07 února 2022

Pro pamětníky z rodinného alba

 Příspěvek o oblíbených veteránech na cestovatelském blogu mne inspiroval  i k napsání článků do Tématu měsíce.  Jelikož dneska půjde o rodinné fotografie, vložila jsem jeden příspěvek i do tohoto blogu. 

1951 Výlet ze Vsetínska do Prahy. Br, to musel bolet zadek. 
Tátův strýc (hajný) byl vášnivý motorista. Líbí se mi ty pumpky. Tak se říkalo těm 3/4 kalhotám staženým pod koleny. 
Jo opravit si automobil šoféři často uměli sami. Nebylo elektroniky a vymožeností. 
 
Strýc si koupil automobil a synovci jen obdivovali v touze mít jednou také takový.
Táta nakonec dostal jako veterinář  služebního tudora....
a maminka se v něm také musela nechat vyfotit. No co? Byl to zážitek. Nosíte doma zástěru jako správné hospodyňky? A všimla jsem si, že na sedadle vedle maminky nakukuje bratříček i já. 
Nakonec jsme vlastní auto měli také. Tato oktávka je druhé vozítko v naší rodině. Právě stojíme pod Malou Fatrou, jedeme  lyžovat do Vrátné doliny. 1971. Na sobě máme módní šponovky..... nebo se už tenkrát jako oděv pro sjezdové lyžování nosily oteplovačky? Ale vím určitě, že už tenkrát jsem toužila mít lyžáky "přeskáče"...měla jsem je,.... když pomalu vycházely z módy. :-D Náš zlatý, vlastně ne....zelený kombík s námi věrně jezdil v zimě i v létě po kempech. To byla také velká móda letního stanování v tábořištích. Dneska možná ještě jsou tábořiště, ale asi už to není tak moc rozšířené. 
A já s manželem jsme měli starší škodovku  jen asi 2 roky, když jsme jezdili za synem daleko do rehabilitačního ústavu, kde byl  rok a půl a pak už s námi starší děti nechtěly jezdit na výlety a markantně se zdražil benzín, tak jsme auto prodali a jezdíme veřejnou dopravou. A jde to také. Já jsem řidičák mít nemohla kvůli vrozené vadě zradu a silné krátkozrakosti. Tak to bylo taková zamyšlení, ke kterému mne přivedlo únorové Téma měsíce v Klubu blogerů. 

11 komentářů:

  1. Krásné a zajímavé fotografie Maruško. Je to hezká vzpomínka a pro Tebe určitě i "srdcová záležitost."

    OdpovědětVymazat
  2. Vzpomínání na staré časy mám také moc ráda. Naši si koupili první auto v roce 1968 a dodneška si pamatuji, že litr benzínu v té době stál 2,20 Kčs. Já řidičák mám, ale moc jsem toho nenajezdila, vlastně hodně málo. Dneska bych do auta jako řidič už vůbec nesedla. Byla by to pravděpodobně vražda a sebevražda v jeden moment. Majko, měj se hezky, zdravím 😜😉

    OdpovědětVymazat
  3. Líbí se mi, že jsi to pojala jako pohled do rodinného alba, jsou to moc pěkné vzpomínky. Ve Vrátnej to muselo být tehdy parádní a kaliopky jsi náhodou neměla? ☺

    OdpovědětVymazat
  4. Moji prarodiče měli už škodu 100 a to není žádný veterán, o starší generaci toho u nás není moc známo, natož fotky...

    OdpovědětVymazat
  5. Maruško, moc hezké obrázky z rodinného alba a vzpomínání jako bonus k tomu. To mám moc ráda, děkuju za tak milý příspěvek. Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat
  6. Maruš, super článek, krásné vzpomínky. My jsme auto nikdy neměli. Když k nám přijel strýc s tetou v tudoru a svezli mě, to byl zážitek. Pak si koupili trabanta. Ještě dnes, jak cítím vůni benzínu, vzpomenu si na výlety s nimi. Měj se hezky :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Mám staré fotografie ráda a vzpomínky,které se k nim vážou.Mohla bych sestavit své mládí z tatínkových fotografií,byl vášnivý fotograf.Mám plné krabice a zrovna nedávno,abych jim odlehčila,tak jsem zase připravila něco pro mé sestry.
    Taky jsme hodně se sestrama lyžovaly,ale oteplováky přišly mnohem později.Když jel syn v šesté třídě na lyžák,tak jsem mu oteplováky šila,bylo to nedostatkové zboží a to mohl být rok 1985.
    Maruško,měj se hezky

    OdpovědětVymazat
  8. Šponovky bylo oblečení který jsem k smrti nenáviděla! na lyžáku ještě jsem je byla schopná zkousnout ale co jsem ječela když mne do nich chtěli v zimě cpát i na procházky. Je pravda, že džíny jsem ještě neměla, ty jsem si koupila až když mi bylo osmnáct, ale nosila jsem milovaný dyftýnky nebo manžestráky, na základce mi kalhoty i maminka šila. Ale šponovky jsou pro mne dodnes děsně brrrr.

    OdpovědětVymazat
  9. Krásné povídání o dobách dávno minulých. Také opatruji staré rodinné fotky.

    OdpovědětVymazat
  10. To byla úplně jiná doba a dle mého názoru mnohem krásnější a klidnější...

    OdpovědětVymazat

Děkuji za váš komentář