Trochu mě to rozhodilo

 Minulou středu, den před státním svátkem, jsem využila opět k zahradničení. Na zahradu jsem vyrazila ještě za tmy s blikátkem připevněným na popruhu batůžku a reflexními pruhy na rukávech. Silnicí vedoucí na zahradu  v Krhové dříve projelo sem tam auto, ale co je obec přístupná jen z jedné strany  díky rozsáhlé rekonstrukci hlavního tahu na Rožnov pod Radhoštěm, je tu frmol a naštvaní řidiči zrovna ohled moc nemají.  Silnice bez chodníku je tedy pro chodce skoro nebezpečná. Ale já když nejedu ráno, už se později nedonutím. Než dojdu na zahradu už se rozední. 

Nakrmila jsem kočičky, nachystala záhon pro česnek, shrabala listí z celé zahrady, postříhala ještě nějaké suché květiny, upravila kompost a spokojeně se vydala na zastávku k autobusu 12:30.

Takový provoz aut osobních i nákladních na úzké silničce jsem zaznamenala v tuto dobu poprvé. Co se sakra děje? Už abych byla na zastávce. Tam jsem se ujistila, že stojím na správné straně, protože autobus jezdí nyní úplně jinou cestou, než dříve. Plánuji si, že nakoupím v přestupní stanici, že bych to mohla stihnout. Ale vlastně co se ta Rožnovka opravuje, tak si člověk nemůže plánovat vůbec nic. Město je stále ucpané, auta jezdí krokem, pokud nestojí úplně. Zpoždění jedné linky je někdy i 20 minut. A tak stojím a přemýšlím, že zpozdění je už dost velké, že to už nakoupit nestihnu. No nevadí, nakoupím u nás. Zastaví u mne auto a paní se dotazuje, jak se dá projet obcí, protože do Valmezu se nelze dostat, nelze jím projet a ona potřebuje na Vsetín do práce a jestli prý čekám na autobus, tak ten se sem nedostane, protože  nad kruháčem u hřbitova je velká havárka. Nezbývá než jít pěšky. Trochu mne to rozhodilo. Unavená a ještě takový kus pěšky? Naštěstí  hlavní  silnici lemuje chodník. Když jsem přicházela k návsi, hlásil místní rozhlas, že  lidé nemají čekat na autobus, který se do obce nedostane a také jezdit auty do města nelze kvůli vzniklé dopravní situaci.   Je hezky a tak se smiřuji a nespěchám, vlastně si chůzi užívám. Před rokem touhle dobou jsem nastupovala do nemocnice na operaci kotníku.

 Mám dojem, že na této cestě byly dříve alespoň 3 lavičky, říkala jsem si, že posedět na sluníčku by se docela dalo. Ale lavička jen jedna a obsazená. Potkávala jsem lidi, kteří šli zase z města a dovídala se, že havárka je velká, že snad 4 auta a jsou tam hasiči, policie i záchranka.

A již se blížím k vlakové zastávce Krhová a vlastně na kraj města. Už to nemám daleko a možná nakonec stihnu přece jen na přestupní zastávce nakoupit, ale pojedu samozřejmě až dalším spojem. 

A opět informace od protijdoucího. Havárie pěti aut.

U Lídlu potkávám další kamarádku, co jde domů do Krhové a říká, že je v sobě 6 aut a z toho prý i kamion. 

Došla jsem k autobusovému nádraží, nakoupila a domů jsem jela naší linkou MHD přesně na čas, samozřejmě až dalším spojem. Domů jsem přijela po druhé hodině. Když to tak sečtu, přímo od zahrady mi cesta domů trvala 2 hodiny. Ze zpráv na internetu jsem se dověděla, že   došlo ke kolizi dodávky a 6 OA. Ale město je ucpané i bez havárky.  Kdo nezná Valmez a musí přes něj jet, tak si ho bude pamatovat navěky.