Autor Oldřich Šuleř se v knize opírá o skutečné události na Valašsku v druhé polovině 19. století. Hlavní postavou této prózy je advokát JUDr Mikulec, který se stal starostou města Meziříčí. Mikulec se snažil a také se mu podařilo vybudovat z malého města, které soupeřilo s městem Krásno nad Bečvou, město vzdělávací, kulturní, nejen výstavbou škol, které již od samého začátku byly české, neponěmčené, ale ve městě působily i spolky sportovní, divadelní, turistické, pěvecké, město se stalo i železničním uzlem. Mikulcova advokátní praxe se rozvíjela úspěšně a Mikulec byl ve městě váženou postavou, ale samozřejmě měl i spoustu závistivců a tedy nepřátel.
Pro mne je kniha zajímavá hlavně tím, že znám místo děje, že autor dokonale mapuje nejen město a krajinu blízkou i vzdálenou, mnohá místa jsem zmínila i ve svém cestovatelském blogu již dříve, aniž bych o této knize věděla. S Mikulcem se zúčastníme i stavby útulen na Pustevnách. Maměnku a Libušín projektoval architekt Dušan Jurkovič, který v té době působil ve stavitelské firmě na Vsetíně. Mikulec se stýkal i s huťaři z Reichovy hutě, znal se s Františkem Palackým i T.G. Masarykem.
Vedle advokátní praxe založil i Obecní záložnu, která se nakonec stala jeho osudem. Byl hodně důvěřivý nejen k lidem, což se mu stalo nakonec osudným. Jeho zhýralý syn, který žil převážně ve Vídni podepisoval směnky jménem otce......Když záložna, která spravovala i majetek hraběte Kinského, který se o peníze a majetky moc nestaral, zkrachovala, Mikulec chtěl všechny dluhy zaplatit svým majetkem. Zjistil však, že díky svému nezdárnému synovi přišel o všechno.
Jak kniha dopadne jsem věděla již dopředu, protože postava Mikulce je skutečná a udivilo mne, že v knize se představuje jiným jménem, když všechna ostatní jména významných osob města, i názvy ulic a částí města jsou autentické. Navštívila jsem i místo na Brňově, kde měl advokát Mikyška svou lesní vilu (letní byt) a kde také ukončil svůj život. Byla jsem i u Kostela ve Veselé, kam rakev s tělem zesnulého starosty provázeli ozbrojení četníci jako ochrana proti rozlícenému davu podvedených vkladatelů záložny, kteří přišli o své celoživotní a mnohdy těžce nastřádané úspory......
Knihu doporučuji všem, ale hlavně určitě zaujme místní z Valašského Meziříčí, Rožnova a okolí.
Maruš, zajímavá knížka, zvlášť pro nás, co bydlíme na valašsku :-)
OdpovědětVymazatJe tam zmínka i o Krhové a altánu Kinských na Helštýně, jehož základy jsou na Helštýně odhaleny. Je to dost zajímavé právě pro místní, ale i ten milostný příběh a všelijaké myšlenky a vtípky huťařů jsou oživením. Myslím, že by něco dala i jiným, ale já jsem se ocitla přímo v ději, přesně jsem viděla kde jsem.
VymazatMaruško, je to zřejmě zajímavé čtení. Já teď moc nečtu, nějak mám plno jiných aktivit. Snad na to dojde v zimě...Měj krásné letní dny.
OdpovědětVymazatJaruško, já nyní také moc nečtu, toto byla po dlouhé době jediná kniha, po které jsem sáhla, protože mne na ni upozornila jedna má čtenářka na základě jednoho článku v cestovatelském blogu, kde jsem psala o tom, že mne manžel zavedl k Mikyškovu statku na Brňově, kde se zastřelil někdejší starosta města. Ani jsem tenkrát nevěděla, že tato kniha existuje a viděla jsem jen brožurku, kterou k nějakému výročí Mikyšky vydal místní historik pan Baletka. když jsem četla tu brožurku, tak jsem si hned říkala, že by to bylo na natočení filmu.:)
VymazatTak jsem se zastyděla.Nějak moc teď nečtu...
OdpovědětVymazatPřeji krásný den ☺
Evi, já také ne. O knize jsem se dozvěděla a tak ji manžel vypůjčil a pak ji bylo potřeba zase vrátit. Takže čtení v létě bylo jen mimořádné. 🙂
Vymazat