Třetí přístav

 

Třetí přístav je druhý díl, pětidílné ságy Hany Marie Körnerové, který navazuje na příběh hraběnky Julie de Marigny, jež se svými vnučkami Hermínou a Stefanií prchla z Francie zmítané revolucí. Po všech útrapách v Itálii se nakonec rozhodla odcestovat na zámek v českých Heřmanech, kde trávila část dětství a panství zdědila po dědečkovi. První díl končí příjezdem k zámku, kdy si všichni oddychli, že jsou konečně doma.

Svůj příjezd dopředu oznámili nejbližším příbuzným, kteří zatím zámek měli spravovat. Ti jej však urychleně vyrabovali, nenechali ani nádobí, nábytek a zásoby jídla. V zámku nezůstala ani židle, ba ani postel, či koberce. Hraběnka se zhroutila a ještě té noci zemřela. Vnučky zůstávají v cizí zemi bez znalosti jazyka i poměrů. Zpráva o příjezdu hraběnky a i její smrti se rychle roznesla a na pohřeb přijelo dost okolní šlechty a všichni odsoudily hanebný čin příbuzných, kteří nejen, že zámek vyrabovali, ale také se dále snažili obě dívky připravit o veškerý majetek, který vlastně nyní po své babičce měli dědit. Stefanie, její nemanželské dcery vydávané za schovanku a Hermíny se ujala hraběnka Chlumská. Zařídila, aby byl zámek dovybaven vším potřebným, co k životu budou potřebovat a také jim přidělila gardedámu, než jim bude přidělen poručník, protože svobodné dívky ještě nebyly plnoleté a sama o poručnictví požádala úřady. Hermíně se přehnaná péče hraběnky nelíbila, ale ta je nakonec uvedla do společnosti a Stefanii zprostředkovala výhodný sňatek. Hermína se nakonec smíří s péči hraběnky a zvykne si i gardedámu, tichou stařenu Ludviku, která nepromluvila jediné slovo, zdálo se, že ani nevnímá, co se kolem ní děje. Čas ale ukáže, že právě tato žena bude v životě Hermíny obrovským přínosem.

Hermína opětovala i lásku Andrého, nejmladšího syna vysokého florentského úředníka, kterého potkala v Itálii, a který je doprovázel i na cestě do Čech. Láska byla oboustranná, ale otec mladému páru nepřál, ba dokonce za žádnou cenu nechtěl připustit, že by se jeho syn mohl oženit s francouzskou emigrantkou, dobrodružkou, která se neumí chovat, je drzá a neomalená, o čemž jej ujistila jeho švagrová, matka Vincenta, jež opustil těhotnou Stefanii těsně před svatbou.

Andrého odvádějí vojenské povinnosti a Hermína mu daruje safírový prsten na památku. Ten prsten, který chtěla prodat, aby zajistila další prostředky na cestu, ten prsten, o kterém se dověděla, že je součástí soupravy, kterou klenotník před časem vyrobil pro samotného krále Ludvíka XV. Jak se ale ona stala jeho majitelkou nevěděla.

Otec Andrého spřádal intriky a poslal Hermíně podvržený dopis o smrti Andrého. To byla pro Hermínu velká rána, ze které se nemohla vzpamatovat. Navíc přišla zpráva, že Stefanie, která po svatbě odjela na svatební cestu onemocněla i s manželem neštovicemi. Hermína se rozhodla, že pojede o Stefanii pečovat, i když ji všichni zrazovali, že nemoc je silně nakažlivá a smrtelná. Hermína nedbala a na cestu se vypravila i s vnukem hraběnky Chlumské. Ten však byl po cestě při jednom přepadení zavražděn a hraběnka to Hermíně nemohla odpustit. Zatímco manžel Stefanie podlehl neštovicím, Hermíně se podařilo sestru zachránit, i když činila opatření, která se nelíbila ani pečujícím jeptiškám, ani sloužícím na zámku. Ti žalovali majitelům, že Hermína ničí louhem nábytek, pálí matrace a prostěradla a vůbec se chová nezodpovědně. Nikdo další však na zámku neonemocněl a majitelé Hermíně vše povolili. Stefanie se zcela uzdravila, jen utrpěla její krása drobnými jizvami po neštovicích, které zakrývala černým závojem jako truchlící vdova.

Hermína ztratila přízeň hraběnky, švagr nezdárné příbuzné jí usiluje o majetek v roli poručníka a tak Hermína volí sňatek, ale vymíní si, že sestra, i společnice a schovanka Adéla budou žít v její domácnosti. Píše do Paříže, aby získala potřebné dokumenty a spolu s nimi posel přiveze i truhličku se safírovou soupravou, dopis od matky, psaný těsně před porodem, a její deník. A tak se Hermína dovídá šokující pravdu o svém původu.

André byl nakonec při plnění vojenských povinností na hranicích opravdu těžce raněn a otec si to dával za vinu.

Možná se vám po přečtení obsahu bude zdát, že už knihu číst nemusíte, ale věřte, že koho tohle téma může zaujmout by se připravil o spoustu poutavých chvil. Kniha má totiž spád, nenechá čtenáře vydechnout. A věřte, že všechny události jsem do obsahu vtěsnat ani nemohla. Kniha má 324 stran napínavého a zajímavého čtení.

Všechny díly:

Kočár do neznáma
Třetí přístav
Druhý břeh
Dlouhá cesta
Císařská vyhlídka