aneb Hned jsem ho poznala. Kde se toulal dva roky?
Každou návštěvu zahrady nám zpestří svou návštěvou kočička Mazlinka. Dostane misku s konzervičkou masíčka a vděčně nám pak pomáhá nebo s námi odpočívá. A strašně ráda se mazlí. V pátek 10.7. se brzy po příjezdu manžela "zašila" do chaty a moc se jí ven nechtělo. Když jsem vyšla do chodby, koukám jak puk. Dole pod schody na mne čučí nový návštěvník. Hned jsem ho poznala. Je to kotě Mazlinky. No už je to vlastně dospělák a možná kocourek. Mazlinka nám ho přivedla ukázat před dvěma lety, tenkrát nás také potrápil obavami, když vylezl na vysokou túji. Mazlinka o něho měla velký strach. Tentokrát před ním spíše utíkala a schovávala se na místech, kam on si hned netroufl.
Pozoroval ji s odstupem. Nejprve jsme se domnívali, že se jen ostýchá a lákali jsme ho klidně dál. Když ležela Mazlinka před plastovou boudou, kocourek ji pozoroval za rohem. Hned tedy zalezla až do boudy. Neviděl ji, tak se šel podívat blíž, kam zmizela.
To se naší kočičce nelíbilo, utekla do chaty a uvelebila se na schodech. Věděla, že tam on nepůjde. To už nám bylo jasné, že tu něco nehraje, že před ním utíká.
Všimli jsme si, že na krku pod levým uchem má nějaký docela velký šrám. Že by po něm dost ostře sekl nějaký kocour? Za Mazlinkou totiž chodívá takový černý kocour s bílou náprsenkou od chlupy na kraji zahrad. Manžel chtěl kočiny usmířit nad miskou a tak se zvedl, že jim dá ještě malou konzervičku. Kocourek se lekl, odběhl kousek výš a vše pozoroval. Provedl i několik pokusů o přiblížení, ale netroufil si. Mazlinka se zatím cpala.
Konečně už byl na dosah. Mazlinka s sebou trhla a pelášila pryč. Ha a ještě toho tam dost nechala. Jenže to kocourka nezajímalo, pelášil za ní. "Naše" kočička zmizela u sousedů. Kocousek se uvelebil u místa zmizení a čekal a čekal....
Když se nedočkal, zmizel nakonec i on. Ale to už jsem neviděla, protože jsme na zahradu také přišli něco dělat a ne jen pozorovat kočičí hrátky. Při další návštěvě zahrady se zatím neukázal. Asi zase někam zmizel na dva roky? :-D Je pro nás záhadou kdepak asi byl ty dva roky? Jak to, že jsme ho v okolí nikdy nepotkali a najednou se ukázal?
Ten jeho kukuč jsem poznala hned. Často jsem na něho myslela. No ale vlastně nevím, jestli je to kocourek nebo kočička. :-D nedá na sebe sáhnout.
Dlouho jsem na blog nic nepřispívala, nějak jsem neměla náladu po všech kolečkách lékařů a vyšetření syna, se kterým musím vše absolvovat. Nejen běžná bronchitida, ale i vyšetření 2x na magnetické rezonanci, na neurologii, očním, kardiologii. Podezření na roztroušenou sklerózu se sice nepotvrdilo, ale CT mozku naznačuje epilepsii. Nikdy však záchvaty tohoto typu neměl, spíše ty příznaky roztroušené sklerózy. Doufám, že mu k srdci a chorobě páteře nepřibude něco dalšího. Vyfasoval hromady léků a koncem srpna zase kontroly. Mezi tím vším ještě zubaři, moje preventivka a s ní spojená další spousta vyšetření. Tak než začnou další kolečka kontrol, můžeme si oddechnout na zahradě i na dovolené, která je již naplánována po vlastech českých do posledního detailu.
I když na zahradě toho oddechu moc není, nastala letní sklizeň a zpracování. V boudě se suší cibule a česnek, v mrazáku čeká rybízovvý protlak na marmeládu, angrešt je ve sklepě, hrášek povařený a v mrazáku, fazolky zavařené a další budou na dozrání fazolí, zavařené jsou i 3 sklenice okurek. Okurky sbírám postupně a tak i to zavažování je po částech.....I jednu velkou cuketu už jsme sklidili. Ale o tom někdy více. Dneska je to o kočkách.
Hezký den a prima léto.





















Majko, to je hodně zajímavý kočičí příběh. Také by mi vrtalo hlavou, kde byl ty dva roky i to, proč se nepodařilo trochu je sblížit. Jinak držím palce, aby synovi nemoci nepřibývaly, už tak máte naloženo až dost. Přeju příjemnou dovolenou a těším se na fotky z ní. Mě se hezky, zdravím 😉🍀
OdpovědětVymazat