Bič

To jsem tak jednou šla ven a na topení u hlavních dveří našeho paneláku ležela kupka knih. Někdo zřejmě třídil knihovnu a než knihy hned vyhodit, třeba si je někdo ještě rád přečte. Sáhla jsem po několika knihách a tohle je jedna z nich.

Detektivka Dicka Francise Bič mne ze začátku moc nezaujala, i když mám ráda koně a vše, co se kolem nich děje. Vždyť jsem jako malá tak toužila jezdit v sedle, ale kvůli vážné oční vadě jsem nesměla a alespoň jsem za koňmi jezdila s tátou veterinářem. Už je to hodně dávno a z koní mám velký respekt. Na parkuru je jako doma moje neteř s vlastním koněm.

A já jsem se díky knize Dicka Francise ocitla v zákulisí závodiště i ve stájích.

Jak už jsem se zmínila kniha mne ze začátku moc nenadchla. Dokonce jsem ji odložila a přečetla si zajímavější titul. Přesto jsem se k Francisovi vrátila. Je oblíbeným autorem mé maminky, možná i právě pro to prostředí, kde se jeho detektivky odehrávají a tak zkusím načatou knihu dočíst. Musela jsem se sice více soustředit na jména postav a koní a rozlišit od sebe dva případy, které spolu nesouvisely. Zbývající dvě třetiny knihy už jsem se však odtrhnout nechtěla. Vyšetřování náhlého selhání absolutních favoritů a následná smrt na selhání srdce při běžné zátěži ještě nedávno zdravých koní nabíralo na dramatičnosti a výsledek byl překvapující. Takže i tuto knihu mohu doporučit, jen to chce maličko trpělivosti na začátku.

A nyní knihu zanesu mamince a pk ji zase vrátím na topení v chodbě našeho paneláku. :)

Pěkné chvíle nad knihami přeji všem. Podzimní a zimní večery nás ke knize asi zaženou častěji.