Detektivka Jany Hrabovské není tou typickou detektivkou, kde řeší případ kriminalisté, aby došli ke zdárnému vyřešení případu. Je to spíše vyprávění Renáty Laškové, učitelky na základní škole v Liberci, která má svoje osobní trápení a nesouzní se všemi členy učitelského sboru. Jako v každém kolektivu se najde žárlivost, rivalita, ale i kamarádství. A jednoho dne nepřijde do školy Renátina kamarádka, učitelka Barbara, krásná, milá a svobodná žena, která si život užívá plnými doušky a vystřídala už nejednoho partnera. Renáta oznámí zmizení na policii. Vyšetřování se trochu rozjede výslechy členů sboru až když se najde část Barbařina těla a postupně i další části ve spalovně odpadu. Po sebevraždě jedné z učitelek tohoto sboru na základě dopisu na rozloučenou je vyšetřování ukončeno a případ uzavřen. Dopis byl velmi podivný a všem bylo jasné, co Linda myslí tím, že už neunese, co spáchala a že vše byla nehoda. Renátě se to však nezdá. Takto se zbavit těla, by Linda určitě nedokázala.
Renáta náhodou vyslechne rozhovor v autoservisu nad autem Lindina manžela a dojdou jí mnohé souvislosti a dochází k přesvědčení, že Linda s vraždou Bárb nemá nic společného a krev na jejím autě pochází z nějaké jiné nehody. Vrah Bárb je tedy stále na svobodě.
Renáta řeší i problém s dcerou Helenou, která ji opustila před mnoha lety za vydatné pomoci tchýně, jež Renátu viní ze smrti syna. Jak to bylo doopravdy se nakonec Helena doví, když vyslechne rozhovor své matky s matkou zavražděné Bárb.
Můj dojem z knihy? Knihu jsem četla spíš jako povídku o učitelském životě, protože docela podrobně zde byl popisován život jednotlivých učitelů v soukromí i ve škole. Nejde o velké napětí, jen se čtenář nemůže dočkat toho, kdo má na svědomí tak brutální čin. Rozuzlení je překvapivé, neuvěřitelné až děsivé, přesto mi bylo vraha nakonec i líto.
Maruško,knihu bych si docela ráda přečetla.Zatím mám co číst,ale vždy si knihy,které někdo představí píšu na lístek až půjdu zase do knihovny.Hezkou neděli
OdpovědětVymazatPíšu si na seznam do knihovny. Třeba ji mít budou.
OdpovědětVymazatDíky za tip a měj se hezky !
Hanka
Majko, také čtu docela ráda příběhy s detektivní zápletkou. Z téhle edice jsem přečetla už více knih, ale už si je moc nepamatuji, vlastně vůbec 😉 Vzhledem k věku, zřejmě normálka, zdravím 😀😄
OdpovědětVymazatDíky za tip, Majko, detektivky mám ráda, i když české zrovna moc nečtu. Tahle vypadá zajímavě, kouknu se po ní v knihovně, až ji otevřou, teď právě je v rekonstrukci. 😏
OdpovědětVymazatTak to vypadá drsně...
OdpovědětVymazatOna je tam vlastně děsivá a drsná ta skutečnost provedení vraždy, ale jinak se v celé knize tento fakt nijak moc nerozebírá. A právě ten způsob provedení pomůže v pátrání. Kniha tedy nijak moc drsně nepůsobí. Spíše mě trochu nudila a byla jsem netrpělivá, kdo to tedy udělal a proč. :)
VymazatZ mých zkušeností jsou detektivky ze zelené edice tak trochu loterie. Přečetla jsem jich docela dost a někdy je to dobré, někdy slabší a pár už jsem jich odložila nedočtených (což je u mne co říci). Tahle mi podle tvého popisu přijde jako slušný průměr.
OdpovědětVymazatMěj se fajn
Napsala jsi to přesně. Manželovi se nechce hledat knihy podle autora, prý nepoleze po čtyřech, protože u nás mají regály až k zemi a raději vybírá z regálu, kde jsou právě vrácené knihy a těch zelených je tam hodně. Ale nyní mi donesl Bryndzu, tak mám opět co číst. Také se měj hezky.
Vymazat