13 listopadu 2022

Žena na lesní cestě

Psychothriller spisovatelky Megan Goldinové nedovolí milovníkům tohoto žánru knihu odložit.

Příběh je vyprávěn v první osobě a to nejen policejní inspektorkou Mel Carterovou, ale  i hlavní postavou Julií Westovou. Kapitoly se tedy střídají podle toho, která žena  právě sdílí své myšlenky a činy. 
Julie Westová, druhá žena profesora Matta Westa, chodí pravidelně běhat do lesíku nedaleko od svého domu. Běhá, aby si vyčistila hlavu, a netrápila se nejistotami, které na její manželství vrhá nejen zmizení jeho první ženy Laury, ale i podezření na manželovy nevěry. Vždyť i ona je jeho bývalou studentkou. 
Po potratu, který ji psychicky dost poznamenal, užívá léky na uklidnění, na což manžel úzkostlivě dohlíží....
Při jednom běhání se však stane něco, co Julii hodně znejistí....
 Julie běhá svou obvyklou trasu, když se proti ní vyřítí auto. Uskočila do příkopu, kde si poranila nohu, ale kousek za ní se auto nabouralo. Když se k němu dobelhala,  s údivem poznala za volantem někdejšího spolužáka,  který ji stačil před skonáním varovat, že je v nebezpečí. Vyčerpanou Julii najde u cesty hlídač národního parku a Julie si v nemocnici vybavuje vzpomínky na havárii, ale manžel tvrdí, že se na místě, kde Julii našli, žádné auto, natož havarované nenašlo, ani stopy, které by na havárii  ukazovaly. .  Julie je zmatená, protože její vzpomínky na havárii byly hodně živé....Dokonce začínala mít podle dalších útržků vzpomínek pocit, že ona zavinila onu havárii a snad i ona zabila Lauru, jejíž tělo se právě našlo poblíž místa havárie, kterou Julie vidí jasně ve svých vzpomínkách. Co se to s ní děje? .....

Ukázky

Julie
Mel

Milovníkům tohoto žánru slibuji skvělý zážitek. 

2 komentáře:

  1. Maruško,knížka mě zaujala.Pokusím se podívat v knihovně.Také pořád čtu,mohla bych také dát na blog,
    ale hrozně nerada píšu.Přitom jsem si roky psala čtenářský deník,ještě do nedávna.Potom jsem ho půjčila vnučce
    a už ho asi neuvidím.
    Měj se hezky

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Určitě se ti bude líbit. já jsem si psala čtenářský deník na gymplu, tam to byla docela povinnost a měla jsem ho podle mého velmi dobře vedený a půjčila jsem ho švagrové, když studovala dálkově a pak ho používala dcera na střední. Takié nevím, kde je mu konec. :)

      Vymazat

Děkuji za váš komentář