolat, sestra radila ať to zkouším. Na test potřeboval  i žádanku. Kolem poledne se mi to podařilo a synovi byla vypsána neschopenka a dostal antibiotika na e-recept. A nyní už zbývalo jen trnout, jak to dopadne. Ještě jsem honem šla do obchodu nakoupit nějaké zásoby, abychom přežili izolaci s co nejmenší pomocí ostatní rodiny. Venku se střídalo sluníčko s deštěm, ráno zima odpoledne teplo a já jsem si představovala, jak dlouho budu fotit jen přes okno a nedostanu se ven, co udělám s přerostlými rajčaty a celerem na balkoně....