Heřmánkové údolí

Právě jsem dočetla knihu Hany Marie Körnerové, na kterou se v naší knihovně "stojí fronta". Tedy na všechny knihy této autorky se u nás stojí fronta. některé již jsem četla a vím, že autorka je mistr pera, proto je o ni zájem.   Když ji manžel přinesl z knihovny, trochu jsem se v této době vánoční a po všech ne zrovna veselých novinkách v rodině  bála do ní začíst. Tak nějak jsem cítila, že potřebuju spíše něco lehkého, něco veselého, pozitivního, něco nad čím nemusím přemýšlet.   Přesto jsem se nakonec do knihy začetla a zjistila jsem, že to je ono, že tohle jsem právě potřebovala.  Kniha není však vůbec veselá, ba dokonce i po přečtení zanechá ve čtenáři spoustu prostoru k přemýšlení, k zamyšlení... Ale na druhou stranu není depresivní, spíše bych řekla povzbudivá. Když se člověk nevzdá, když dokáže brát i dávat, když dokáže naslouchat srdcím druhých, když dokáže milovat....může dokázat nemožné.

V roce 2002 je Anna operována a prognóza také není příznivá. V nemocnici a pak i doma nad krabicí fotografií vzpomíná na svůj život.

Osiřela v 6 letech a vychovávala ji babička. Anna byla po matce volyňská Češka a babička ji v lásce moc neměla. Proto se snažila, aby se vnučka dostala do Čech ke svým příbuzným. Když zemřela, postarala se o všechny úřední formality kmotra a Anna se vydala na 14 denní cestu do neznáma. Vlastně sama ještě před hronadnou poválečnou reemigrací volyňských Čechů. Rodina její tety ji přijala vlídně, ale přesto nebyla až tak bohatá, jak si o ní mysleli ve Volyni. Protože Anna uměla výborně vařit, teta ji dohodila sňatek s majitelem výletní restaurace. Pavel Polanský dostal restauraci jako válečný veterán a Anna se velmi obávala, že dostane starého muže s těžkým zraněnmí, třeba bude i bez nohy.....

Oním domluveným ženichem byl však pohledný třicetiletý muž. Měl jen trápení se záchvaty urputných bolestí hlavy, které způsobovala prý střepina v hlavě.  Byl velmi náruživý a tak Anna již v 21 letech měla  5 dětí. Manželovy stavy se zhoršovaly, zhoršovala se i politická situace. Annu moc nezajímala politika, kterou chlapi v lokále probírali, stále se jí to nějak nedotýkalo. A nastala doba udávání, zabírání majetků, vystěhovávání, znárodňování, zatýkání....Opustit svou hospodu, kterou zvelebili museli i Anna s Pavlem a dětmi. Jak se mladá žena dokáže vyrovnat s tak těžkými  nástrahami života, jak probíhá manželova nemoc, která nakonec ohrožuje na životě ji i děti.....? Dokázala už mnohokrát obrovskou statečnost a odvahu, i když se jí mockrát podlomila kolena

Najdou se lidé, kteří si dokážou pomoci navzájem...i Anna najde nejen pomoc s rozpadajícím se domkem a domácností, když manžel je umístěn v psychiatrické léčebně, kde také po 8 letech umírá. 

Anna má nakonec 9 dětí a vnoučata, je vlastně šťastná......

Po přečtení této knihy by se člověk styděl fňukat nad bolístkami, které dnešní život přináší. Jsme zhýčkaní, rozmazlení......

 

Jsem plná dojmů z knihy a tak nedokážu napsat stručný obsah. Asi bych děj opět popsala celý. Proto vás jen navnadím tímto krátkým úryvkem. Knihu vřele doporučuji.