28 prosince 2020

Znamení hada

 Zapomněla jsem si do seznamu přečtených knih zařadit další skvělou knihu Hany Marie Körnerové. 

Příběh předchozího dílu Znamení jednorožce se odehrává za sedmileté války (1756-1763). Hlavní roli v něm hrají sourozenci Brian a Céline dvojčata ze starého rodu. Od raného dětství jsou na sobě silně závislí, dokážou se dorozumět beze slov, mají svůj svět s vlastní řečí a tajným znamením – jednorožcem. Je jich úspěšná budoucnost je naplánovaná dlouho dopředu, ale všechno se dramaticky změní po smrti matky. Céline, přestože touží po hrdinských činech, prožije zbytek dětství v rodině poručníků matčiny sestřenice Adriany a jejího manžela Viléma. Brian doprovází otce ke dvoru.

Brzy po vypuknutí války přichází zpráva o Brianově a otcově smrti. Bratrovo tělo se však nenajde a Céline cítí, že je Brian stále naživu. Nikdo jiný však její přesvědčení nesdílí. Král Ludvík XV. Ji jako sirotka po válečném hrdinovi provdává za ctižádostivého markýze de Borbollu – jednoho z mnoha šlechticů usilujících o jeho přízeň. Markýzův italský původ a šlechtický titul nedávného data mu opakovaně zavírají dveře do vysoké dvorské společnosti. Sňatkem s dobře situovanou urozenou dívkou si hodlá polepšit nejen finančně, ale především společensky. Král ho však na popud markýzy de Pompadour jmenuje správcem vzdáleného strážního hradu, který má ve válečných časech sehrát důležitou roli.

A zde začíná další napínavý příběh a osud Borbollovy manželky Céline.  

  Celine žije se svým manželem markýzem de Borbolla a jeho třemi dospělými dcerami z předešlého manželství na hradě v Sarnaux. Borbolla je však usvědčen ze zrady krále a za to mu hrozí ve válečném stavu trest smrti. Céline požádá krále o anulaci sňatku. Než se tak stane, přichází zpráva o Borbollově smrti a Céline se jako vdova vdá za nového velitele hradu Francesca  de la Roche. O tom, že čeká dítě se doví i Borbolla, kterému se podařilo uprchnout a smrt byla jen fingovaná. Pomocí dcer vyláká Céline do zahrady, aby ji unesl. Ve skutečnosti mu nejde o ženu, ale o dítě. V souboji Francesca smrtelně zraní a Céline unese. Té se však podaří únoscům uprchnout i pomocí nejmladší Borbollky. Céline se ocitá v neznámé krajině, v hustém lese, kde vyčerpaná a těsně před porodem klesne před chatrčí stařeny. I osud této ženy je velmi poutavý.  Je mnohem mladší než vypadá.  I jí se podařilo uprchnout před pronásledováním, kdy jí hrůzou zešedivěly vlasy. Porodila syna, o kterého se postaral známý lékař a zaplatil mu studia medicíny. Žena sama byla velmi zkušenou bylinkářkou a o Céline a její dítě, které porodil její syn, se postarala. Tím však zdaleka nemá Célline vyhráno. Borbolla po zmizelé manželce stále pátrá, nová manželka otčíma Viléma ji i s dítětem a doprovodem v nepřítomnosti Viléma Vyžene.....


 Úryvky z knihy

  „ Všechny ty bolesti jsou úplně k ničemu, vůbec to nepostupuje.“ Céline byla schopná se soustředit už jen na bolest. Byla začátkem i koncem všeho. Sotva vnímala, co se s ní děje ,ale když se ji pokusili položit na záda, začala křičet. „Hlavičku jsi nemohla nahmatat, protože dítě leží napříč,“ řekl muž, když dokončil vyšetření.Céline se znovu schoulila do klubíčka. „Z příčné polohy se nikdy narodit nemůže,“ dokončil. ..To znamená, že je odsouzená k smrti?“ zeptala se bylinkářka sotva slyšitelně. Je ještě tak mladá.“ Mlčel, jen očima přejížděl ze ztrhané tváře, která už dávno ničím nepřipomínala krásnou mladou Céline, přes vzedmuté břicho až na potrhané šaty přehozené přes židli. Bylo mu jasné, že si mladá matka prošla peklem, ještě než dorazila do chatrče. A teď ji stejně čeká smrt. A její dítě taky. Ano, lidé umírají pořád, staří i mladí, ale jemu se odjakživa příčila bezmocnost, kterou přitom cítil. Kterou mu vnucoval osud nebo zákony, nebo lékařská nevědomost. Nebo strach…

Pohlédl do tváře šedovlasé ženy. Visela na něm pohledem. Ani ona se nechtěla smířit s nevyhnutelným. „Dokud člověk žije, vždycky je naděje,“ říkávala od jakživa. Věděla, o čem mluví, sama byla nejlepším příkladem. Povzdechl si…Neznám jediného doktora, který by se v této fázi odvážil zasáhnout. Ne tady ve Francii. „Jenže ty nejsi jako oni. Ty dokážeš i nemožné.“ „Přestaň,“ okřikl ji. „Neříkej nesmysly. Ani já nesvedu zázraky. A tady už je hodně pozdě…“ ,,Ditě je mrtvé?“ zeptala se tiše...Ne, ještě ne. Ale moc času už nemá. Stejně jako matka.“ Oba pohlédli do tváře Céline, která je už nevnímala. Její křik se změnil v tichý kvílivý pláč. Zarostlému muži zněl jako obžaloba.


