Zahrada aneb příjemné s užitečným

 

Poslední dny února byly natolik pěkné a přitažlivé, že jsme se v pátek vypravili na zahradu. Uděláme si jen tak procházku, nakrmíme kočičku, obhlédneme zahradu, vyvětráme, posedíme.....Když jsme odmykali hlavní bránu, už jsme ji viděli. Podběhla plot svého domova a utíkala nám naproti. U schůdků zahrádky se zastavila a čekala. Moc dobře věděla, kdo jde. Tak tedy nejprve vítání a trochu mazlení a pak hned k misce. A jako by tušila, že se tentokrát zdržíme, ani ona po jídle nikam nešla. Uvelebila se hned tady a hned tam a dělala nám milou společnost. 

Já jsem se radovala z kytiček a vida plevel kolem jahod, musela jsem ho vytahat. Manžel se jal sám od sebe stříhat ibišek. Šla jsem ho zkontrolovat a šmrcla mě větvička arónie mírně přes obličej, že také chce ostříhat. Vyhověla jsem jí, ale musela jsem si vzít pákovky na silnější větve. Nechala jsem je zatím ležet pod stromkem. 

Sněženky se u nás teprve rozrůstají

I talovínků mám po mamince už málo. jsou na místě, kde se hodně chodí do sklepa a pro vodu, ale přesazovat se je bojím, abych o ně nepřišla úplně. 

Ostříhala jsem i pnoucí růži, která nám loni spadla a musela se zlikvidovat. Velmi rychle však obrůstá. A hned vedle se sama usadila mahona a tak jsem jí našla jiné místo.  Chvilku odpočinku bez kočičky si nedovedeme ani představit. Je na ní vidět, že nás má ráda a je jí u nás dobře. 

Najdi kočku :)

Se stavem pozemku jsem byla docela spokojená. Krtek zatím moc neřádí. 

Ani jsme s nějakými pracemi nepočítali a takto po troškách by to mohlo být stále. Ale až péče o zahradu vypukne naplno, už to tak po troškách nepůjde. :) Už se těším. Zatím však jdeme na autobus a domů. 

Kéž už by se zima se sněhem a mrazy už nevrátila. Ale tomu moc nevěřím, i když i dneska je venku nádherně.

Hezký den