15 srpna 2015

Bez soudu

Dle popisu na přebalu knihy Pavla Sekyrky jsem se domnívala, že mám v ruce román pro ženy, takovou skoro červenou knihovnu, i když happy end nesliboval. Ani já případné zájemce nebudu předem podrobně seznamovat s dějem, ale určitě jsem si měla lépe uvědomit časové rozmezí i místa, ve kterých se odehrává příběh venkovského faráře, židovské ženy a jejich příbuzných. Vy již jistě tušíte......



I když si na příběhu několika lidí uvědomíme strašnou dobu okolo 2. světové války a dění u nás v poválečných letech, autor tohle téma zpracoval mistrovsky. Kniha vlastně nepopisuje události těch let, vtáhne nás "jen" do života těch několika lidí. Jen jsem dala do úvozovek, protože to naprosto stačí, abychom se otřásli hrůzou, uronili nejednu slzu.....

Troufám si říci, že kniha zapůsobí jinak na současnou mladou generaci a jinak na nás starší. My tu dobu děje považujeme za nedávnou a faktickou, protože se v ní narodili naši rodiče a je součástí jejich života, protože pamětníci ještě žijí, zatímco mladá generace ji bere jako historii, o které se musela učit a která se nevrátí. Snad, doufejme........., neboť ona na světě stále existuje, nepřetržitě v různých podobách.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za váš komentář