Dubnová zahrada poprvé pracovně

Ve čtvrtek měl být konečně den, kdy by stálo za to, vypravit se na zahradu. Sluníčko svítilo od ráno až nepříjemně. Cestou autobusem a pak i pěšky do kopce mi slunce pálilo přímo do očí. Sluneční brýle s takovými dioptriemi nemám a nevzala jsem si ani kšilt. Docela jsem pospíchala ať už jsem v lese a na zahradě. 

Nejprve tedy obhlídka a zjištění, že v loňské čerstvě zaseté trávě se ztrácí nejen posezení, ale i obrubníky a chodník kolem chaty. Byla však na sečení ještě hodně mokrá. 

Než jsem se převlékla do pracovního, přijel manžel na kole a s ním i zamračená obloha. Je duben a některé plodiny již měly jít do země a to je ještě prý všechno o měsíc uspíšené. Upravila jsem tedy záhony nad a pod špenátem z loňska a zasela mrkev a fazolky. Začalo drobně stříkat z nebe. Zatím však nic zásadního, pracovali jsme dál. Poryla jsem ještě jeden záhon, který mi zůstal jako rest z podzimu. Zatímco manžel si naříkal na bolesti zad, já jsem se zatím kupodivu cítila dobře.  I když tedy ta těžká napitá zemina byla pro obracení při rytí hodně těžká. 

Rozhodla jsem se , že tu trávu v horní části zahrady tedy ještě alespoň  nahrubo posekám a v sobotu se to dočistí a dokončí celé. Manžel naštěstí nebrblal, i když jeho práce je pak řádně očistit sekačku. Ne, že bych mu to já nakazovala, ale on nesklidí nikdy neočištěný žádný nástroj. To mně už se stalo, že jsem schovala jen částečně očištěnou, aby z ní nepadal sajrajt a to on nesnáší. Tak si to vzal na starost. 

Trávník ještě vypadá legračně, protože tráva po hromadách hlíny při výkopech ještě dostatečně nezhoustla. Musím ji trochu pohnojit cereritem. A tak se postupně chytám, i když ten start pro mne nebyl letos vůbec jednoduchý.  Protože se trochu ochladilo, vydala jsem se na cestu zpět už ve dvanáct na autobus jedoucí v půl jedné. Došla jsem na zastávku a sluníčko mi kynulo a smálo se, že jsem tam mohla ještě zůstat. Vyplázla jsem na něho jazyk a šla ještě před druhým spojem nakoupit. I když jsem toho moc neudělala, byla jsem  a jsem stále spokojená.  Tak zase příště. Setí je ještě dost a dost. 

Ale přece jen jsem jednu chybu udělala. Proč já nemrkla v mobilu na některý článek z loňska? Hned bych věděla, kam nemám sít fazole. Po hrášku se jim tam asi moc dařit nebude.  I manžel si to pamatoval špatně a já si to vůbec nedokázala vybavit. A mobil s daty byl v chatě. Nu, co už. 

Chybami se člověk učí, řekl by můj táta, ale stejně by mi vynadal. :-)

A dneska jsem se dočetla, že má být letos žhavé léto. To by se mohlo i u nás dařit melounům. Povedlo se párkrát, tak letos opět vyzkouším. 

 Hezký den všem.