Srpen na zahradě

Sklízíme a zavařujeme okurky, rajčata neberou konce. Už jsme jich sklidili cca 15 kg a na keřících jsou stále kvanta. Rostliny zatím přežily i vydatné deště. I když v době, kdy píši tento příspěvek jsou rána už chladnější, což rajčatům moc nesvědčí, ale zatím vypadají dobře. Koncem měsíce jsem zasela vojtěšku jako zelené hnojení. Podzim se plíživě přibližuje. Stihli jsme sklidit i černou jeřabinu, než ji sklidili kosi. Ale  jak vždy říkával táta, něco jsme na stromě nechali i ptactvu nebeskému. Velkou radost mi dělají stále kvetoucí cínie, kterých mám letos díky semínkům od Libušky hodně a na několika místech. A co mě nejvíc těší, jsou jiřinky. Dlouho se jim nechtělo ani vylézt ze země. nakonec se ukázaly a to mi zatím stačilo. Jsou na zahradě teprve první rok. Ale během srpna se ukázalo, že kvetou nebo pokvetou skoro všechny. Když jsem sázela hlízy do země, nevěděla jsem přesně, zda jsou vysoké nebo nízké. proto  letos vypadají na zahradě tak trochu chaoticky, ale snad se mi podaří si je   lépe označit a příští rok zasadit již rozumněji. 

V srpnu už jsme neviděli koťátka, která nám představila Šedá. Asi je majitelé někomu dali. Snad je o ně postaráno. Šedá s Mazlinkou k nám chodí stále a vždy si u nás odpočívají a občas si přijdou pro pohlazení. Šedá k nám na zahradu před lety  také přišla jako kotě ze zvědavosti od sousedů a každý rok nám přivede svá mláďátka ukázat. 

A koho zajímá, jak to dopadlo s identifikací okurek salátovek a nakládaček, musím přiznat, že jsem si nebyla jistá do samého konce. Malé okurky vypadaly stejně, a protože jsem si je chtěla zavařovat, tak jsem zavařovala vlastně i maličké salátovky.  Až v době, kdy jsem byla na dovolené a okurky se nesbíraly, tak jsem poznala, že na síti byly salátovky a po zemi se plazily nakládačky. :-D No chybami se člověk učí. Pokud budu okurky zase kupovat, musím si dát pozor.  Dneska těch fotek je hodně, ale ze zahrady zase za měsíc na shledanou.