Apatykář

 

Tentokrát jsem sáhla po jiném knižním žánru, než je detektivka, protože kniha s názvem Apatykář od současné brněnské autorky Lucie Hlavinkové už svým názvem ve mně vzbuzovala tušení tajemna. Představa staré lékárny, míchání léků, jedů slibovala dobré čtení. 

František vystudoval farmacii, aby se stal stejně jako jeho otec lékárníkem. Avšak život s despotickým otcem ho nakonec vyhnal z Prahy až na Moravu. Přijal místo  u starého  lékárníka v malebném městečku ve Štramberku. Lékárník i jeho sestra i služebná mladého muže přijali velmi vřele a ten se nadšeně vrhl do práce, ve které chtěl být lepší, ba nejlepší, chtěl pomáhat lidem...tato práce ho velmi naplňovala. 

Avšak jeho onemocnění ho trápilo, Nejen, že nemohl usnout bez uspávacích krystalků, ale i v bdělém stavu ho pronásledovaly vidiny a vůbec netušil, proč a co se s ním děje. Přesto si plnil své povinnosti s největší precizností, nechtěl se dopustit jediné chybičky a dokonce pozvedl lékárnu, do které lidé málo chodili, neboť více důvěřovali v lesích žijící babě kořenářce. 

František se postupně seznamuje s místními lidmi a podařilo se mu je přilákat i na kosmetické přípravky, které sám vyráběl nebo přilákal zákazníky na krásné vlastnoručně malované obaly.

Po městě kolovaly mnohé pověsti a báchorky o  dětech ředitele místního dolu, neboť jeho žena vždy porodila dítě, které záhy umřelo nebo jej ani nedonosila. její již 4 dítě sice zatím žije, ale chřadne velmi rychle. Nepomáhaly ani návštěvy u věhlasných lékařů. Nikdo si nevěděl rady. Díky náhodě s otrávenou kočkou, kterou nakonec lékárník vyléčil rychlým zásahem se přišlo na to, že i děti ředitelovy ženy, nebo i ona sama je někým pomalu trávena. 

František se seznámí s ženiným bratrem Augustinem, který zase ve Vídni studuje psychiatrii a ten mu nabídne léčbu jeho nespavosti a vidin pomocí povídání. Je to prý metoda, kterou nikdo nevyzkoušel, ale může to snad pomoci vypátrat příčinu Františkovy nespavosti a vidin.  On se totiž píše rok 1908, dnes již víme, že jít si popovídat k psychologovi je uznávanou součástí terapie u psychických poruch. 

Přiznám se, že se mi kniha zdála příliš rozvláčná, stále se zde naznačovaly nějaké tajemnosti, které nenacházely vysvětlení.  Kdo tráví ředitelovu ženu, proč František tak trpí, proč úzkostlivě střeží vlastní obrázky s výjevy, které ho samotného děsí nebo se za ně stydí, jak je možné, že vidí prostřednictvím malé dívenky výjevy, které mu nahánějí hrůzu, protože se domnívá, že v minulosti spáchal nějaký strašný čin, který si nemůže vybavit.....Proto jsem knihu neodložila, abych se dověděla odpovědi na všechny záhady. 

*****

Nejde o recenzi, jen si zde píši svůj jakýsi čtenářský deník. Knihu však doporučuji jako pohodové čtení s napětím.