Doufám, že to nejhorší, co nás mělo potkat v červnu na naší zahradě máme za sebou. Jelikož i sousedi si chtěli pořídit vlastní elektrické přípojky, došlo k výkopům i na naší zahradě a na cestě kolem chaty po celé délce našeho pozemku. Proč u nás? Protože máme tu smůlu, že uprostřed zahrady trčí sloup elektrického vedení. Byla jsem zoufalá, protože sotva trochu začala rašit travička po loňských výkopech kvůli naší přípojce, sotva jsem usadila zpět dlaždice chodníku, bude se znova kopat. Věřte, že jsem nejen nadávala, ale i si trochu pobrečela. Už nejsme nejmladší a všechny tyto zásahy nás dost deptají. Ve spodní části zahrady začaly růst zaseté plodiny, ale rostl nekontrolovaně i plevel. Ale o tom až příště. Nyní si sem vložím malý foto-seriálek.
Dokud se kopalo, bylo obtížné se na zahradu dostat. Ale už je zahrnuto (viz. výše) ještě upravit terén a stavba bude předána. Prý uvedou vše do původního stavu, což na první pohled z fotek, které mi poslal pracovník ČEZ distribuce, docela sedí. Ovšem při pohledu z blízka je vše jinak. Vše je jen na oko, aby to nějak vypadalo (viz. níže)
Kameny na zahrnuté hlíně jsou poskládané halabala, bez řádného základu, takže deště si u schůdků dělaly s hlínou co chtěly. Hlína sedala a pod betonovým překladem se udělal prázdný prostor, takže beton brzy praskne, už je starý. Vzala jsem palici a do volného prostoru naprala hromadu všelijakých kamenů a špalků dřeva a uskládala trochu jinak, aby se daly zasadit i rostliny, jak je tam kdysi měla na zpevnění půdy maminka.
Zídky jsem skládala jako puzzle, kameny jsem sbírala v příkopech cestou na zahradu, kam je odhodili dělníci při úpravách silničky. Flikujeme. Na terén jsem navezla trochu hlíny z kompostu, poryla, uhrabala a připravila na setí trávy. Nevím totiž jakým zázrakem se stalo, že roky zúrodňovaná půda se dostala do výkopu a jíl ze spodní části nahoru. No nic snad to vypadá už lépe.
S dcerou a manželem jsme zajeli do zahradního centra a nakoupili nějaké kytičky na obrubníky a do skalky, setli jsme starý pahýl po zahynulé meruňce a udělala jsem si legrační záhonek.
Než jsme však stihli zasít trávu, kterou nám slíbil a stále nedodal ČEZ spolu se zapůjčenými klíči od hlavní brány, deště vykonaly své a splavovaly půdu dolů a než jsem posléze chtěla zasít trávu, musela jsem pozemek znova upravit.
Tráva je zasetá. ještě nám zbývá koupit a opravit obrubníky nad horním záhonkem a dokončit chodník, kam jsme jen tak hodily dlaždice, abychom nešlapali v blátě.
Při opravě obrubníku u sloupu nebo při úpravě terénu tamtéž jsem se vždy praštila do hlavy o tu bednu, co mají elektrikáři na sloupě. Tak mne napadlo vrazit tam bečku na zelí s květináčem a postupně se rýsuje i okolí sloupu.
Lilie, které jsem přesadila před výkopem do truhlíků, zatím odkvetly a přesadila jsem je zpátky na původní stanoviště.
O červencovém prodlouženém víkendu jsme udělali práce nejvíce, včetně posekání trávníků a zasloužili jsme si podvečerní opékačku. Druhý den jsem chtěla odpočívat, ale vrhla jsem se na opravu chodníku. Vyměnila jsem i rozbité dlaždice za nové, které jsme koupili s dcerou v Hobby, když jsme jeli i s manželem pro kytičky. Vzali jsme to jedním vrzem.
Tak ještě ten obrubník, který je tam nyní naskládaný jen tak, aby bránil vodě ve vyplavování při deštích. Budu kupovat nový. Už jsem tedy klidnější, červnová zahrada byla mou noční můrou. Šlo to všechno velmi pomalu, protože mezi jednotlivými úkony jsme také pleli, sklízeli, zavařovali, zalévali i odpouštěli vodu ze sklepní studny, která se každý den na pováženou naplnila, i když třeba dva dny nepršelo. Měla jsem velké obavy, zda funguje dobře před 15. lety opravovaný přepad do trativodu. Tuhle stavbu bych už nechtěla zažít, to se tenkrát kopalo do 2 m hloubky. Příště se podíváme na naše pěstitelské úspěchy či neúspěchy.
Mějte se letně a hlavně v pohodě.
