Už se klube

 ...jaro ze země....

Včera jsem se vrátila ze zahrady doslova úplně hotová. Tedy nejen, že jsem měla hotovo své předsevzetí v jarních pracích, ale i moje tělo už doma nedokázalo více, než sníst něco málo jídla a zalehnout. 

Tentokrát jsem se nevezla taxíkem, ale šla jsem od autobusu pěšky pěkně do kopečka hned brzy ráno.  Hned jsem se převlékla, přivítala se s kočičkami, naplnila jim misky a vrhla jsem se na uklízení truhlíků se starými květinami ve sklepě.  No jo, resty z loňska. Když jsem shrabala staré spadané zbytky ze sousedových tújí, kterými byl česnekový záhon doslova přikrytý, odhalila jsem, že česnek roste.  Sousedovy túje mě štvou.  Překyselují půdu a škodí pěstovaným plodinám?  Binec s tújí jsem měla i na trávnících a tak jsem vše shrabala a vrhla se na poslední rytí. 

Ale nejprve jsem potřebovala vydolovat z kompostéru kompost. Tím otvorem dole toho moc nevydolujete.  Tak jsem nakonec kompostér rozebrala,  ometla a zkompletovala  znova hned vedle hromady kompostu.  Nezpracovanou hmotu jsem naházela zpět do kompostéru  a hromadu kompostu jsem se jala zarývat do záhonu. A já blbec neumím odpočívat, také bylo docela větrno, abych posedávala venku, a proto jsem makala dokud nebylo hotovo. Už mě bolel celý člověk.

Mám hotovo. Uvařila jsem si kávu a šla zatím trochu fotit kytičky...

Sněženky se už rozmístily na více míst po zahradě. Dostala jsem je od Libušky a už jsou zde jako doma. 

Mohutně se na zahradě zabydlela i čemeřice.  Napočítala jsem 11 trsů.  Včeličky už také pilně pracují. 

I hyacinty se hlásí, i když jsou na docela stinném místě.  

A narcisy a tulipány o sobě také dávají vědět.  Někteří víte, že jsem přišla loňskou zimu o celou velkou sbírku jiřinek, protože jsem ji nemohla dát přezimovat. Bylo mi to hodně líto, proto jsem si zakoupila šest nových jiřinek po dvou kusech. Dvě jiřinky jsem také dostala darem od Libušku z Kožuškova.  Už se těším až pokvetou a budou mi dělat radost až do podzimu.  

Čas nemilosrdně letí, zjišťuji, že už jsem pomalu měla jít na autobus. Čekat ještě hodinu na další se mi nechtělo, když se ještě moc nedalo sedět venku, tak rychle převlíct, hodit do sebe to kafe....teda šílené fofry.  I hodinky zaznamenaly, že jsem pak na autobus  utíkala. Stihla jsem ho a nechala se dovézt až k poště do města. Jenže odtamtud mi jede autobus až skoro za půl hodiny, nakupovat šel manžel, ta já nemusím a než čekat, šla jsem pěšky opět do kopce.  Dneska mám v nohách přes 10 km a to rytí, které mne nejvíce zmohlo mé chytré hodinky vyhodnotily jako lehkou aktivitu. Tak to mě naštvalo. :-D

Mějte se hezky a hlavně klidnou mysl.