Pak přišly povodně, děsivé zprávy a v aplikaci Můj vlak nebo na nádražních tabulích jsem sledovala výluky a zpoždění rychlíků. I několikahodinové. Začala jsem se té cesty velmi obávat. Nakonec jsem v neděli napsala lékařce e-mail, zda by bylo možné se omluvit a sjednat si náhradní termín a výsledky krve jsem naskenovala vložila do Wordu a poslala v příloze. Paní doktorka mi v pondělí ochotně změnila termín, sdělila, jak si na tom synova krev stojí a ještě jsme si trochu lidsky poklábosily o synově stavu, jak se nyní cítí a vlastně návštěvu uskutečnily po telefonu. . Dokonce prý, pokud by mi to nevyšlo v náhradním termínu v říjnu, klidně to pak můžeme nechat až na příští rok. takže prozatím jeden problém vyřešen.
Ve čtvrtek 26. září. jsem byla objednána na sundávání můstku a vytržení dvou stoliček. Strašně jsem se bála, i když jsem zatím s trháním zubních stoliček u svého nového mladého lékaře byla spokojená. Zašitá rána se vždy dobře a docela rychle zahojila. Ve čtvrtek jsem tedy po skoro třičtvrtě hodinovém zákroku, s pusou plnou tamponů, otupělou půlkou obličeje opustila ordinaci a těšila se domů. Abych mohla tampony udržet v puse stisknuté, když nemám proti vytrženým stoličkám nahoře také nic, vycpal mě pan doktor jako zvířátko k věčnému uchování. A jděte s tím na veřejnost. Oblékala jsem se na záchodě a vyšla s pánským kapesníkem na hubě. Zrovna v tu dobu měla doprava pauzu a já musela přes celé město pěšky. Ale opět jsem to zvládla. Doma jsem si vzala brufen, večer druhý a pak už to bylo v pohodě. 8. 10. mám jít na další pokračování úprav v mé ústní dutině. Tak jsem zvědavá, zda to zdravotně zvládnu, protože kýchám jak o závod.
A nyní jedna kuriozitka. Pátek 13. září Pro mnohé nešťastný den. A pro mne? Odpoledne přišel syn z práce a prý viděl ráno v autobuse MHD mou ztracenou kšiltovku, lépe řečeno kšilt. Nevěřila jsem. Ukázala jsem mu fotku a prý ano, je to on. Co nyní, jak ho dostat ke mně. V aplikaci IDOSu jsem si našla naši MHD a u každého spoje jsem našla stejné číslo vypadající jako mobilní telefon. Zkusila jsem zavolat. Poprosila jsem o číslo na řidiče autobusu č. 7. To mi dát nemohou, prý o co jde. Vysvětlila jsem. "Paní, řidiči si linky mění podle potřeby. Takže je mi líto, ale kšiltovka klidně může jezdit i v jiné části města. Zkusím se kolegů zeptat." Poděkovala jsem a dodala, že nejblíž mám ke spoji číslo 6. K mému velkému překvapení se telefon ozval znovu a bylo mi sděleno, že čepička bude jezdit v pondělí na lince č. 6.
Trochu jsem se pak styděla, že řeším čepičku, když mnohde se s vodou bojuje o holý život. Ale když už jsem tu akci rozjela?......Pro svůj oblíbený kšilt, který nikde neseženu a stále je po 15. letech jako nový, jsem si v pondělí šla. Byla jsem šťastná. chrání mi zrak, když nemohu mít sluneční brýle a cestoval po městě více než měsíc a půl. Já jsem si zatím s jiným kšiltem zajela na Slovensko a do Polska a on na mne trpělivě čekal. Nikdo ho nechtěl, nebo si nikdo netroufal ho vzít, stejně jako můj syn.
Tak další dovolená nebo zájezd opět s mou oblíbenou čepičkou.
A to mi připomnělo, že vám dlužím články ze zájezdu na cestovatelském blogu. Ještě jsem ani neprobrala fotky. Ale nyní budu pár dní doma, tak to snad zvládnu.
Zatím se mějte krásně.
Maruško, někdy se ty "blbec" sejdou, až se člověk diví. Kšilt máš zpět, což je po takové době zázrak, že ho nikdo neukradl a synovi přeji, aby vše dobře dopadlo. Vím, že zdravotní problémy člověka hodně srazí do kolen a se zuby v našem věku je také dost trápení a s těmi náhradami to není jednoduché a ani laciné ...tak držím palce Tobě i synovi, aby vše dobře dopadlo. Mějte se hezky a hlavně ZDRAVĚ
OdpovědětVymazatDěkuji Jaru. Hlavně zdraví. Už je mi lépe, i když,že zo není ještě úplně OK.
VymazatMaruš, je neuvěřitelné, jak synova zpráva cestovala a nakonec si jí musela vyzvednout Ty. Ale hlavně, že jste nemuseli nikam jezdit a měla si konzultaci po telefonu. Zuby to je trápení, už to máš za sebou a bude to jenom lepší. Kšilt si procestoval město, čekal na Tebe, nedivím se, že si ráda, že je opět s Tebou, takový by si opravdu nesehnala. Měj se hezky🍀
OdpovědětVymazatSe zubama to je jen začátek, ani pořádně nevím, co má zubař v plánu a kolik to bude stát. To se prý dovím příště. 😀
VymazatSe zájmem jsem si přečetla o průběhu září, protože ani naše září nebylo jednoduché. V synově případě je vidět, že i s lékaři se dá domluvit a jsou to "taky" lidé. Věřím, že i se zubama to bude Ok a vše se vyřeší tak, jako s kšiltovkou. Je to zajímavý příběh, ze kterého by byla pěkná povídka (do bakalářů ☺) a napadlo mě, že syn, když ji poznal, měl ji vzít a říct o tom řidiči. Já jsem nikdy nechtěla nic nosit na hlavě, i v zimě jsem se kvůli účesu čepicím vyhýbala. Na výlety je to určitě praktické i slušivé.
OdpovědětVymazatAť se daří! 👍
Také nesnáším čepici, vždycky pak mám zpocené vlasy přilepené k čelu. Jen na delší pobyt na horách to ano, nebo když jdu ven jen s tím, že se nikde nebudu vysvlékat a vrátím se domů. Michal je dost nesmělý, když má někoho oslovit a vysvětlovat o co mu jde. Ani do pultového obchodu ho nedostanu. A ten kšilt neležel na palubce u řidiče, ale byl zavěšený na první tyči hned za prvním vyvýšeném sedadlem. A jestli tam někdo seděl, tak tím pro syna hůř.
VymazatMaruško, to je pěkná nálož příběhů. Hlavní je,že mají dobré konce,no já vím,zuby nejsou ještě OK,ale budou🍀
OdpovědětVymazatTak hlavně, že se vše ohledně vyšetření syna v dobré obrátilo. A určitě to dopadne dobře s další návštěvou u zubaře. I když teď u těchto lékařů platí - bez peněz do ordinace nelez :-). Tak hurá čepička kšiltovka je na světě a jsi na další výletování vybavena tak, jak to máš ráda.
OdpovědětVymazatMěj se hezky!
Hanka