10 listopadu 2020

Hlas kukačky

 Další kniha Hany Marie Körnerové, kterou jsem přečetla jedním dechem. Od této spisovatelky jsem zatím četla jen historické romány z prostředí Francie. Hlas kukačky však je kniha z našeho prostředí a to z ne tak dávné minulosti. Dle skutečných událostí, o skutečných lidech, o životě v období let 1938 - 1945. Ve vzpomínkách Irmy se však dostaneme ke kořenům životních souvislostí ještě před tímto obdobím. 

Irminu dceru Editu vyhnal despotický otec z domu veden silnou nenávistí k Irminu dítěti. Edita se uchytila na stavbě dálnice jako kantýnská uprostřed samých mužů. Od dělníků si držela odstup, jen inženýrovi, který na stavbu dojížděl, dovolila více důvěrností a scházeli se tajně, aby o tom dělníci nevěděli.  A zde ji zastihly i předválečné události. 
Kolem její kantýny přes staveniště se táhlo dlouhé procesí lidí, kteří prchali jen s tím nejnutnějším před řáděním německých obyvatel Sudet. I z tábora uteklo spoustu dělníků a tak Edita pomáhala uprchlíkům seč mohla jen s několika dělníky, kteří neměli kam odejít. 
Když Edita zjistila, že je těhotná, dověděla se od svého milence, že je ženatý a nemůže si další dítě dovolit a nutí Editu, aby si dítě nechala vzít..... 
Ona to však neudělala, ale nemohla se o dceru starat.....Nemohla se starat ani o svého syna, kterého počala ze znásilnění německou hlídkou. 
Kristýna jednou vyslechne rozhovor, který jí vyrazí dech. Irma tedy musí v záchraně Kristýny vyprávět dívce, jak si s nimi se všemi život zahrával a zahrává. 
Knihu doporučuji už i jménem motta autorky na začátku knihy. Nezapomínat a nepřekrucovat historii. 


17 komentářů:

  1. Nevycházím z údivu, jak i tuto dobu, krutou a naprosto prokazatelnou, dneska někteří interpretují a šokující je, že to i učí ve školách. Jsem z toho moc smutná, jak se vše překrucuje a mám dost obavy, kam to všechno povede.

    OdpovědětSmazat
  2. Od spisovatelky Kornerové jsem četla několik románů, pěkné čtení. Tuto knížku neznám, ale podle úryvků mě zaujala! S tou poslední větou v článků se nedá než souhlasit, bohužel podle některých pitomců holoucast nikdy nebyl, takže...

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ano, překrucuje se všechno. Také se stále hovoří o křivdě při vyhnání německého obyvatelstva z pohraničí, vola6 se po nápravě, ale že Němci jako první vyhnali z této oblasti, z jejich domovů Čechy, že jim zapalovali střechy nad hlavou....o tom se nemluví.

      Smazat
  3. Nevím, jestli je to překrucování, ale říká se teď, že by bylo mnohem víc mrtvých, kdyby nás neobětovali, ale kdybychom se bránili. Že jsme neměli šanci proti takové armádě... Nevím... Člověk hlavně nechce, aby se něco takového opakovalo. A vždy si říkám - takový malý stát jsme, je zázrak, že jsme si dokázali udržet naši řeč a naše zřízení.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Šanci jsme měli. Po celém pohraničí byly zbudovány velmi důmyslné a velmi dobře vybavené pevnosti, bunkry... Mnohé bunkry dokonce byly tak důmyslné že by odolaly i chemickému útoku. Stačí navštívit třeba pevnost Dobrošov u Náchoda a člověk zírá. Několik pater do podzemí i s nemocnicí... připraveni jsme byli po celé línii s nepřitelem. Armáda a lid byli připraveni k obraně,mobilizace proběhla bez problémů... Jednalo se pouze o rozpínavost Německa, tedy o jednoho nepřítele. Ostatní státy měly obavy z této rozpínavosti. Proto se ze strachu spojily s Hitlerem a došlo k Mnichovské zradě. Proč se nespojily proti Hitlerovi? Zaprodali nás. A dneska už se ani moc nemluví o tom, že Česká republika musela po válce Anglii zaplatit veškeré náklady našich letců, kteří bojovali za osvobození Anglie.... I nedávná historie se překrucuje a překroucená vyučuje ve školách. A někteří tehdejší vraz jsou dokonce odměňování vysokými státními vyznamenáními. Pamětníci vymírají... pozůstalým se vymývají mozky....

      Smazat
  4. Majko, tvůj článek mě zaujal natolik, že se po knížce podívám a ráda si jí přečtu.
    Díky za tip na četbu. 👍💕

    OdpovědětSmazat
  5. Trochu smutné čtení, ale i tak doporučuji. Je tam mnohem více příběhů i jiných lidí, se kterými přišly ženy z příběhu do styku.

    OdpovědětSmazat
  6. Musí to být opravdu hezké čtení a nezbytné čtení.Ale já nějak poslední dny potřebuji spíše veselohru.
    Přeji ti brzké uzdravení,Maruško ☺

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ano, to je pravda, že dnešní chmurná doba chce resit6 pozitivními a veselými myšlenkami. Také jsem neměla odvahu tu knihu číst, když ji manžel přinesl z knihovny, ale vím , že autorka pise5 velmi dobře, tak jsem se závěrka. Člověk si pak uvědomí, že se máme dobře, i když jsme nyní svazováni a omezováni. Měj se hezky, Evičko.

      Smazat
    2. Koukám, že si mobil píše vlastní řečí. :)

      Smazat
  7. Naše rodina má vlastní příběh - před léty manžel musel pracovně na nějakou akci v příhraničí. Tam nějaký mladý pán, z druhé strany, si stěžoval, že jeho byl děda vyhnán ze svého statku, tak se manžel naštval a řekl, že on toho svého nemohl ani poznat, protože ho v koncentráku zavraždili. Byl přednostou stanice a pomáhal lidem v transportech...zbyla po něm deska na nádraží - Míla

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ano,to je to nejsmutnější, že ti na druhé straně cítí křivdu, ale že to oni rozpoutali, začali, to už nechtějí slyšet.

      Smazat
  8. Tak nějak nevím co napsat, ale knihu si v knihovně zarezervuji.

    OdpovědětSmazat
  9. Zaujímavá knižka - snáď by sa dala zohnať aj na Slovensku. Nechám sa prekvapiť. Prajem pohodový víkend! 🌞

    OdpovědětSmazat
  10. Tak to je na mě v téhle době moc těžke čtení, knížka ale samozřejmě může být skvělá

    OdpovědětSmazat
  11. Zapsala jsem si na seznam.
    Čtu nyní literaturu hodně odlehčenou. Na jaře jsem měla koule na vážnější témata, nyní mne depresivní a šedý podzim motivuje spíše ke čtivu zábavnému.
    Příjemnou neděli, Maruško.

    OdpovědětSmazat

Děkuji za váš komentář