Majko, tak sis teda hrábla až na dno sil. Obdivuji tvoji pracovitost, ale je mi jasné, že po těch výkopových pracích to jinak nešlo. Máš můj obdiv a přeji ti ať na tvojí zahradě žádné další zásahy nebudou třeba a bude ti dělat jenom radost. Měj se hezky, opatruj se, pá 😉🙋♀️
OdpovědětVymazatDěkuji, Evi. Byla jsem ujištění, že u nás už se v příštích letech kopat nebude, tak budu věřit. Ale ten dřevěný sloup není věčný, ale ani já tu nejsem na furt. 😄
VymazatJe to moc hezké zpravodajství rodiny, kde jste patrně všichni podlehli zahrádkáření. Palec nahoru. Ovšem, nebyla bych upřímná, kdybych nenapsala, že sama jsem dodnes ráda, že jsem před léty nevyužila nabídky od sousedů koupit jejich zahrádku v zahrádkářské kolonii. Často jezdíme kolem, naposledy dnes a vždy to s ulehčením (a úsměvem) komentujeme, že jsme rádi, že to nemáme. Já vím, pro někoho je to relax, ale hodně záleží, kde ta "kolonie" je. Tak přeji vám jako rodině jen radost, protože těch starostí s tím už bylo dost. 😊
OdpovědětVymazatTak celá rodina rozhodně ne. Když už táta nemohl, chtěl dát zahradu mému staršímu synovi za to, že mu tak pomohl s obnovou trativodů. Ale Robert se bránil, že to nechce a tak to táta chtěl prodat. Bratr žije na Slovensku, tak co s tím? Tak jsem se svěřila mamce, že mě mrzí, že já jediná jsem jim tam jezdila celé roky pomáhat, i Když mi manžel brblal, že my máme také svůj život. Mamka jen řekla, že jsem také kolikrát nadávala, že je toho moc a manžel, že nemá zajem vůbec, protože tam nejezdil.. Já na to, že je rozdíl plnit příkazy, než si dělat věci podle svého. Tak táta přepsal zahradu na mne. Když umřel, snažila jsem se. Chodila jsem do práce, starala se o nemocnou maminku, o rodinu a zahrada najednou byla pro jednoho velká zátěž i pro vzdálenost od domu. Uznala jsem, že je toho moc a uvažovala o prodeji. Ale když chci slušně prodat, nemohu to nechat spustnout, tak stejně musím makat. Manžel se tam jednou za mnou přijel podívat a uznale pronesl, že jsem udělala kus dobré práce a začal mi pomáhat. Oba jsme se rozhodli pro předčasný důchod. Manžel si vzal na starost údržbu chaty, já pozemek, navzájem si do toho kecáme a jsme rádi, že to máme. Je to na pěkném místě, klid, výhledy do krajiny...Se vším si vystačíme, manžel jezdí na elektrokole, občas s vozíkem, ale ty opravdu těžké práce, nebo když je potřeba auto, vypomůže dcera nebo zeť. A tak už "válčíme"16 let, z toho 13 let jako důchodci. 🙂
VymazatDěkuji za pěknou a vyčerpávající odpověď. Schválně volím toto slovo, protože jste do toho hodně vložili, jen toho času, práce a hlavně sil, tak aby vás to nevyčerpávalo. Co je hlavní, máte to v pěkném místě, vlastně v rekreační oblasti. Byla jsem tam a zhruba vím, kde to je. Ta naše zahrada by byla v příměstské kolonii, kousek od silnice a od trati, už tohle se mi nelíbilo. Pokud máte ještě nějaké pomocníky, i nárazově, je to dobré. Je mi jasné, že tam se moc odpočívat nejezdí a pořád je co dělat. Tak přeji, aby vám to hlavně přinášelo víc radostí než starostí. No a zdraví je k tomu "podmínkou". 😊
VymazatHanko, Maruško, ráda k tomu taky přidám - já osobně bych o zahrádku moc stála, ale pouze kdyby byla u domku a ten nemám, protože dělat na zahrádce, kde ti to sklidí nenechavé ruce , jako to tady v N. bývá, to by mne kleplo a manžel pro zahrádkaření není. V tom případě bych ovšem seděla doma a plela záhony a na výletování a zájezdování by nebylo tolik času. Tak je to vlastně díky okolnostem v pořádku. Obě vás moc zdravím. Jiřina z N.
VymazatKlobouk dolů, tolik práce :-) ale bude to krásné a krásnější :-)
OdpovědětVymazatDěkuji.
VymazatMaruško,jak píšou děvčata jsi velmi pracovitá.Přeji,aby jste to nejhorší měli už za sebou a mohla jsi užívat trochu i relaxu na zahradě.Měj se hezky
OdpovědětVymazatMyslím, že s elektrickou už máme pro příštích 10 let hotovo. Nevím, jakou životnost má dřevěný sloup, ale prý vydrží dost a ta výměna také nakonec nebyla rak složitá. Nejvíc práce dala likvidace betonového sloupu. No ještě ta voda, uvidíme. A ploty nás také snad přežijí. Mně na zahradě baví to, že je vidět vždy nějaký výsledek. I když brblám na slimaky, na počasí, zatím to jde.
VymazatMaruško, snad už budete mít pokoj a na zahradu zase budeš chodit bez stresu, I tak je tam pořád práce nad hlavu. Jiřina z N.
