Střípky z listopadu

...aneb návrat na místo činu 

Listopad byl u nás hodně rušný a bohatý na události. Na zahradu jsme občas zajeli  na kontrolu. 14. listopadu měly být završeny všechny práce týkající se zazimování. A věřte, že nám to šlo docela od ruky. Manžel se ještě dal do čištění střešních okapů. Na jedné straně chaty měla sousedova třešeň stále plno listí a vítr ho pilně nanášel do okapů.  Tak ještě jednou. Jedna strana je hotová, oddychla jsem si, na druhé straně manžel leze na výsuvný kovový žebřík a já jdu mrknout do chaty (nesnáší, když mu u toho asistují, prý už to dělal stokrát), kdy nám to jede, protože máme prakticky splněn dnešní úkol. 

Rachot, rána, chvíli ticho a pak nářky se směsí nadávek. Manžela jsem našla ležet na zádech částečně v sousedově zahradě vedle žebříku, ve kterém měl zaklíněnou nohu. Zároveň se mnou přiběhl elektrikář, který jiným sousedům montoval elektroměr.  Za jeho pomoci se mi podařilo manžela postavit na nohy, ale hned jsme zjistili, že má pod montérkami roztrženou nohu.  Rozevřená dlouhá hluboká rána v oblasti bérce. Voláme záchranku, protože s takovou ránou by na autobus nedošel.  Krásně nás na chatě našli díky aplikaci záchranka, i když naše chata nemá konkrétní adresu. Manžel se tedy domů vezl sanitkou s hodinovou  mezizastávkou na chirurgii, kde vyfasoval 13 stehů a krytí s následnými kontrolami. Dnes již má stehy vytažené a dokonce se odvážil během léčby zajet taxíkem omrknout místo činu. A tam jsme zjistili, že měl obrovské štěstí, protože dopadl na zem těsně vedle železné trubky, která trčí 40 cm nad zemí, aby držela stabilitu starých železničních pražců jako hranici pozemků. Kdyby se napíchl na tu trubku.....

Kočička je sama, její koťátko už se u nás neobjevilo. Asi ho majitelé někomu darovali. A Mazlinka je z toho docela smutná. 

Také jsme zjistili, že najít si zubaře v našem městě a širokém okolí je nadlidský úkol. Zubařů je hodně, to je pravda, ale spousta jich vykonává jen estetické práce a nové pacienty nebere ani do pořadníku.  Manželova zubařka odešla do důchodu a nikomu o tom nedala vědět. Před pár lety jsem tohle řešila já pro sebe a pro syna. Dopadli jsme skvěle, vzal nás mladý zubař, velice šikovný a vlastně v okolí má nejlepší recenze, jež mohu potvrdit. Manžel se po marných snahách při osobních kontaktech obrátil i na svou pojišťovnu a máme prostudovaný i elaborát, který vydala lékařská komora týkající se  hledání svého zubaře. Je to fraška. Je to tak krásně alibisticky napsané....V pátek dostal dopis s údaji kterého zubaře má kontaktovat a má se odvolat na tento dopis. Takže částečně dojednaná registrace u zubaře jednou nohou v důchodu. Ale sláva, snad to klapne.  Starší syn byl svědkem, že v zubařském domě u nás odmítli všichni ošetřit bolestivou záležitost člověka na vozíku a odkazovali ho na pohotovost v krajském městě. I synův zubař vykonává jen estetické práce, na preventivní prohlídku chodí se žádankou k jiné lékařce. Můj stomatolog pracuje od rána do večera, ti ostatní estéti ve městě nemají potřebu pracovat, vydělají si dost na několika estetických zákrocích.  Tak to jsem si jen tak posteskla. 

No a doma se děje to stejné jako v jiných domácnostech. Perníčky mám upečené. Manžel má stehy venku, už chodí po nákupech a procházkách.