Jak se má.....

...moje levá noha aneb první poúrazové foto venku. 

29. října mi sundali sádru a 30. října jsem zahájila rehabilitace, což jste se mohli někteří dočíst v mé minulé zprávě o mé nešikovnosti. Tak tedy jestli si myslíte, že taková rehabilitace je už jen brnkačka a příjemná záležitost, tak jste na omylu. Fyzioterapeutka se mi vrhla na nohu od kotníku až po koleno a teprve nyní jsem poznala, co je to bolest. Měla jsem pocit, že mi chce ručně amputovat celou šlapku, odtrhat od kostí všechny svaly, roztáhnout prsty.......Je pravda, že občas po onom mučení mi nohu i hladila. Učila mne hmaty, kterými se mám doma mučit sama. I na další rehabku jsem jela na vozíku, noha ještě nesměla mít plnou zátěž. 

 Po třech "cvičeních" (jednou za týden)  jsem opět navštívila chirurga, který povolil plnou zátěž.  Přidali mi jen dvě cvičení u jiné terapeutky, prý už mi to bude muset stačit, nejsou lidi. Je pravda, že po třech týdnech jsem už došla do nemocnice o berlích sama bez doprovodu a po dalším týdnu jsem přesedlala na francouzské hole. Ta další dvě cvičení už byla příjemnější. 

Také jsem dostala domácí úkoly, jak a co cvičit nejvíce.   A když plná zátěž..... po bytě jsem se belhala bez opory a pilně vykonávala domácí zadání. Jaké bylo pak mé překvapení. 

Na posledním cvičení 1.12. mi terapeutka sdělila, že se mám jít objednal za lékařem a budeme pokračovat jednak ve cvičení, druhak mi přidají vodní ultrazvuk. 2. 12. jsem hned ráno seděla u lékaře, který mi předepsal dalších 5 procedur, ale nyní už to budou fofry. Hned ten den od lékaře jsem šla na první vodní ultrazvuk. A dál to bude pokračovat vždy úterý a čtvrtek cvičení a hned po něm ultrazvuk. 

Včera mi ale opět dala terapeutka do těla. Zkontrolovala chůzi bez opory a pak se dala opět do bolestivých ručních masáží a na paškál si tentokrát vzala celou nohu včetně napínání stehna. Už to zkrátím. Pokroky dělám. Zvládla jsem totiž i včerejší ledovku cestou do nemocnice. Dneska jsem se vzbudila s bolestmi na pravé straně trupu a jelikož jsem měla jít i na odběr kvůli jaterním testům, rozhodla jsem se navštívit svého obvodního lékaře a využít toho, že je pod nohama sucho.  Kousek jsem šla pěšky na autobus, pak kousek od autobusu k lékaři. Bolesti prý může způsobovat přiskřípnutý nerv. Dostala jsem léky i na tlak, ale autobus před chvílí odjel. 

Vydala jsem se pěšky do lékárny...šlo to....zašla jsem na náměstí do drogérie....šlo to.....došla jsem až domů....šlo to. Šlo to i do kopce. Dnes jsem ušla 4 km. Na náměstí mne dohonil manžel, který mezitím nakupoval v Lídlu a tak mne domů doprovodil. Když už jsme byli skoro doma, tak prohlásil, že už bych na zahradu mohla. :)  Na náměstí jsem vyfotila náš stromeček. Chtělo by to sice šero a tmu a ještě je mobilní fotka dost na těsno, protože  tam pracovaly technické služby a postávala skupina důchodců, kteří si musí každý den sdělit, kde je právě píchá. Já to vykřičím na internet. :) Mějte se krásně. 

Letos bude stromeček hezčí. Ty dřívější ozdoby nebyly skoro vidět.