Když jsem chtěla péct chleba znova nesehnala jsem u nás už sušený kvásek a rozhodla jsem se kvásek z žitné mouky vyrobit. Trvá to dost dlouho, vlastně několik dní, někteří uvádějí že dokonce 14 dní. Jiní zase, že už po třech dnech se dá použít. Tak jsem použila. Chleba jsme snědli, ale že bych z něho byla nadšená, to nebyla, ale syn ho jedl. Koupila jsem si ošatku a zkusila péct chleba z živého droždí. I to se prý dá. No jasně, těsto krásně kynulo, ale bylo řídké a stále se lepilo i při zpracování. Přidávala jsem mouku a nechápala. Když jsem vyklopila chleba z ošatky na rozpálený plech, byl to nádherný bochník s vyznačeným vzorem z ošatky. Než jsem ho potřeba vodou a než jsem ho stačila naříznout, sunul se dolů a rozléval se po plechu. Honem s ním do trouby, snad naskočí. Nenaskočil. Měli jsme něco jako obrovskou chlebovou placku. Ale kůrčičku měla a chutnala dobře. :) Snědli jsme ji. Tedy jen já a syn. Manžel se zatím drží svého kupovaného chlebíku.
Když už jsem koupila tu ošatku, tak to nevzdám. Jen musím pro příště použít místo plechu spíše pekáč.
Dnes jsem vyzkoušela sušené kvasnice. A zapomněla jsem se a do mísy dala všechnu mouku. Raději bychom si měli trochu nechat k případnému dosypání. Těsto bylo na vařečku hodně tuhé, tak jsem chvíli použila ruční hnětač a pak se do toho vrhla rukou. Vůbec se nelepilo na vál ani na ruce. To je sice super, ale jestli vůbec vykyne. Bochánek kynul pomalu. Vždy po půl hodině jsem ho "přeskládala". Po dvou hodinách jsem ho vyndala z mísy, naposledy přeskládala a vložila do ošatky. Vykynulo a když jsem ho přendala do skleněného víka pekáče, (je užší než plech) neklesl, nechal se naříznout i potřít a krásně se upekl. Byl ze všech těch pokusů nejúspěšnější. A mně to začalo bavit. :-) Dneska jsme si fakt pochutnali. Takže se vykašlu na kvásek, který jsem si chtěla vyškemrat na jedné adrese z kváskové mapy.
Takže dnešní ingredience:
350 g hladká mouka pšeničná
150 g mouka žitná chlebová
1/2 sáčku sušeného droždí (sáček má 10 g/1 kg mouky)
1 lžičku drceného kmínu
2 rovné lžičky soli
špetka cukru
300 ml vlažné vody.
Nedávala jsem droždí rozkvasit do vody, ale jak je na obale napsáno, přímo jsem ho vmíchala do mouky a vodu pak přilila. Rozhodně není nutné těsto hníst jako kynuté, protože je opravdu tužší. Jde o to spojit všechno dohromady, jak já už si říkám do jedné hroudy. :)
Bochánek jsem dala na 2 hodiny kynout, ale vždy po půl hodině v míse přeskládala. Jak? Jednou rukou jsem si přidržela bochánek, druhou rukou ho trochu vytáhla a přeložila na půl, otočila jsem mísu o 90 ° a opět povytáhla jednu stranu a přeložila. Znova otočit mísu o 90 °, vytáhnout a přeložit a ještě jednou totéž.
Po dvou hodinách těsto vyklopím na pracovní desku a ještě přeskládám a upravím bochánek a jelikož ho dávám do ošatky mírně vysypané solamilem, tak tou horší stranou, kde je spoj po přeskládávání, nahoru. Nebo pokud dáváte naposledy kynout těsto přímo do mísy, ve které budete péct, pak je dáváte tou horší stranou dolů. Po půl nebo celé hodině (podle kynutí) vyklopím bochánek do horkého pekáčku.
Na prkénko si dám pečící papír, položím na ošatku a vše překlopím. Pak pomocí přečnívajícího papíru přenesu bochánek do rozehřátého pekáčku, potřu vodou, , naříznu ostrým nožem, posypu kmínem a šup do trouby. Většina hospodyněk radí dát do trouby kastrolek s vodou, ale to jsem neděla. A i tak byla kůrčička křupavá. Nějak se mi to zapaření chleba při dřívějším pečení nelíbilo.
Pečeme v troubě rozpálené na 240-250 °C asi 15 minut, pak stáhneme na 150-180°C a pečeme ještě 30-35 minut. Já mám plynovou troubu s termostatem. Takže ze začátku na 7 a pak na 3 dopéct.
Dneska ten chlebový příběh byl dlouhý a vypadá to složitě, ale není. Koupila jsem si i špaldovou moku a zkusím příště špaldový.