OdpovědětVymazatMaruško, tak tedy to je fakt spousta práce. Znám to. Když jsme měli v pronájmu zahradu, tam jsme zažili přesně stejný problém. Nejdřív nám rozkopali zahradu kvůli tomu, že tam postavili sloup a za dva roky znovu kvůli hlavní přípojce k řadovým garážím, kterou svedli se sloupu do země a táhli to přes celou naši zahradu.. A přesně jak píšeš, zúrodněná zemina kdesi zmizela a nahoře zůstal těžký, mazlavý jíl. Trvalo dost dlouho, než jsme to dali do slušného stavu. Před třemi roky, když manžel poprvé onemocněl, tak jsme pronájem zrušili, protože celé bych to už sama udržovat nezvládla.
OdpovědětVymazatMaruško,ty problémy s elektrikou a úpravou okolí Ti nezávidím,ale zvládli jste to,teď už to bude jen o pěstování a sklízení úrody,I když i to je náročné,ale radost z vypěstované zeleniny a ovoce je nadevše.Vím o čem mluvím,také jsme to zažívali a je mi někdy po tom smutno,bohužel osud to vyřešil jinak...Přeji Ti hezké letní dny na zahradě,bohatou úrodu,málo slimáků a bouřek s kroupami.Opatrruj se a s prací to nepřeháněj,pamatuj na své zdraví.
OdpovědětVymazatEvičko, vy jste měli nádhernou zahradu . Vím, že jste tam přes léto pobývali. V krásné přírodě. Ty se ale nedáš a užíváš život, co to dá. Když vidím tvoje cestování kolikrát si říkám, jestli ti není smutno, že to všechno nevidí manžel s tebou. Ale člověk se musí smířit, nedá se nic dělat a musí se jít dál. my už na zahradě jsme také klidnější, sbíráme úrodu, zavařuju....
VymazatSice až takové úpravy na chatě řešit nemusím, ani tady, ale vzhledem k tomu, že oba pozemky nejsou zrovna nejmenší, mám toho s nimi taky až nad hlavu. Tobě pomáhá manžel, ale já jsem na oboje sama.... někdy to až nenávidím.
OdpovědětVymazatVěřím, že to někdy nenávidíš, když jsi na všechno sama. Manžel ze začátku nechtěl o zahradě ani slyšet a nakonec ho to chytlo. Jsem ráda. I když někdy natropí nějakou škodu, nebo mi spíš přidělá práci, když se vystřídáme a já pak musím něco předělávat, ale to je nejspíš ve mně. Včera jsem si mákla opravdu hodně, také jsem domů ještě tak pozdě nejela a dneska jel manžel zalévat. Mně hlavně štve a dost času zabere, když tam manžel není a musím po sobě všechno nářadí umýt. On nesnese, když se schová rýč od hlíny nebo nedokonale vyčištěná sekačka. Tak sekání nechávám vždy, když tam je. Jak mi to odpadne od ruky, on se postará o kabely i sekačku. Je pak skoro jako nová, nachystaná na prodej. Dělám si z něho legraci, zda chce sekačku prodat.
VymazatMaruš, kdyby mi toto udělali na zahradě, bych to asi nepřežila. Musela to být dřina dát všechno do pořádku. Přeju Ti, aby to bylo poslední, co kvůli elektrice dělali na vaší zahradě a kytičky a zelenina ať rostou🍀
OdpovědětVymazatAhoj Majko, tak po pobytí i manželovho syna s rozkopanou zahradou, budováním nové pergoly a všude nové dlažby, sme odjeli do Rajnochovic - tam u Vás - no a už sme doma. Ted mne zase čeká sekání metrové trávy a co já vím co ještě na chate. Mám z toho se přiznám hrůzu. Ale píšu pro tu záhadu s tím jílem. Jseš chytrá tak trknu....normální fyzika, výkop = dobrá hlína se odkopne na dá na hromadu a je dole. Zasypání výkopu = hlína nahoře se bere a dává do prázdného výkopu tak se dostane dole a ten jíl co byl dole tak z té hromady jde poslední a je na hoře. Ale to ty jiste víš. Jenom napiš co s Velkým Meziřičím a případně mi pokud budeš chtít tak na mail hod číslo mobilu. Ještě si napíšeme - Míla jo a dávej na sebe pozor
OdpovědětVymazatMarijko fakt jste si mákli. To nebylo pohodové léto, ale léto moc moc pracovní. Ale je jasné, že jste to museli upravit, aby se tam dalo zase hezky být a žít. Doufám, že teď pro tento rok už budete jen odpočívat. Hodně zdraví a pohody přeje Iwka
OdpovědětVymazatTak to jste měli veselé léto. Připomnělo mi to naši chalupu před 30 lety. Tam jsme kopali ručně vodovod - asi 100 m do hloubky 2 metry, aby voda nezmrzla. Pěkně jste vše dali do pořádku, teď už bude jenom lépe. :-)
OdpovědětVymazat