..aneb stoletá praxe a díky pane profesore!
 |
| Ilustrační obrázek AI |
Díky
komentáři Alenky na cestovatelském blogu u podzimních fotek na mne opět dolehla
vzpomínka z roku 1970.
V deváté
třídě jsme na kreslení dostali zástup z řad důchodcovské zálohy. Před nás se
postavil mohutný pán s dobráckýma očima a úsměvem uprostřed bílého plnovousu, snad profesor střední školy. Netuším, jak je možné, že přezdívky učitelů a profesorů se s nimi táhnou až do
samého konce. Na škole už dávno neučil a možná, že zrovna na naší škole neučil
nikdy, ale že před námi stojí Metrfus,
jsme prostě věděli. A Metrfus, profesor pan Holešowský, byl pro své povolání
opravdu povolán. Byl zapálen natolik, že zvonění konce hodiny mu musel vždy
jeden spolužák připomenout.
"Dnes si
nakreslíme zátiší", děl Metrfus a jako vzor předvedl své práce na toto
téma. Krásná vystínovaná kresba misky s ovocem a džbánek s květinami. "Tak
to já nedokážu." Procedila jsem polohlasně ke své sousedce. "Když
jsem to dokázal já, tak ty určitě také." reagoval vlídně Metrfus. Měla
jsem se nadmout pýchou a kreslit jak o život, ale já jen suše procedila:
"Stoletá praxe." V ten moment všichni ve třídě zkameněli. Profesor se
proměnil v sopku a na celou školu hřímal něco o třistaleté praxi Komenského...,
proměnil se v obrovského Golema.... Byli jsme všichni malincí, nikdo si
netroufl špitnout.......zazvonil konec hodiny a nikdo ani nepípl. Od katedry se
ozvalo: "Čunku, už zvonilo" a s těmito slovy posbíraje své kresby, Metrfus odešel. Bylo mi smutno...bylo mi to líto.
Na konci
školního roku se všechny obrazy ze stěn shromažďovaly v kabinetě kvůli malování
školy. Na starost to dostal pan Holešowský a já s kamarádkou jsme se nabídly
pomocnou rukou. A při takové brigádě nejlépe pozná člověk s kým má tu čest.
Doživotně mě budou mrzet ta dvě slova.......Když jsme byli s prací hotoví,
poprosil nás pan profesor, jestli bychom mu ještě neskočily koupit dvě dobré čokolády
a vtiskl mi do ruky peníze. Pro koho myslíte, že ty čokolády byly.....?
Vzpomínám na
učitele a spolužáky spojené s mým dětstvím a dospíváním, vzpomínám ráda, jen je
mi líto, že je to všechno tak strašně, strašně dávno.....
Také vzpomínám, většinou,když se sejdeme se spolužačkama.Ovšem nejzajímavější byly postavy profesorů na střední škole.Sešly se tak,že každý byl originál.Jinak od dětství jsem ráda kreslila na základní škole jsme kreslily s kamarádkou i při vyučování.Kolikrát nás učitelé načapali a zabavili nám naše výtvory.Teď sotva vybarvím mandaly.
OdpovědětVymazatMaruško,hezký den
S profesory na střední jsme zažili spoustu skvělých historek. Ráda na tu dobu vzpomínám. Byly jsme skvělý kolektiv. Nebyla nuda.
VymazatMaruš, Metrfus nás měl v 6.třídě z kreslení. Byl to obr, docela jsme se ho ze začátku báli, ale byl fajn. Vzpomínám na jeho obraz, visel na schodišti, byl obrovský přes celou stěnu ...
OdpovědětVymazatNás měl jen ten jeden rok v devítce. On opravdu krásně maloval.
VymazatJá mám krásné vzpomínky na střední školu. Naprosto úžasný lidi, myslím, že tolik pohodářů po hromadě jen tak už nepotkáte. Děkuji za připomenutí bezstarostných časů... Hezký víkend
OdpovědětVymazatJá jsem někde na netu četla článek o tom, jaký teror a šikanu zažívali studenti a učitelé v předrevoluční době. Ten článek popisoval fakt otřesné podmínky, ale já si na nic takového nepamatuju, spíše naopak. Na mnohé mám i na střední krásné vzpomínky. Měli jsem například úžasnou třídní. Ona když nás převzala po své oblíbené třídě, která se jí už po maturitě rozeběhla do světa, byla z nás rozčarovaná a těch prvních pár dnů bylo znát. Byli jsme takové sběraniko z různým obcí a měst. Ale brzy poznala, že jsme se dokázali jako kolektiv velmi krásně sžít a prý my jsme byli tou třídou, kterou měla nejraději. Já vím, že jich bylo i pak více, ale to je dobře. :)
VymazatJe to moc hezky napsaný článek, přečetla jsem si dvakrát. Napsat vlastní vzpomínky a tak poutavě, neumí každý. Mám ráda na blozích psané nebo mluvené slovo.
OdpovědětVymazatAť se daří! ☺
Hanko, já bych měla tolik témat, ale mám pocit, že by to asi moc lidí nezajímalo. Ale vlastně si ten blog píšu i tak pro sebe a tak možná budu časem odvážnější. Už jsem v letech, tak bych mohla napsat Paměti. :-D Vždy si vzpomenu na Menšíka, který měl stejný záměr, ale jakmile se do toho pustil, tak zjistil, že si nic nepamatuje. :-D
VymazatStejně je zajímavé, jaké střípky kolikrát člověku utkví v paměti :-)
OdpovědětVymazatAno, jsou to takové opravdu střípky, opravdu někdy momenty, ale zanechali v člověku nějaký vjem, pocit a ten zůstane. :)
VymazatNo já bych měl s kreslení pětku, kdyby se dávala...No a vzpomínám, jak jsem v sedmé třídě zrovna když byl supl, zapomněl ještě z několika hříšníky na výtvarnou donést kreslený objekt, snad přírodní kytici...Dostali jsme poznámku a celou hodinu stali na hanbě
OdpovědětVymazat