Tak hodně úspěchů a dobrou chuť, pokud chlebík zkusíte. :)
Maruško,chleba určitě vyzkouším.Vypadá velmi pěkně.Chleba si peču pravidelně,po kupovaném mám zažívací problémy a už mi bylo i vysvětleno proč.Vyzkoušela jsem i více druhů i kváskovy,ale ten se mi vůbec nepovedl.Chleb,který peču máme se synem rádi,ale je složitější na zpracování a tak bych ráda našla jeho jednodušší alternativu.Manžel se také drží svého chleba,jezdí si pro něj do pekárny do Svijan.
OdpovědětVymazatKdyž má syn rád kaiserky,ty si peču také doma a mám na blogu na ně recept.Možná by mu chutnaly.
Takže děkuji a možná dnes rovnou vyzkouším.
Měj hezkou neděli
Jituš, děkuji za kaiserky, hned se podívám k tobě. Syn dříve jedl jen bulky z bílé mouky a to na svačinu v práci stále a tak jsme zvolili ty kaiserky, protože i on už dobře kynul. Jen manžel brblá, že se z nich sypou semínka a dělají binec. Ty tmavé se u nás většinou dělají hodně posypané. Já nepeču pravidelně, že bychom se spoléhali jen na mé pečení. To nyní více na podzim a přes zimu, když je více času nebo když mě chytne nějaký nápad. :-D
VymazatMaruško, zdravím. Občas taky doma peču chleba, ale ne pořád. To bych nic jiného nedělala, je tu pořád plný barák lidí... A jy chci dělat tolik jiných věcí... Peču jen když mám chuť, spíš jako zákusek, na zpestření... Zkoušela jsem už taky plno variant, živila si kvásek atd., teď peču taky že sušeného krásku v podstatě stejně jako Ty a jsem taky spokojená! Přidávám různá semínka, měním mouky, je to takové dobrodružství. Hezký podrobně jsi to popsala pro ostatní. Měj se pěkně. Lenka
OdpovědětVymazatwww.babilenka.cz
Lenko, jsem na tom stejně. Určitě nepeču pravidelně ani koláče jako třeba libuška na každý víkend. I když moje maminka opravdu pekla každý týden a moc jsme se k ní těšili na kafíčko, něco dobrého k němu a partičku karet. Bože, jak mi to chybí. Když táta žil, hrával s maminkou po obědě šachy a pak s námi žolíky. S maminkou se vytratila i tato tradice a nevím, proč já už to neumím zorganizovat. Peču hlavně na Vánoce a Velikonoce i pro rodiny dětí, nebo nejmladšímu, který s námi bydlí k narozeninám a na nějaké ty další oslavy, nebo když mne něco na internetu osloví. V létě maximálně nějaký koláč narychlo s ovocem ze zahrady. V létě není chuť zapínat troubu. :)
VymazatJeden čas jsem pekla italský chleba a ten všichni milovali. Ale do tohohle se nepustím, to je na mě moc dlouhé.... ;-)
OdpovědětVymazatVendy, ono je to jen moc podrobně popsané. :) Jinak s tímto chlebíkem bylo práce opravdu minimum. :)
Vymazatjasně, že tě nenutím, ale bylo u toho moc omáčky a tak jsem zvýraznila to důležité. V první části jsou jen moje anabáze s jinými chleby. :-D
VymazatVěřím, že je to dobrý recept, nakonec i upečený chleba, ale já to zkoušet nebudu. Vyzkoušela jsem si, jak se peče doma chleba, ale pro dva lidi ... fakt ne. Navíc u nás je tolik druhů chleba na prodej, v každém řetězci jiné chleby, že jsme si vybrali a máme ten skvělý asi 100 m od vchodu. Teď máme rádi venkovský, ale proč péct chléb doma, když to je parketa pekařů. Tak ať pečou. Možná to někomu připadá divné, ale otevřeně řečeno, raději budu dělat jiné věci, ale chleba si raději koupím, stejně ho moc nesnim. Tím jsem Ti to nechtěla pohanit, to fakt ne. ☺
OdpovědětVymazatUž několik let chlebík téměř nejím, ale dříve jsem ho také pekla a také ze sušeného droždí. Tak, paní pekařko, hodně úspěchů v pečení. :-)
OdpovědětVymazatMaruško, já jsem dříve také takto pekla chleba a ještě jsem do něj přidávala 3 střední nastrouhané vařené brambory. Byl také dobrý. Možná mám trochu jiný recept. Musela bych se na něj podívat. Teď už chleba nepeču. Měj se pěkně.
OdpovědětVymazatMaruš, chleba vypadá nádherně. Kdysi dávno, když jsem chleba pekávala, byly děti ještě malé. Vždycky jsme ho snědli skoro hned. Všude byly odrobiky, tak jsem z toho těsta, dělávala malé dalamánky a byly taky výborné.
OdpovědětVymazatChleba pekl můj muž a docela se mu povedl. Teď objevil jeden fakt dobrý, a tak se u nás chleba nepeče. Vzpomněla jsem si na domácí houstičky, to byl v minulém roce docela hit a ty jsme pekly docela často. Určitě se do nich zase pustím. Zdravím 😊
OdpovědětVymazatDříve jsem pekla chléb vnukům,byl výborný.
OdpovědětVymazat