Rozbitá láska

Už horké slzy halil saténový šál

dávno ses do jejích očí nedíval
zapomněl jsi na laskavá slova
nic už ti neříká slůvko doma

Z rozbitých zrcadel se dívá strach
a hořký dech zachytil se na řasách
kdypak jsi naslouchal srdci jejímu
a bál ses promarnit každou vteřinu

Rozbité zrcadlo, poraněný vztah
už z perónu odjíždí poslední vlak
Špinavé okno a za ním její tvář
snad rychle zapomene že byl jsi lhář

Že kradl jsi teplo z jejích dlaní
že už tu tvář šál saténový halí
aby v něm ukryla vzpomínku krvavou
a měla zas nebe a slunce nad hlavou
a sklánět se mohla nad vodní hladinou
vždyť tohle zrcadlo ruce už nerozbijou

Možná se voda občas trochu zčeří
však obrazům řeky lépe se věří...
Teď hrají si vlky s lesklým saténem
a v tónech radosti budí se nad ránem
žena co našla další malou vrásku
a s novým zrcadlem čistou lásku...

(Z vlastní tvorby 2009 )