Začátek listopadu na zahradě

Krásné slunečné dni na konci října jsme dokonale využili na zahradě. V posledním říjnovém dni jsem shrabala celou zahradu, ale na sousedově třešni bylo ještě dost listí a bylo by zbytečné čistit okapy. Manžel se vrhnul na natírání stromů a já na rytí. Dokončila jsem velký záhon na pravé straně zahrady a byla jsem hotová, tedy myšleno utahaná až až. Ale dokázala jsem ještě nakopčit kompost k růžím a manžel nanosil z lesa četinu na přikrytí růží. Ale na to je ještě čas. Také se musí myslet na cestu domů. Manžel probral sklep a naložil na náš dopravní prostředek, co by se dalo odvézt do sběrného dvora. 

Smutný pohled na záhon, který se ještě musí porýt. 

Chryzantémy rostou naprosto bez opečovávání těsně u chaty u okapu, kam je umístila ještě maminka, která musela všechny své kytičky na zahradě pěstovat tak, aby co nejméně zabíraly užitkovou půdu a ta byla všude.  Mockrát jsem uvažovala, že je přesadím na důstojnější místo, ale obávám se, že jim to přesazení nebude svědčit. Každý rok krásně vykvetou, jako by mi říkaly:" Nech nás tady, je nám tu dobře." Tak jo. 

 

Pro dnešek odjíždíme, ale brzy se vrátíme

V pátek 7.11. byl opravdu luxusní nádherný den, bez mlhy... Ano to je ten den "D", kdy by byl hřích nevypravit se na zahradu.  Vyhrabala jsem starý foťák, má sice jistou závadu v nastavení clony a času, ale vím, jak se tomu vyhnout. Ozubené kolečko funguje v nastavení času, ale nelze jej přepnout pro nastavení clony. Musím se tomu tedy vyhnout, naštěstí vím, jak. Ale foťák je lepší než mobil v tom, že vetší přiblížení dává kvalitněji než mobil a ten starý je mnohem lehčí na nošení. A měla jsem hned možnost vše vyzkoušet. Koníci se zrovna dostavili na pastvu pod zahradami. 

A jsme opět tady. 

 Neohlížela jsem se na trochu listí, nebudu nejprve hrabat, hned po nakrmení kočičky jsem se vtrhla na to rytí. A šlo to velmi dobře. Zarývala jsem granulovaný kravský hnůj a tak jsem zvědavá, jak to bude fungovat. Loni jsem ho koupila a nakonec nepoužila. Než přijel manžel na kole, měla jsem jednu třetinu hotovou. 

A tentokrát je listí z veliké třešně už také spadané, zbylo jen několik lístků, vrhli jsme se na čištění okapů. Měla jsem z toho strach, protože loni manžel sletěl i se žebříkem a utrpěl velkou tržnou ránu na noze, že ho musela odvézt sanitka s následným rozsáhlým šitím. . Letos to dopadlo dobře.

Manžel si ale nedá říct. Jednou se propadne do té shnilé boudy, která už měla spadnout před deseti lety a pořád drží. Prý díky té plachtě, která se musí občas jen porovnat a upravit.  

To hlavní tedy máme hotovo.  Ještě vypustit nádrž na vodu, zakrýt růže a některé květinové záhony četinou, zabezpečit chatu na zimu. Ale to už se může kdykoli. To už není žádná dřina. Cestou domů se rozloučím zase s koníky.

Ještě budou hezké dny, věřím tomu a všem vám je přeji.