Koncem března

V pondělí byl poslední den ze série krásných, docela teplých dní a já jsem se vydala na zahradu. Většinou fotím z domu protější kopečky směr zahrada a nyní jsem obrátila foťák zase opačným směrem. Jsem na cestě k zahradě a viditelnost je skvělá. 

Jsem na zahradě. Opět nejprve   naplním misky kočičkám, Mazlinka už je netrpělivá a plete se mi pod nohama. Musím dávat velký pozor. Vrhla jsem se na zpracování porytého záhonu, ale musím říct, že to byla dřina. Zem je tak suchá, že na hroudy se muselo ostrou motykou útočit velkou silou. I rozmělňování bylo náročné skvělým nástrojem, kterému jsem musela pomáhat větší hrudky lámat rukama.  Mazlinka zatím kontrolovala zahradu. 

Jsem hotová a konečně jsem se šla rozhlédnout po ostatních záhoncích, co kde kvete. Zjistila jsem, že pivoňky už vystrkují první puky a tak jsem jim odstranila suché krytí a hned jsem ho i spálila. Radost mi udělaly koniklece. Přece jen jsou dva. Jeden růžový a jeden tmavší fialový.  

Hyacinty, které si vždy koupím na okno domů, dávám po odkvětu a zatažení na konci léta do země na zahradě. Už jich tu je dost a začínají pěkně kvést. Zatím ty, co jsou na sluníčku, ty ve stínku si dávají na čas. 

Na trvalkový záhon  mi úplně dozadu za růže a pivoňky odněkud přivandrovaly nízké skalkové narcisy. Jakoby se chtěly tajně schovat za vysoké rostliny, ale mají smůlu, kvetou brzy a tak jsem je snadno našla. Vždy mě překvapí, co mi jaro na zahradu přinese. 

I mák se mi objevil docela daleko od mateřské rostliny a jelikož jsem si z něho loni vzala semínka zkusím si ho vysít i na jiném místě ve větší skupině. Jenže jsem zjistila, že se má sít na podzim, v zimě semeno nabobtná a jaro mu dá sílu růst. Tak to jsem zaspala. Ale v časopise Zahrádkář jsem četla, že i mák se může nyní vysít přímo na záhon a trochu vpracovat do země a přitisknout. Tak to ještě vyzkouším. 

Modřenců mívám plnou skalku,  už lezou, ale je asi pro ně dost sucho.  Protože nemám zahradu u domu a dojíždět stále zalévat zasetou zeleninu je pro mne dost těžké, rozhodla jsem se zasít nyní, i když má být ještě chladno. Mrkev, hrášek a cibule jsou tedy v zemi. Semínka jsem zalila vodou nedávno načerpanou za studny a dneska jsem ráda, že alespoň mží a půda se nevysušuje. Zda jsem se neunáhlila ukáže teprve čas. 

Cestou domů jsem zaregistrovala, že bohatě kvetou v přírodě již sasanky. 

Domů jsem šla opět celá rozlámaná a bolavá. Uvažovala jsem, že bych nemusela jezdit hned domů. že bych tam mohla hltat sluníčko klidně do večera, ale jak se znám, já bych nedokázala sedět a třeba si u kafíčka číst. Stále bych viděla, co se musí udělat a nedalo by mi to, šla bych makat a to je pak snadná cesta k nějakému úrazu, když je člověk unavený. Tak raději domů. 

Přeji vám hezký den a děkuji za návštěvu.