Docela nenápadně jsem se stala členem KKKb (Klub konzumentů knižního braku). Neděste se. Přišlo mi to jako legrace, jako dobrý vtip a do knížečky, která připutovala poštou od internetové kamarádky jsem se začetla hned, ale přiznám se, že mi dělal potíže styl psaní nebo spíše literární vyjadřování. Proto jsem ji odložila a do ruky, s cílem přečíst si, o co jde jsem se pustila včera přesně na den po dvou měsících po předešlém držiteli.
(Ilustrační foto, pořízeno na zámku Kratochvíle)
Román Chemikovo tajemství od Gastona Lerouxe podle 25. vydání originálu přeložil Franta Štěpánek. Mně se do ruky dostalo II. vydání z roku 1920. Tedy knížka stará téměř 100 let. Včera jsem se chvíli potýkala s přechodníky a občas nezvyklým slovosledem, ale brzy jsem tohle vše nevnímala a vyjadřování autorů před sto lety mi přišlo normální. Knížka je čtivá, děj napínavý, tajemný, o čemž svědčí i názvy jednotlivých kapitol. Vraždy nebo přirozená úmrtí? Událostmi se neprodírá žádný detektiv, přesto se pravdy dopídíme.
Kapitola patnáctá: Klec
Chomáček vlasů na lebce páně sekretářově vztýčil se přímo do výše. Pan Lalouette osláble se opíral o zeď.
"Zoufalý lidský výkřik," sténal.
Pan Patard měl ještě tolik síly, aby odporoval.
"Nejspíš se někomu stala nehoda. Musíme se podívat."
Ale ani se nehýbal.
"Ne,ne! Je to tentýž výkřik, znám jej, je to výkřik,"děl pan Lelouette tiše,"je to tentýž výkřik, který jsem tu zaslechl tehdy. "
Pan Lippolit Patard pokrčil rameny.
"Slyšte!"
"Už zase,"chvěl se pan Lalouette.
Nyní bylo slyšeti jakési bolestné sténání daleké a neutuchající.
To byl krátký úryvek z knížečky a někdo z mých přátel bude mít možnost si knížku přečíst a stejně jako já se stát členem KKKb.
Jaké jsou práva a povinnosti klubu:
1. Louskej škváru
2. Šiř brak
Přeji krásné dny
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za váš komentář