Klívie

 

Klívii jsem dostala od maminky jako odnož z její rostliny, když jsme se s rodinou nastěhovali do nového bytu. Jako malá rostlinka s námi začínala sdílet dobré i zlé. Prvním stanovištěm byla skříňka v dětském pokoji. Několikrát  jsem ji sbírala ze země i s rozbitým květináčem. Našla jsem jí nové místo v jídelně a tam se jí dařilo velmi dobře.  Po několika letech se opravdu rozbujela a dokonce párkrát i vykvetla. Pak utrpěla těžký úraz. V jídelně jsem měla i malou přenosnou televizi na šicí skříňce a stalo se, že televize vypadla synovi z ruky a vedle stojící klívii rozsekla napůl. Přesadila jsem ji, ale pár let doslova živořila. Dostala nové stanoviště v mém pokoji, ale už nikdy nekvetla. Ani růstově se moc nesnažila. To by mi ani tak nevadilo, protože pokoj není velký, ale proč nekvete? Blogerka Libby mi poradila, ať ji dám přes léto ven. Její klívii letnění svědčí.  Sice převezení rostliny na zahradu nebylo až tak bez problému, ale povedlo se. Před dvěma lety jsem tedy hledala pro kytičku  místo bez přímého slunce. To prý  nemá moc ráda. Tak tedy stinné místo, klidně i na dešti. A pak jsem jen pozorovala, jak listy schnou, žloutnou, jsou poškozené. Ale vydržela jsem. S koncem prázdnin jsme zase klívii převezli domů. Odstranila jsem suché listy a ostříhala poškozené. Rostlina se vzpamatovala, zesílila docela rychle, ale nekvetla. Loni jsem ji už ven nedávala. Převážet ji taxíkem nebo autobusem a pak nést ještě 2 km se mi nechtělo.  A překvapení. Letos v červnu jsem objevila klubající se květ. První kalichy však byly takové neduživé, světlé a brzy upadly, ale ostatní už byly zdravé. Tak tedy, Libuško, děkuji. Třeba jsme naučili moji 43 letou klívii  opět kvést. :)

A když už jsme u těch kytiček, příště vám ukážu, co mi ztěžuje mytí okna v synově pokoji. Jeho miláčci, které manžel nenávidí, protože ho několikrát "zranily", když stahoval žaluzie. :). 

Hezký den.