Druhá polovina srpna

 Je strašné sucho a zahrada se jeví jako podzimní.

I když ve studni je vody dost a stále se doplňuje a můžeme vydatně zalévat, přesto je půda suchá a tvrdá. Jezdím na zahradu ještě skoro za tmy, abych stihla trochu pokopat zeleninu a mohla ji zalít dokud slunce ještě tak nepálí  a voda stačí trochu vsáknout. Rajčata definitivně odešla, všechny rostliny jsem vytrhala a hodila do spalovací jámy, stejně dopadly i okurky. 

Rozhodla jsem se obnovit i jahodový záhon a jahody se rozhodla dát na místo okurek. Chtěla jsem záhon porýt, ale rýč do země vůbec nechtěl jít. Půda byla doslova betonová. Musela jsem ji prolít a chvíli počkat.  Pak se mi podařilo jakž takž záhon zrýt. 

Zatím jsem rozebrala kompostér, přemístila hned na vedlejší místo, čerstvý odpad vrátila do kompostéru a zralý kompost vyvozila vedle záhonu, abych ho následně vpracovala do půdy a rozmělnila. 

Protože tu manžel tento den nebyl, musela jsem po sobě sama umýt všechno nářadí včetně koleček a uklidit. Manžel nesnáší, když se nářadí uklízí špinavé nebo jen tak halabala otřené. Vše musí být jako nové.  Je v tom puntíčkář a tak je vlastně tohle jeho práce. Já to nakonec vítám, protože už bývám unavená. Další práci na jahodovém záhoně jsem tedy nechala na jindy. 

Je s podivem, že květiny se jakž takž drží, přesto že více zaléváme zeleninu. 

Když jsme přijeli po vydatných deštích koncem měsíce, zahrada byla jako proměněná. Na všech rostlinách byla vidět úleva a svěžest. Dokonce vykvetl oleandr, který jsem kdysi dostala od bratra, ale kterému se moc nelíbí přezimování v našem sklepě a tak vlastně jen živoří. Přesto jej vždy vytáhnu na sluníčko za odměnu, že se sám tak snaží. Musím ho přesadit na jaře do většího květináče. 

A to už jsme se dostali až do 2. září, kdy jsem dokončila jahodový záhon.

Podzim je tady. Je to prostě na té zahradě vidět. Když zatím tak trochu shrnu, jak jsme byli úspěšní pěstitelé, můžeme mít radost ze sklizně jahod, hrášku, cibule, česneku, fazolek, angreštu, rybízu, máme kromě meduňkového sirupu i sirup malinový, výbornou mirabelkovou marmeládu a pár lahví aróniového likéru. Na etiketách je sice likér bezinkový, kterým jsem v roce 2003 s likéry začínala, ale etikety stále jsou, tak je používám, i když se jedná o jiný avšak podobný likér. Tentokrát jsem se podělila o plody arónie i se sousedkou, protože její stromek sklidili ptáci.  U sousedky se asi nasytili a nám úrodu nechali. :)

     Letos bylo strašně moc mirabelek a protože situace byla stejná asi všude, o naše mirabelky na pálení nebyl zájem jako jiné roky. A my už si na pálení netroufáme z fyzických i finančních důvodů. Když jsme mirabelky shrabovali do jámy vykopané za plotem, všude se linul odér kvasu, jak ovoce v jámě kvasilo. No nedá se nic dělat. Já jsem uvařila marmeládu ze 3 kyblíků a to fakt stačí. A nyní  jsem zvědavá, jestli se jahody ujmou a jestli se jim na slunném místě bude dařit.

     V zemi je ještě mrkev, celer, červená řepa a cukety. 

Mám radost, že už jsem spálila i druhou část hromady suché koruny růže a je pořádek i za plotem. Spalovací jáma přijde zahrnout a můžeme za chvíli zahájit podzimní rytí a ....

A to je z mého zahrádkářského deníku v měsíci srpnu všechno. 

Hezké podzimní dny