Nedávno jsem se na cestovatelském blogu v souvislosti se zaniklým hotelem Jehličná zmínila o zakázaném stužkovacím večírku, který jsme tam tenkrát v roce 1974 uspořádali bez souhlasu školy a s následným velkým vyšetřováním nepovolené akce.
Byli jsme třída rebelů a nechtěli jsme si nechat vzít studentské tradice. V článku jsem se zmínila, že jsme nesměli mít ani tablo, abychom se jako studenti nepovyšovali nad učňovskou mládež, která tenkrát běžně tabla neměla.
Bylo to tedy trošičku jinak. Zakázané byly maturantům stužky. Vystavení tabla mělo svá pravidla, která jiní splnili, my ne. My jsme si stužky nechali vyrobit a hrdě jsme je i dál nosili připnuté na oblečení. Byly to dvě krátké černé stužky z jemné koženky se zlatými nápisy. Na jedné text: "Učit se, milovat, žít!" a na té druhé název školy a maturitní rok. Stužky tedy byly tím trnem v oku, tím povyšováním se nad učňovskou mládež.
Vrchnosti jsme zamotali hlavu a přidělali starosti. Naše akce se líbila totiž i ostatním třídám a i studentům na jiných středních školách. Výsledek byl ten, že škola uspořádala první velký ples, na kterém nám byly stužky oficiálně a slavnostně připnuty, aby se nakonec ples stal tradicí. Ale tablo? Tablo NE!!! Přece se kvůli tomu nebudou kluci stříhal, když jim dalo tolik práce a úsilí ubránit se stříhací komisi, která tenkrát chodila po škole. A my holky jsme s nimi drželi basu.
Fotografii jsem pořídila z výstavního panelu při výstavě pořádané ke 150. výročí založení gymnázia ve Valmezu. Vyhrabala jsem ji až nyní při hledání jiných fotek.
Tak to byl také takový střípek z mého života. ,
Maruško, já jsem se učila v Elite Varnsdorf pletařkou punčoch a tablo jsme normálně měli ve městě vystavené a to jsem končila učňovský obor v roce 1968. Střední školu jsem pak studovala už při zaměstnání. To bylo jiné a i tehdy jsme v Děčíně tablo měli i když jsme byli vedeni jako '"večerní škola". Jen ples a stužky jsme neměli. Po skončení studia bylo společné posezení na rozloučenou. I to bylo moc hezké.
OdpovědětVymazatJaruško, stužky byly právě zakázané. proto ta naše rebelie a fakt u nás v té době měli tabla jen maturanti. Tedy my ne. Asi to všechno záleželo na lidech , kteří byli právě ve funkcích, ostatně jaké dneska.
VymazatTak to jste projevili velkou odvahu. A co vaše třídní?? Nebála se o vás??? U nás na GJW v padesátých letech za něco podobného vyloučili celou maturitní třídu, vyhodili jejich profesory a studenti nemohli nikde jinde dostudovat a museli k lopatě. A stejně tak jejich vyučující.
OdpovědětVymazatTak to bylo u vás hodně přísné. Padesátá léta byla ve všem velmi těžká. My jsme prováděli i jiné naschvály, něco jako Švejkoviny. Pamatuju si, že ohledně těch vlasů kluků, my holky jsme zase začaly nosit culíky jako malé holčičky a vázali si do vlasů obrovské mašle. Prví den této akce, jsme ale netušili, že ten den, půjdeme přes celé město na exkurzi na hvězdárnu. Shromáždili jsme se před budovou školy a když vyšla profesorka, nejdřív zůstala pav, pak se začala smát a zavelela: "Jdeme!" Byla skvělá. Když nás v prvním ročníku převzala, tak prý prohlásila, že jsme nejhorší třída, jakou kdy měla. Pak změnila názor. Ona byla nejlepší a my také. :)
VymazatČlověk jako já, který v té době nežil, si jen těžko může představit, jak to tenkrát bylo. Ale baví mě vyprávění z minulých dob, které jsem sama nezažila. A ano, kroutím nad tím hlavou, komu panebože může vadit delší klučičí sestřih nebo vystavené tablo. Člověk si musí ťukat na hlavu. Ale to si ťukám při některých výmyslech a omezeních i dnes....
OdpovědětVymazatObčas to bylo napínavé, ale jinak na ta léta vzpomínám docela ráda. Možná i právě proto, že jsme byli skvělý kolektiv. Ona se pak situace uvolnila, holt jsme měli smůlu. Možná také záleželo na tom, jak se komu chtělo zavděčit vedení školy.
VymazatMaruško, se zájmem jsem si to přečetla a dost se divím, že u vás, na Moravě, to proběhlo takhle. Já jsem tedy maturovala v r.1966 a měli jsme tablo a ples i večírek na Kvádrberku nad Děčínem po maturitě s učiteli, některé ( jednoho prof. a jednu tělocvikářku jsem nemusela ) jinak to s prof. šlo.
OdpovědětVymazatZajímavý článek jsi sepsala! Jiřina z N.
