Kam se ráda vracim

 Aneb mé oblíbené místo. Tímto příspěvkem reaguji na výzvu, kterou vyhlásila Trvalka Dahlia. 

Jednoho krásného dne, nebo spíše v melancholickým podzimu, člověk zjistí, že je ve věku, kdy se často otáčí do minulosti, vrací se ve vzpomínkách tam, kde byl šťastný a spokojený. Nebo si alespoň myslí, že tam byl spokojený, neboť to špatné většinou z mysli vytěsní. A v tomto věku jsem se ocitla už dávno. Pro mne je takovým místem na zemi město Horšovský Týn. 

Když jsme se stěhovali na Moravu, kde měli rodiče celou rodinu, slíbili jsme si s bratrem, že se sem jednou, až budeme dospělí vrátíme. Dneska už vím, že stejně si slibovali rodiče, když museli po vysoké škole odejít do hlubokého pohraničí, aby posílili osídlenost tohoto koutu nebo pomohli novým příchozím, protože tatínek byl potřebný jako veterinář a maminka učitelka.Prvním místem byla Hostouň a pak tedy Horšovský Týn. Kdykoli jsem později zaslechla v televizi nebo v rozhlase zmínku o Horšovském Týně, píchlo mne u srdce. Zatím, co rodiče svůj slib splnili, mně s bratrem se to nepodařilo. Nevrátili jsme se na trvalo, osud s námi měl jiné plány. Já jsem zůstala na Moravě a bratr zapustil kořeny na Slovensku, které bylo kdysi součástí naší republiky a on tam v 15. letech odešel studovat. 

Když manželovi v práci nabídli dovolenou ROH, donesl domů seznam míst a ptal se mojí maminky, kam bych asi tak chtěla jet. Maminka okamžitě vyhrkla...Domažlice a já později reagovala úplně stejně. A tak jsem Horšovský Týn navštívila v rámci pobytu na Babylonu u Domažlic, kde jsem to znala také z dětství, jezdili jsme se tam koupat.  A samozřejmě jsme se tam koupali i o dovolené s manzelem. Při jednom takovém koupání běžel kolem nas pán s fotoaparátem a volal na mne. Mladá paní, pojďte se rychle podívat, támhle jsou čápi, určitě to bude kluk. Ano, byla jsem v polovině těhotenství se svým prvním potomkem.  A pán měl pravdu, byl to kluk. Takto jsem tedy vzala do mého rodiště i svého prvního syna. Druhou návštěvu jsem si už naplánovala sama ke svým padesátým narozeninám, kdy jsme se s druhým synem ubytovali přímo ve městě na náměstí, pár domů od "našeho" domu a dokonce se mi poštěstilo i to, že jsem se ocitla přímo v "našem" bytě. Byla to obrovská náhoda, byla to vstřícnost současné majitelky a já jsem při vzpomínce na toto setkání stejně dojatá, jako tenkrát. 

A jelikož jsme si se synem zvykli jezdit každý rok i na nějaký vícedenní zájezd s cestovkou po naší vlasti, uvítala jsem i zájezd nabízející návštěvu Horšovského Týna. Ten zájezd byl vlastně vloni. Pravděpodobně už poslední návštěva, kterou jsem si ovšem užila a domů dovezla hodně fotografií. A v rámci tohoto zájezdu jsme navštívili i místa, kam jsme kdysi s rodiči jezdili na výlety. V mém rodišti byli tedy kromě dcery všichni členové mé rodiny. 

Ale mám i místečko, kam chodím často a ráda v našem městě a to je kousek za humny, maličký rybníček,  lesoparčík v bývalých kasárnách. Tam si to se mnou užívá vždy hlavně můj foťák. Ano, sem chodím fotit pařezovky a procházím se "psím" chodníčkem.

Těch pěkných míst, kam se člověk rád vrátí je v naší zemi hodně. Mohla bych psát ještě dlouho nebo opsat celý svůj cestovatelský blog. :)  Ale tato dvě zmíněná místa jsou blízká mému srdci, tedy ještě je tu jedno. A to je moje stará zahrádka. :)

Všem přeji hezký den, konečně snad už bude tepleji.