07 srpna 2020

Jako kdysi

Mám velmi slabý zrak a rozpad sítnice. Mockrát jsem přemýšlela o tom, jaké to je nevidět to, co dřív. Tak nějak počítám s tím, že se to může stát, že budu na obrazy už jen vzpomínat. A tak asi vznikla i následující slovíčka.

Slyšela jsem ptáčka zpívat
viděla jsem vodu skákat po kamenech
ještě že voda umí zpívat též
v potoce nebo když padá déšť
a třeba v lese voní po lopuší
i tam ji slepec nejen tuší
vidím ji stékat po pramenech
tak jako kdysi .....

(vlastní tvorba V.M. 2007)

Vystavil
Štítky:

4 komentáře:

  1. Kočičí máma Lada08 srpna, 2020 19:36

    Jejda, to je krásné a zároveň smutné i povzbuzující...Myslím si, že ty uvidíš pořád a všechno, pořád, věř tomu - tak jak vidíš doteď svým foťákem všechnu krásu světa. Třeba neuvidíš tak ostře a do všech detailů, ale uvidíš a ve své paměti i fantazii to bude i s těmi detaily. Držím palce... moc.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. MarijaKes08 srpna, 2020 23:37

      Děkuji, lado. Také věřím a doufám, že nedojde k nejhoršímu. :)

      Vymazat
  2. Liliana11 srpna, 2020 18:12

    Tak snad k tomu nejhoršímu nedojde :-) Dneska se dá vyřešit kde co :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Blondýna11 srpna, 2020 19:44

    Mnohokrát jsem si pokládala otázku, co by mne bolelo nejvíc, kdybych přicházela o vjemy.
    Nu a ten zrak je fakt důležitý, držím všechny palce, skutečně.
    Jsi velice aktivní člověk, žiješ ruku v ruce s časem, věřím, že čas bude milosrdný a lékařská věda též napomůže.

    OdpovědětVymazat

Děkuji za váš komentář

Přihlásit se k odběru: Komentáře k příspěvku (Atom)