Jak jsme telili krávu

Celé dva prázdninové měsíce před maturitou jsem tvrdě makala v drubežářských závodech. Třídička vajec není žádná sranda, ale já jsem si chtěla vydělat na kufříkový gramofon. Psal se rok 1974, bydleli jsme v paneláku a styk s přírodou nám zajišťoval táta veterinář jak pravidelnými výlety, tak v dětství návštěvou různých statků a JZD, kam byl volán, když sloužil tzv. žurnál, službu od pátku do pondělního rána.

V té době ještě neexistoval internet a já jsem si dopisovala s klukem ze střední vojenské školy. Dopisy to byly krásné, plné veršů a velmi jsme si rozuměli. Domluvili jsme si u nás první setkání na jeden prázdninový víkend. Rodiče souhlasili. Táta ten víkend zrovna sloužil a sobota byla jak malovaná. Věřte, že setkání s klukem, který psal dopisy jak Romeo zpíval Julii pod balkónem, nemusí být zrovna úplně podle vašich představ. Byla jsem nervozní a nedokázala jsem pokračovat naživo v té vášni, která probíhala v dopisech. Na pomoc jsem si vzala kamarádku a tak naše "randění" probíhalo ve třech. Dáša byla moje pojistka, která se Mirkovi asi moc nelíbila.

Táta po obědě přijel, zavelel, že jedeme na výlet a to všichni. Já, Mirek, mamka i Dáša. Jeli jsme k případu. Někde na kotárech, v dřevěnici vysoko v beskydských kopcích, kam se ani auto vozovou cestou nevyhrabe, se telí kráva a ne zrovna šťastně. Vystupujeme z auta, táta popadne dvě těžké brašny s potřebnými nástroji a léčivem, my prý spěchat nemusíme. Mirek však vzal tátovi jednu brašnu a hnal se do kopce s ním. Nevěděli, kam přesně mají zamířit a tak táta volal silně do hory "Šrámeeeeek" Z kopců se ozývalo: "tadýýýýýýý." Oba muži, táta a Mirek zrychlili za hlasem.

Když jsme se my ženy vyškrábaly k chalupě, kráva byla vyvedená ze stáje a velice naříkala. Táta s rukou v krávě až po rameno byl bezmocný. Teleti se prostě ven nechtělo nebo bylo nějak zapříčené. Dramatickou chvíli jsme pozorovaly s odstupem. Táta nakonec poručil krávu povalit na zem, Mirek a hospodář přiložili krávě k břichu žebřík. Táta se snažil tele vytáhnout, chlapi klečeli na žebříku a snažili se tele vytláčet. Nešlo to. Nakonec táta vzal jakési háky na popruzích a v krávě je nasadil teleti za oční jamky. Opět nastalo tahání jak za háky, tak žebřík.

Já mamka a Dáša jsme seděly opodál na vyvýšenině a se zatajeným dechem sledovaly divadlo před námi. Řvaní krávy, povzbuzování veterináře i hospodáře, do toho občas i nadávky a křik hospodyně. Tohle nedopadne.... Poprvé jsem viděla, jaká je to dřina. Je to boj. A ten boj musí táta i kráva vyhrát. A on to věděl. Okousala jsem si všechny nehty na rukou.

Konečně. Tele je venku. Táta mne volá, ať vyperu ve vařící vodě ty popruhy s háky. Jsou slizké a voda opravdu vařící. Hospodář popadl krávu a odvedl ji do stáje. Táta s opravdu hrubým nadáváním za pomoci Mirka popadl tele a odnesli ho ke krávě do stáje. Kráva byla vyčerpaná a o tele nejevila zájem. To hospodáři očividně nevadilo. Byl rád, že kráva přežila. Ovšem táta se opravdu nasral, s prominutím. S úst mu padaly na adresu hospodáře nadávky těžkého kalibru. Musí přece krávu donutit, aby se o tele postarala. Nadřel se jak hovado....... Nakonec sám začal tele třít slámou, aby se zahřálo a očistilo. Další dřina se kterou mu Mirek neváhal pomáhal.

Pak táta vypsal účtenku na 100,- Kčs (ještě tenkrát). Já, Dáša a Mirek jsme dostali za pomoc od hospodáře po dvacetikoruně, myslel si, že jsme asistenti veterináře. Mirek stoupl nejen v tátových očích, ale usadil se mu i v srdci. No považte, kluk z města a on se dokáže postavit i k telení krávy. To by byl manžel pro jeho dceru.

Nezapomenu ani na slova, která pak táta pronesl v autě. Trochu mi totiž vadilo, že těm lidem nadával. Ale on řekl smířlivě.

"Zachránil jsem jim nejen krávu, ale i tele. Nedivím se jejich první reakci, kdy odvedli krávu. Je to jejich obživa, pomocník na malých políčkách..... tele bude když tak příště, ale pořizovat novou krávu.? Však oni mi rozuměli. Žijí drsný život v horách a na nějaký uhlazený slovník si nepotrpí."

A já, holka z malého města, jsem si uvědomila spoustu věcí........i když jsem sama vlastně krávu netelila, přesto v sobě nosím stopu toho živoucího sepětí člověka s přírodou........jsme pro sebe důležití......

Z víkendové návštěvy nakonec byl 14 denní pobyt. Mirek se moc líbil mamince i tátovi...... já se vracela na kole z práce a on věšel před barákem s mamkou prádlo......a prý jí byl k ruce stále.... Mým manželem se nakonec nestal, ale to už by byl zase další příběh.......