Ženy na pranýři

Autorka Naďa Horáková poutavě líčí příběh měšťanských rodin i rodiny kata Haji v období od února do června roku 1353. Je inspirovaný událostmi, které se tehdy staly v Brně, avšak seznámíme se i s dějinami Čech a Moravy za vlády Karla IV. Knihu z cyklu Mocní a ubozí markrabství moravského doporuřuji těm, kteří mají zájem o poutavé vyprávění a seznámení s tehdejšími zákony a zvyklostmi.

Petr Smelclin se vrátil z Itálie, kde několik let pobýval obchodně i s celou rodinou. Neznalý všech souvislostí provdal svou šestnáctiletou dceru starému vdovci Fereovi, který svou mladou manželku stále jen bil, kopal, vláčel za vlasy a zacházel s ní velmi špatně v souladu s tehdejšími zákony, že manžel si se svou ženou může dělat co chce. Matka jednou však z okna zaslechla jedno bití a snažila se Kateřinu vysvobodit ze spárů krutého manžela. Dívka již byla samá modřina a šrám. Podařilo se jí utéci, ale to zase bylo podle zákonů považováno za únos, který se těžce trestal. Patricijky však vymyslely lest, jak Kateřinu zachránit.

Kat, člověk na pokraji společnosti, měl se svou ženou Klárou dvě děti, když Klára umírala na zákeřnou horečnou nemoc šarlach. Kat se slitoval nad odsouzeným zlodějem a slíbil mu milosrdnější smrt a ten mu za to prozradil, kde se již 5 let skrývá poklad, který uloupili s dalšími kumpány dominikánům. Kat svůj slib splnil, nakazil vězně šarlachem, ale nebyl si jist, zda se vězeň nevyszpovídal knězi. Klára zemřela a kar ji pochoval na místě, kam se smrtelník neodváží a kam se musí pochovat nečistá katova rodina spolu s odsouzenými, na katův pahorek za městem.

V té době řešili radní i případ tkalcovy ženy Magdaleny, kterou udala její služebná Bětka, že usmrtila svého manžela bylinkami. Magdalenin manžel ji již těžce nemocný prosil o pomoc a smilování, avšak Magdalena nechtěla. přesto to nakonec udělala, aby nevyšlo najevo ještě před skonem tkalce, že je těhotná. To však věděla katova žena Klára, ke které si Magdalena chodila vždy pro byliny. Klára to svěřila před smrtí svému manželovi a kat se rozhodl, že pojme Magdalenu za ženu a tím ji zachrání před jistou smrtí setnutí hlavy mečem. Přesto však majetek po tkalci nemohla Magdalena zdědit, protože byla vražednice. Ale když se ukázalo, že nosí pod srdcem tkalcovo dítě, bude dědit ono dítě. Bětka však opět zpochybnila otcovství a označila tkalcovu ženu za cizoložnici. Věc opět řešil soud. Kat však své ženě doporučil, aby si stála za svým, že dítě je tkalcovo a aby křivě přísahala a dítě z cizího lože zachránila. Bětka tak končí za pomluvu na pranýři a je na rok vykázána z Brna. Odejde ke svým rodičům.

V Brně se objeví pomocník inkvizitora a hledá poklad uloupený před 5 lety a nevěří, že vězeň zemřel aniž by se vyzpovídal knězi. Kněze mučí, ale nic z něho nedostane a neštítí se teda ani vraždy onoho kněze a dítěte, které mu předtím pomohlo kněze vylákat do staré boudy za město. Kat inkvizitora zná ještě z Olomouce, je to bratr jeho odjakživa milované dívky, která se provdala do Brna a on tam pak kvůli ní přijel. Svou ženu Kláru měl rád, ale s Hedvikou udržoval i nadále poměr. Kat nebyl vždycky katem, ale právě rodina Boleslava (inkvizitorova písaře) zničila jeho rodinu a on byl nucen si vzít katovu dceru a stát se katem. K jeho povinnostem patřilo i vyvážení jímek. Práce špinavá, kterou by nikdo jiný nedělal a tak věděl, že vyzvednout ukrytý poklad bude jen v jeho možnostech. Tak se také stalo. Peníze si ponechal, ale součástí pokladu byla i královská koruna Karla IV. kterou inkvizitor tak urputně hledá, aby si ji král mohl vzít při svatbě své dcery. Korunu si Karel dal do úschovy k dominikánům, odkud byla ukradena. Tuto korunu kat předal inkvizitorovi. Zároveň se mu také podařilo stát se z kata váženým měšťanem, jelikož při porodu zemřela jeho žena a zanechala syna, kterého Hajo, Hanz z Olomouce vychovával. Za ženu si vzal svou dávno milovanou Hedviku, se kterou vychoval i své děti i syna Boleslava. Aby však jejich štěstí nebylo ničím rušeno, musel se Hajo, nyní už jako vážený měšťan dopustit ještě jednoho zločinu. Bětka totiž hrozila, že bude stále v Brně ukazovat prstem na pancharta tkalcovy ženy a nedá mu pokoj.

Rodinné vztahy Přemyslovců a Lucemburků se odehrávají na pozadí románu a jsou neméně zajímavé. Nebylo tenkrát nijak zvláštní, když se 13 ti letá dívka provdala a nebo rodiče zasnoubili dívenku v šestinedělí....., snoubila se panství, láska a touha nebyla vůbec důležitou pro sňatek a tak i city některých přetrvávaly a milenci se nestýkali, nemluvili spolu, jen se mohli setkávat pohledem v kostele.