Dominanta šla k zemi

Včera jsem se na zahradu hodně těšila. Věděla jsem, že u nás bouřky neřádily až tak ničivě jako jinde,  nedoprovázel je prudký vítr a nekonaly se kroupy. Ve středu a čtvrtek před bouřkami jsem dala zahradu do pořádku včetně posečení trávníků, i když jsem u toho zuřila se dvěma marnými starými sekačkami. Jedné padaly kolečka, druhé blbnul startér a pořád se vypínala. Vyčerpala jsem se natolik, že mě  nic nebavilo, zanedbávala jsem doma i počítač a jen jsem polehávala celá bolavá s knížkou.  V pátek manžel koupil novou sekačku. Přeci po deseti letech jsem si to zasloužila. Hurá, má páku na nastavení výšky a ne jak ty předpotopní stroje. Ale stejně se rozhodl, že udělá z těch dvou starých jednu pro sečení dole pod zahradou, kde to v krtincích a mokřině dá sekačkám i mně více zabrat. 

I když jsem byla ve čtvrtek celá bolavá, ještě jsem se pokochala novými kvetoucími kráskami

Všimli jste si toho kvetoucího stromu uprostřed zahrady? Je to růže, kterou jsem kdysi dostala jako sazeničku od blogerky Vendy.  Nechala jsem růži plazit se po žebříku opřeném o starou ořezanou, již nerodící, meruňku.  Každý rok jsem růži trochu ostříhala přerostlé šlahouny a nakonec z toho celého vznikl košatý, velmi košatý hustý strom. Kůra staré meruňky už byla vyhlodaná ptáky, jak v ní lovili brouky a jinou havěť. Zrovna v ten čtvrtek jsem se bavila se sousedkou, která ji obdivovala a říkala jsem, že kmen je docela prožraný a dole z něho opadává kůra a jsem zvědavá, jestli někdy spadne nebo ho silné větve růže udrží.  Odpověď na sebe nedala dlouho čekat.  

V úterý, tedy včera, jsem vyrazila opět po páté ráno autobusem a z přestupní stanice jsem se nechala na zahradu dovézt taxíkem. Hodně jsem se těšila na lenošení, v plánu jsem měla jen zasadit kytičky, které mi přišly ve středu  poštou a zůstaly jen naskládané v truhlíku na dešti.  V půl šesté ráno jsem to uviděla. 

Strom se vyvrátil a jak koukám, asi mu uhnily kořeny. Co nyní? Nejsme z těch, co hned ke všemu volají děti, i když už jsme staří a síly ubývají. Převlékla jsem se, vzala si na pomoc elektrické dlouhé nůžky na stříhání živého plotu,  nůžky na větve pákovky a pilu.  Nejdřív jsem se snažila odřezat kvetoucí čerstvé větve, abych vysvobodila chudinky zavalené fazolky a cibuli. Pochopila jsem, že tudy cesta nevede, když jsem obešla strom, abych větve stříhala z druhé strany a při tom jsem přefikla i elektrický kabel. Vyhodilo to pojistky i v rozvodové skříni, nenašla jsem od ní klíč. Vzala jsem tedy pákovky střídavě s pilou a jala se odstraňovat jednotlivé větve. Když přijel manžel měla jsem částečně  půl koruny odvalené ve spodní části zahrady a druhou půlku trochu výš, ale chodník byl již průchodný. 

Manžel opravil elektrický kabel a dal se do rozřezání kmene. A zjistili jsme že kmen ještě nebyl ani prohnilý, jen ty kořeny.  Nemáme motorovou pilu, ale i tak jsme to nakonec zvládli, uklidili trávníky, nanosili všechno pod plot a do spodní části zahrady. V dalších dnech nás tedy čeká zpracování těch všech větví. Bude se muset hodně stříhat, protože naše drtička by asi ty čerstvé větvičky s květy nezvládla.  Kořeny růže jsou pevně v zemi, tak jsem ji nevykopávala, třeba obraší a už ji budu udržovat v patřičných mezích.  Ale natahaní jsem byli, věřte mi, strašně. Člověk míní a příroda mění. 

Zahrada bez té růže mi nyní přijde nějak divná a na plném poledním slunci se není kam schovat. Asi se to nebude líbit ani hortenzii, která rostla za chatou a kvůli elektrickému sloupku s rozvaděčem  se přestěhovala do stínu růže. 

Jestli se fazolky vzpamatují, tak to bude velký zázrak. 

Letos se docela daří hrášku, ale koukám, že jedena rostlin má barevné květy. Ještě jsem to neviděla. 

Jinak kromě pivoněk kvetou růže, zvonky, chystají se lilie. Ale ty zase až příště, jestli bude na focení čas. 

Hezký den a velká omluva, že jsem zanedbávala vaše blogy. Cítila jsem se hodně vyčerpaná, ale už je lépe, zítra jedeme pokračovat.