Po maturitě jsme také měli skvělý večírek na rekreačním středisku na Horní Bečvě i s noclehem v chatkách. To už bylo po a jednalo se o náš volný čas, kdy už nad námi škola neměla moc. Ale jinak ty čtyři roky jsme si užili srandy až až, jen těch prověrek jsem se vždy bála, abych nežbleptla něco špatně. Prověřováni jsme pak byli i v práci, jednou za dva roky a vedla se o každém složka, kterou nám pak po sametu dali. Doporučovali nám novým mladým zaměstnancům vstup do SSM, ale to už jsem odolávala statečně. měl jsem už jiné starosti. Ale zase na druhou stranu do průvodu na 1 máje jsem chodila ráda.
VymazatZajímavá vzpomínka i pro mě na studentská léta.Já jsem maturovala v roce 1970 a myslím,že vše proběhlo nějak bez problémů.Pamatuji,že jsme k tablu sháněli psací stroj,který nám nakonec zapůjčila škola.V Turnově byli hodně rebelové na SUPŠ,tam to byli samí exoti,prostě budoucí umělci.Pořádali majálesy v době normalizace a bylo to i přes zákaz.Byla to divná doba.Více jsem to vnímala v práci.Hani,hezké dny
OdpovědětVymazatMy jsme uspořádali i poslední zvonění, na což také profesoři pohlíželi s překvapením, jako by to nikdy neznali. Ale proběhlo to v klidu. :)
VymazatMaturovala jsem jako Jiřinka a taky si nepamatuji žádné problémy. Nosili jsme zelené stužky, měli ples, poslední zvonění i tablo. V té době to začínalo být takové uvolněnější, což rok 1968 zarazil.
OdpovědětVymazatHezký den !
Hanka
To jste maturovali ještě před rokem 68 a bylo to trochu jiné. I když já si tedy nepamatuji na to posezení u samovaru, jak se píše v textu výstavní tabule. Ale zase mě bavily brigády v rámci SSM. Ale vůbec na tu dobu nevzpomínám s nějakou záští. Vzpomínky mám jinak skvělé, necítili jsme se nějak ohrožovaní. :)
VymazatZajímavá vzpomínka. Ono to bylo všude jiné - záleželo třeba na tom, jaký byl okresní tajemník nebo předseda ONV či MNV...
OdpovědětVymazatPřesně tak. Všechno se odvíjelo od horlivosti tajemníků či předsedů.
VymazatMaruško, už jsem dříve k tomu tématu něco psala. Možná to bylo všude jinak, myslím v okrese. Já jsem také maturovala na gymnáziu, nepamatuji si na nějaké problémy. Tedy, stužky jsme neměli, ani jsem tehdy o tom snad neslyšela a nevadilo to nikomu. Tablo jsme měli v knize, odkud naše škola brala knižní novinky. Jsem z kraje, kde bylo hodně učilišť, hlavně hornických - horník razič, rubač, mechanizátor, důlní elektrikář atd., pak mnoho dalších a běžně mívali také svá tabla ve výlohách. Co vím, tak třeba tabla z průmyslovek a vedle toho z učebních oborů tady nikdo neřešil. Poslední zvonění jsme měli, ale nechodili jsme vybírat po městě mezi lidmi. Maturitní večírek proběhl bez komplikací a myslím, bez následků. 🌺
OdpovědětVymazatOno to asi bylo fakt všude jinak. Asi jak už jsem psala výše záleželo na horlivosti vrchnosti.
VymazatMaturovala jsem v roce 1973 v Plzni na SEŠ. Stužky jsme neměli, tablo v podobě psacího stroje dokonce vyhrálo nějakou soutěž, kterou pořádalo SSM. Poslední zvonění jsme neměli, bylo zvykem, že maturitní třída měla asi hodinový pořad ve školním rozhlase, obvykle studenti četli povídky Šimka a Grosmana a pouštěli písničky učitelům jako poděkování. Pak třída prošla po škole a dala vyučujícím kytičku. Přes 30 let jsem pak sama učila na obchodce v Hradecké Kraji, tablo bylo vždy, poslední zvonění také, takový pitomý zvyk polévat učitele i studenty voňavkou... smradlavou... pokud možno po babičce zděděné živé květy, dávat razítka, malovat je červenou rtěnkou ... a to otravné vybírání peněz na ulicích bylo zakázáno, ovšem po škole si mládež dělala, co chce... Alena
OdpovědětVymazatTak my jsme měli poslední zvonění moc pěkné a profesoři se o něm vyjádřili, že byli až dojatí, že tohle od nás nečekali, že jsme je hodně mile překvapili. Měli jsme připravené přestavení, se kterým jsme chodili po všech třídách (12) během výuky. Vlastně jsme předvedli oddávající obřad, kdy si nevěsta slečna Maturita brala za ženicha pana Štěstí. Proslov oddávajícího byl nádherný včetně přání novomanželům do budoucna, nevěsta měla opravdu svatební šaty a svatební hosté byly oblečení v oblecích z padesátých let zapůjčených od babiček v perfektním stavu, nažehlení, páni i s klobouky. Voňavkami jsme nikoho nepolévali, tento zvyk myslím býval o Velikonocích na Slovensku? Ale po městě vybírat drobné jsme pak šli. :-)
Vymazat