Záhada černolických vražd

Spisovatelka Jaroslava Černá nás v příběhu Záhada černolických vražd zavede do doby třicetileté války. Děj sice začíná rokem 1646, ale soudní vyšetřování zavede čtenáře i o 16 let zpět. 

Dalo by se říci, že se jedná o historickou detektivku, ale tak bych to asi já nenazvala, neboť tu není žádný detektiv, ale soudní vyšetřovatel, zatím tedy jen soudní zapisovatel, kterého soudce  pověří vyšetřením vražd dvou žen, matky a dcery, neboť nevěří současnému vyšetřovateli Kleplovi. Ten totiž nic nevyšetřuje a hned obviňuje a zavírá do šatlavy, aby mohl toho, na koho ukázal prstem, bez vyšetřování co nejdříve dostat do rukou kata. 

Sousedka Apolena vidí přibíhat Johanku, ženu poctivého kováře, plačící a bědující, obviňující se, že za všechno může, že už nemůže žít. Na Apolenu působí jinak klidná a vlídná Johanka jako šílená. Její výkřiky až mrazí. Co se stalo? Apolena běží do domu sousedky a shání kováře. Oba jsou z chování Johanky nešťastní a neví si rady. Nevědí, co se stalo v Černolicích, kam Johanka celá natěšená šla navštívit rodiče.  Johanku uklidnil bylinkový čaj, ale to jen proto, že dostala nápad, jak se sprovodí ze světa, jak ze sebe dostane tu strašnou tíhu. V noci vstala, v hmoždíři si rozdrtila durmanová semena, polykala hustou kaši a zapíjela vodou. Ráno ji našel Viktorín již mrtvou. Jemu i sousedce hned bylo jasné, co se  v noci stalo. Apolena se starala, aby vše uklidila, aby se nikdo nedověděl, že se Johanka otrávila, nemohla by být jako sebevražednice pohřbena řádně do posvěcené půdy. A to by si ta dobrá žena nezasloužila. 

Tu se před brankou chudého domku objevili rychtář, soudní vyšetřovatel Klepl, dva biřici a zapisovatel Borek.  Šli zatknout  Johanku za vraždu matky. Když viděli, co se stalo, Klepl nechal manžela Viktorína potupně spoutat, posadit na koně a všem na očích odvézt do šatlavy jako vraha manželky a tchýně. 

Viktorín se dušoval, že nic nespáchal, ptal se, kde je manžel Johančiny matky a  bratr Martin, který se vrátil jako vysloužilec z války. Nikdo o nich nic nevěděl a Klepl se ani neptal. Měl vraha a to mu stačilo. Viktorín bude viset o to se postará. 

Borek měl odevzdat zápis, ale velmi o vině pochyboval a svěřil se   se svými pochybnostmi   soudci. Soudce se tak dověděl, že žádné vyšetřování neprobíhalo a měl už delší dobu na Klepla zlost. Dal tedy Borkovi týden, aby provedl řádné vyšetřování.  Borek se s pověřením pustil do výslechů všech sousedů a my se dovídáme otřesný, nešťastný příběh chudé rodiny, příběh o tom, jak válka ožebračovala prostý lid, jak se odrážela na jejich osudech a povahách. 

Kniha se četla dobře, nemohla jsem se od ní odtrhnout. 

A aby se Borek stal soudním vyšetřovatelem, uložil mu soudce ještě jeden případ a tentokrát vyšetření zločinu ve vyšších vrstvách společnosti. 

Ani kat Jan Mydlář nebyl vždy přesvědčen, že na onen svět poslal viníka. Na mučidlech se přizná většinou každý. A to ho trápilo. 

Ještě tu mám dvě knihy od této autorky a už se na ně těším, protože se dobře čtou. :)