Sedum let smůly

Sedm let smůly prve

chtělo se mi pod kůži vrýt
se slzou v barvě krve
donutit mé srdce hnít.

Snad nesmět se dívat do tvých očí
kde jiskřičky smíchu se zračí
jen tápat s křečovitým šklebem
pro nejž je pohrdání chlebem.

Po růžích šlapat,bránit se trnům
že rudou bolest pouští žilou
s hrůzou se dívat ke svým zítřkům
nechat se unášet osudovou smůlou?

Směju se tobě prohnaný osude
marně se snažíš názor svůj mi nutit
třeba si ruce rozpíchám do krve
s lidmi se budu smát a k růži tulit.

Rozbíjej klidně zrcadla
stále se budu smát
smůlu jsem za krk popadla
nebudu se jí přece bát.

(Z vlastní tvorby 2007)

Rozbitá láska

Už horké slzy halil saténový šál

dávno ses do jejích očí nedíval
zapomněl jsi na laskavá slova
nic už ti neříká slůvko doma

Z rozbitých zrcadel se dívá strach
a hořký dech zachytil se na řasách
kdypak jsi naslouchal srdci jejímu
a bál ses promarnit každou vteřinu

Rozbité zrcadlo, poraněný vztah
už z perónu odjíždí poslední vlak
Špinavé okno a za ním její tvář
snad rychle zapomene že byl jsi lhář

Že kradl jsi teplo z jejích dlaní
že už tu tvář šál saténový halí
aby v něm ukryla vzpomínku krvavou
a měla zas nebe a slunce nad hlavou
a sklánět se mohla nad vodní hladinou
vždyť tohle zrcadlo ruce už nerozbijou

Možná se voda občas trochu zčeří
však obrazům řeky lépe se věří...
Teď hrají si vlky s lesklým saténem
a v tónech radosti budí se nad ránem
žena co našla další malou vrásku
a s novým zrcadlem čistou lásku...

(Z vlastní tvorby 2009 )

Tajemství sedmi ještěrek

Další detektivku, kterou jsem přečetla mohu vřele doporučit. Autorka Veronika Černucká přiláká nejen napínavostí příběhu, ale kniha se dobře čte i díky vtipným poznámkám na úkor policejního vyšetřování.