Mluvím s květinami

 Jsem blázen, když si s květinami povídám nahlas? Povídáte si se svým pejskem, kočičkou, kanárkem, morčetem, plyšákem nebo čímkoli jiným, co vám nemůže odpovědět vaší řečí? Úplně vás vidím, jak souhlasně kýváte.  Nevím jak morče, ale pejsek vám určitě dá najevo, že vás nejen slyší, ale že vám i rozumí. A odpovídá vám po svém a vy mu také rozumíte. Tak proč nemluvit s květinami a rostlinami, když ony nás nejen vidí, ale i slyší!

V životě jsem zažila několik důkazů, že  mě rostliny slyší a dokáží odpovědět. A několik těch příběhů vám nyní vylíčím. 

První zkušenost jsem udělala v pubertě, i když tenkrát jsem tomu nepřikládala žádnou váhu. Maminka měla v bytě spoustu květin a samozřejmě, že i v dětském, nebo lépe, v mém puberťáckém pokoji.  A jedna kytka, už nevím jaká, dělala binec. Pořád z ní něco padalo a maminka mi brblala, že to mám uklízet a že mám v pokoji bordel. Tak jsem po kytce uklízela a při tom jsem jí nadávala do blbých kytek.  Kytička záhy uhynula. Dneska mi je jí  líto, co si musela ode mne před skonem vyslechnout. Ale v práci jsem asi před 15 lety zažila něco, co mne ohromilo a dodnes to nechápu a skoro se zdráhám tomu uvěřit, ale skutečně se to stalo. 

S kolegyní jsme měly kanceláře vedle sebe, vlastně se z mé velké místnosti (technický archiv) jen prošlo do vedlejší, která byla původně součástí archivu a kam se kolegyně  po reorganizaci musela přestěhovat.  A přestěhovala se s velikou spoustou květin. Měla je všude. Nejen na parapetech tří oken, ale i na skříních a dost vysoko. Stalo se jednou v zimě, že si velmi nepěkně zlomila kotník a komplikovaná zlomenina chtěla operaci a vyžádala si asi roční absenci v práci. A jelikož jsem prakticky byla na stejném pracovišti, převzala jsem i její práci, kterou jsem měla placenou navíc, protože vyžadovala i navýšení pracovní doby. Ale neplacenou činností byla páče o všechny ty květiny. Zalévala jsem pár svých, tak jsem zvládla zalévat i ty její. Moje rostly, Aniččiny chřadly a chřadly. Jednou při pátečním zalévání jsem k nim pronesla řeč. "Holky drahé, já vím, že vám Anička chybí, že máte o ni starost, ona by za vámi ráda přišla, ale nemůže. Vydržte to se mnou. Já vím, že to s vámi neumím tak dobře jako Anička, ale snažím se.  Anička se jednou určitě vrátí a bude ji těšit, když vás najde v plné síle. Prosím, odpusťte mi a snažte se to se mnou vydržet.".......V pondělí jsem přišla do práce a zůstala jsem jako opařená.  Všechny květiny doslova zářily a opravdu to se mnou vydržely do Aniččina uzdravení a to jsme se pak stěhovaly obě do úplně jiné budovy, ale kytičky přežily i toto stěhování, protože byly v dobré kondici. 

A jiný příběh je zase z naší zahrádky, kdy maminka s tátou stály pod starou meruňkou a mezi sebou mudrovali, že by se asi už měla porazit. Už skoro nerodí. Rozhodli se, že ji ještě nechají a příští rok ji porazí. A světe div se, meruňka byla obsypaná nádhernými plody. Ono to zní jako pohádka, ale něco na tom bude. Pár let si tím prodloužila život, protože ke kácení došlo až po více letech a to jsem už měla na svědomí já.  Vlastně jsem ji nepokácela, jen hodně ořezala a nyní je stále  oporou  pro popínavou růži od VendyW.

I ořešák jsme chtěli pokácet, loni jsem dokonce sháněla někoho, kdo by nám to udělal a měřili jsme obvod kmenu. Manžel tvrdil, že je strom nemocný, že má narezlé listy. Já tvrdím, že je takové má při dozrávání vždycky.  Zatím jsme nikoho nesehnali a ořech rodil snad jako nikdy. 

Proto mluvím s rostlinami,  a proto k nim promlouvám už raději vlídně. A radím se s nimi, když se necítí dobře, chci aby mi poradily, co jim chybí, že jim to ráda obstarám.....Zatím tedy rostliny rozumí mně a já nevím, zda se mi podaří někdy rozumět jim. Obdivuji všechny botaniky a zahrádkáře, kteří už svým rostlinám rozumí. 

Přeji hezký den a brzký nástup jara v plné síle.