Fici pohled sklouzl z nehybných tel na Céline, která trhala plátno na úzké pruhy. Vypadala stejně pokojně a bezbranně jako vždycky. Nedokázal si představit, že jednoho z těch lapků zabila. Vrtalo mu to hlavou po celou dobu, kdy ho nutily setrvat na lůžku, zatímco se samy postaraly o všechno ostatní. Nejhůř snášel, když odtahovaly mrtvá těla soutěskou. Aby je někde venku pohřbily. Mrtvoly byly příliš těžké, musely k tomu použit plachtu. Jeho mužské sebevědomí se při pohledu na to vzpíralo, ale matka neustoupila.„Poradíme si bez tebe. Ty zůstaneš ležet.“ S pocitem studu uposlechl.Verniny nejhorší obavy se naštěstí nenaplnily. Rána se zahojila bez zaníceni. Roli sehrálo Thierryho mládí a životní síla stejně jako její neúnavná péče.

Céline ji pozorovala, jak denně přináší nové listy, květy, jehličnaté větévky, bobule, kořeny, hlízy. Některé naložila do kořalky, jiné použila čerstvé, z dalších připravovala odvary. Počínala si velmi jistě a Céline ji obdivovala, protože sama nedokázala rozeznat jednu bylinu od druhé. V jejích očích všechny vypadaly jako plevel, který rostl na parkáně v Sarnaux.

Pokaždé když se ji vzpomínky zatoulaly do hradu v Sarnaux, rychle je zahnala. Ještě to bylo příliš čerstvé, věděla, že na to nesmí myslet, stejně jako věděla, že se do Sarnaux už nikdy nevrátí. Ale paměť ji zase sloužila, dokázala si vybavit všechno včetně únosu. Občas ji vrtalo hlavou, co se stalo s Borbollou a Bernardou. Ve skrytu duše doufala, že už jsou oba mrtví, a ona je nikdy neuvidí. K Nicolete necítila ani nenávist, ani sympatie, ale po dalším setkání také netoužila. Chyběla jí jen Lori a starostlivá Marie. Věřila, že se o ně Brian postaral a dopravil je do Toursu, který se po Francescově smrti měl opět stát jejím domovem. Trápilo ji jen to, že jim nemůže dát o sobě vědět.

Thierry Leroux sledoval, jak se otvírají jedny dveře za druhými. Sbíhalo se služebnictvo, ve velké vstupní hale bylo najednou plno lidi a světla. Všichni vítali Céline jako ztracenou a znovu nalezenou dceru. Stáři služebnici se dojímali při pohledu na děťátko, ženy slzely a muži popotahovali. Zjevně ji měli rádi, nebyla to jen povinná úcta sloužících k panstvu. Měl by mít radost, ale místo toho cítil, jak mu srdce sevřela tíseň. Tady jejich společná cesta končí. Bude se s ní muset rozloučit. Dovedl ji až domů, Je v bezpečí a jeho pomoc už nepotřebuje. Dokud byli na cestě, nemusel na to myslet. Teď se okamžik rozloučení přiblížil a on necítil úlevu, že ji v pořádku přivedl domů, ale jen bolest. „Nechám vám připravit váš starý pokoj, slečno,“ řekl majordomus…

 Když se na schodech objevila paní domu. 

„Dobrý večer,“ řekla Céline. .Omlouvám se za pozdní příchod, ale neměla jsem na vybranou. Potřebuji nutně mluvit s Vilémem.“ Odmlčela se a dodala tišeji: „Naléhavě potřebuji jeho pomoc.“ Paní na Fleury se zatvářila odmítavě. „Neznám vás. Kdo jste?

Céline měla pocit, že špatně slyšela.


Céline s dítětem a Thierry opouští Vilémův dům. Kam se nyní podějí bez pomoci? Opět velmi vzrušující čtení, které doporučuji všem, kteří mají rádi podobné romány, ve kterých je láska, nenávist, intriky, vítězství i prohry....

8 komentářů:

  1. Maruško, dík za tip, přidám si do seznamu. Já dočetla Dům u tří borovic- ☺

    OdpovědětSmazat
  2. Myslím, že by to mohlo být dobré čtení. Jednu knížku jsem dostala k Vánocům, další jsou na cestě, už se těším, až se do nich pustím :-)

    OdpovědětSmazat
  3. Tiež si myslím že knižka bude dobrá a zaujímavá. Ale nečítam, takže by som prijala filmové spracovanie. Do nového roku prajem len to najlepšie. hlavne dobré zdravíčko! 🌞

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Já mám zase raději knihy a když pak vidím film, tak jsem hodně kritická, že film nenatočili podle mé představivosti. :-D
      Zase na druhou stranu, když vidím film, tak už mně neláká číst knihu, podle které byl film natočen. I když u některé hodně dobré knihy mě pak zajímá, jak si s tématem filmoví tvůrci poradili.

      Smazat
  4. Majko, přidávám do seznamu, ale....no po nějaké době si osvěžuji některé historické události, co vymizeli z hlavy a jsem teprve u Jana Žižky ( Toulky Českou minulostí) takže to chvilku ještě potrvá a položek na seznamu nějak přibývá. Vše dobré na cestě novým rokem, DÁVEJ NA SEBE POZOR a ať Ti život spřádá samá dobrá vlákna - Míla

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Mílo, ty Toulky českou minulostí, to je spíše poučná literatura faktu nebo také románové zpracování? Já jsem si hlavně oblíbila tuto autorku. Pozor na sebe dávám, i když při sundavání vánoční výzdoby v kuchyni jsem lezla po skládacích schůdkách a pak umývala linku nahoře, protože před Vánoci to ještě nešlo. :-D Tož já jsem nepoučitelná. ale nic se mi nestalo, já už nejsem tak zbrklá, vše si promyslím a snažím se pomaleji. Měj se hezky.

      Smazat

Děkuji za váš komentář