Hoří aneb evakuace hotelu

Vzpomínka na dovolenou v roce 2010 s pobytem v České Lípě v hotýlku Aldek poblíž náměstí je stále živá.

Kampak se dnes vypravíme? Stále panují nesnesitelná vedra, lepší to bude u vody. Rozhlednu Jedlovou necháme na později dneska bychom mohli k vodě, ale nejprve na Bezděz. Budím se v půl páté, vlastně mě budí mobil, jako do práce, ale mám ho tak stále nastavený i když je dovolená. Nemám problémy znova usnout s vědomím, že nemusím vstávat a mohu si poleženíčko vychutnat.

"Sakra tady něco smrdí! Něco hoří!?!"

Prohlížím elektrické zásuvky, varnou konvici, nikde nic, všechno v pořádku. Michal v polospánku prohodí něco o tom, že nic nesmrdí, nebo to jde z venku. Ještě se chvíli povaluji v posteli, ale raději vstanu a jdu chystat snídani a vypravovat se na výlet. Dneska s sebou musíme vzít i velké ručníky a plavky. Stále občas cítím jakoby něco hořelo. Nelíbí se mi to. Jsme po snídani, jdu si pro boty do předsíně a tady je zápach silnější. Vykouknu ze dveří na chodbu hotelu.

"Ježíší, vždyť hoří"

Chodba plná dýmu, není vidět skoro na krok. Běžím po schodech do přízemí, odkud se mi zdá, že jde kouř. Celá chodba je zavalena dýmem. Zdá se mi, že to jde z chodby k restauraci nebo z kuchyně? V dalším průzkumu mi brání mříž. V hotelu není recepce, hosté jsou zde přes noc sami. Máme každý klíče i od hlavních dveří. Utíkám zpět nahoru pro klíče a křičím, že někde hoří! Z pokoje u schodů vybíhají dva lidé, pán hned bere mobil a volá na číslo, které je uvedeno na hlavních dveřích. Přikazuji Michalovi rychle sbalit věci. Házíme všechno do kufru a batohů. Začínám kašlat, štiplavý kouř mě dusí. Michal to ještě zvládá líp. Hlavně sbalit doklady, peníze, notebook s příslušenstvím, brašny s foťáky a kamerou, pak oblečení, boty, deštníky....na kuchyňské lince zůstává jen varná konvice, ešusy, nějaké potraviny, v koupelně toaletní potřeby.

A rychle pryč!.

Během jedné minuty jsem ještě sbalená nikdy nebyla. I se zavazadly stojíme před hotelem. Dveře hotelu necháváme otevřené, ale jestli někde hoří, tak tomu průvanem ještě pomůžeme, ale nemáme zavolat hasiče vzkazuje hotelový zřízenec, že prý už běží!?! Oheň vidět není. Host z Prostějova obchází hotel kolem dokola. A už je tu poslíček hotelu, odemyká mříž do restaurace a mizí nám z očí. Vypadá to, že v hotelu jsme jen my a pár z Prostějova. A už je tady zřízenec hotelu s tím, že kotelník se zřejmě vrátil v noci opilý z hospody a dal si na vařič ohřívat jídlo. Pochopitelně usnul.

Můžeme se vrátit na pokoj. Otevíráme všechna okna na chodbách i v pokoji, vybalíme zase věci a je nejvyšší čas jít na vlak. Nyní už se všemu smějeme. Michal si ze mne dělá legraci, že jsem panikář a že jsme se nemuseli vůbec balit. Je to možné, ale co kdyby požár propukl, takový cvičný poplach neškodí. Nedovedu si představit, co by se stalo, kdybychom si přispali. Kdybychom totiž měli auto, nemuseli bychom vstávat na ranní spoje veřejné dopravy a dál už to raději ani nechci domyslet.....

Výlet jsme stihli...na Bezděz v takových vedrech už nikdy více, raději rovnou na Macháč.....Tam je vody dost, kdyby....