Na zahradě s kočičkami

 Ve čtvrtek 21.4. to podle předpovědi vypadalo, že by mohl být slunečný den.  Obloha se ale brzy zatáhla a bylo dost chladno. Přesto jsem už byla na cestě na zahradu a říkala jsem si, že jen zkontroluju, co jak roste, nakrmím kočičky a pojedu domů. Když manžel přijel na kole, byl zmrzlý a s brzkým návratem souhlasil.   Ano hrášek zasetý na konci března nevzešel. Zasela jsem ho znova, překontrolovala jsem cibuli pod záclonou a zatím se po zahradě začalo kromě kočiček procházet i sluníčko.  Rozhodla jsem se, že tedy ještě zasadím salát. Sazeniček je vždy hodně. Polovinu z nádobky jsem vysadila a druhou jsem ještě nechala, kdyby se první sadba neujala dobře, nebo ji zničil nějaký živel.  Jala jsem se i očistit mečíky a zrovna je dávala do země, kterou jsem si vyplela a prokypřila před tím. Uvařila jsem si kafíčko, blížilo se poledne a manžel se tedy vypravil domů. Zamkl už obě boudy na nářadí a sklep s tím, že já za chvíli pojedu také.

A kočičky, když vidí, že se zamyká, tak se ze zahrádky vytratí. A já jsem se rozhodla zasadit ještě 12 ks jiřin, které jsem si koupila a pár jiřinek, které jsem dostala od Libušky z Kožuškova. A Šedá zaznamenala, že ještě pracuji, tak se za mnou vrátila, schovala se do stínu a byla tam se mnou, kdyby se mi něco stalo, ať může pomoci. Je to miláček. 

To jsem si tedy dobře mákla, ale byla jsem ráda, že mám záhonky hotové.  Domů jsem jela ve 14 hodin.