Než zapadne sněhem. - listopad 2023 na zahradě

 Pomalu se blíží doba, kdy si  zahrádkář bude moci oddechnout.  Moje teta vždycky říkala, že už by zahrada mohla zapadnout sněhem. Na podzim je snad práce nejvíce,  je dost té, která se nemůže odložit.  Alespoň mi chataři a chalupáři, kteří to máme kousek dál a musíme chatu a pozemek na zimu připravit, přemýšlíme, jestli už vypustit vodu z nádrží, není ještě brzy? Natřít stromy vápnem už by se mohly, ale to se může i později v lednu ne? Ale kdo sem pak pojede brodit se sněhem?  Rýt se může i zjara, ale komu se bude chtít?  Zateplit chatu a zatěsnit okna už nebo ještě počkat?  Čerpadla už schováme, ta potřeba nebudou, vody naprší stále až dost.  Jo česnek už do země, nebo ještě počkat? Je docela teplo.....

A tak  mezi návštěvami lékařů a deštivým nevlídnem bojujeme na zahradě s listím ze dvou velkých stromů (náš ořech a sousedovic třešeň), sklidila jsem jiřiny,  poryla záhony, manžel sklidil čerpadla, vypouští nádrž, čistí okapy,  ucpáváme okna, vyháníme berušky a přemýšlíme, jestli nemáme na půdě myš nebo něco horšího, která se prohryzala z horní půdy do patra.  Na stropě chodbičky před ložnicí je docela velká díra. Přece jen podhled podkroví pod půdičkou je krytý jen sololitem a otapetovaný. Něco tedy řádí mezi střešními podkrovními trámy v prostoru pod podlahou a nad stropem. Asi to bude chtít pastičky, jinak nám do jara NĚCO sežere chatu.  Nic ale není slyšet. Jednu dobu se nám pod střechu prokloval strakapoud. 

No nic...jdeme dál. Ráno mě vždy vítají koníci pod zahradou.

Kromě chryzantém už na naší zahradě nic nekvete, je smutná. Naštěstí od sousedky nám ve větru mávají krásenky a červená se javor. 

Bílé chryzantémy rostou na stejném místě již snad 40 let. Chtěla jsem je přesadit na důstojnější místo,

 ale váhám. Zatím se mi žádné chryzantémy nepodařilo dochovat do druhého roku a když se těmto na současném stanovišti daří, tak proč je dávat násilně jinam. Vím prd, co se jim líbí. V létě jsem si koupila dva květináče žlutých chryzantém a i když jsem se snažila, putovaly na velký kompost, ale spíš jsem je tam vyklopila, postavila a zahrnula dalším zahradním odpadem a nevšímala si jich. Před týdnem měly hromadu poupat a manžel dneska tvrdil, že kvetou. Ale nevyfotil mi je. Dneska jsem měla pauzu a  dobře mi tak. 

Naštěstí bylo ještě docela teplo, že se dalo mezi prací i odpočívat a pokecat s kočičkou. 

Domů jsme přivezli ořechy (hodně jsme rozdali) a očištěné mečíky. Trochu proschnou a půjdou do sklepa. 

A do země šel  konečně i česnek. Letos byl na mé poměry velmi zdařilý a bylo ho dost. Jsem docela hrdá, že si česnek pěstuji stále ten tátův, i když je táta  už 13 let po smrti. Jeden rok byla úroda ohrožena, že snad nebude na sadbu, ale pár palic stačilo to období překlenout. Takže oloupat, namořit a hned do země. A jaká že je to odrůda? Bohóšův paličák. :)

V zemi zůstal ještě špenát, ten sbírám průběžně. 

Za boudou je vidět na koníky,  pejsek už si zalezl do chaty a jde se domů.

  A hele... rostou. Jsou to jen pýchavky, ale zdají se být čerstvé. Většinou rychle zpráchniví a tak nejsou moc oblíbené. Ale pamatuju si z jednoho velkého vandru po  Slovensku na opravdu obří pýchavky. Jednu jsme nesli v náručí a pak plátky opékali na ohni. Byla to mňamka. Ale tenkrát nám chutnalo vše, co jsme si dokázali v přírodě obstarat k nasycení a napojení. Třeba jeden kamarád byl doma v silném podezření, že jsme na vandru chlastali, protože mu čutora ještě voněla mátou. 

A jestli jste došli až sem a měli trpělivost s malým pěstitelem a zahrádkářem, moc vám děkuji a přeji ještě krásné dny a ten sníh teda ještě nemusí no! :)