Když na zahradě spíme

 Párkrát do roka umožní synovi volno, že se může uvolit na zahradě se mnou přespat. A v letošním krásném teplém podzimu jsme zjistili, že je to skoro lepší než v létě, když nemáme na zahradě bazén.

A pro mne i manžela je to vynikající v tom, že můžeme zahradničení prokládat i delšími odpočinky.  Vozím s sebou jídlo, které stačí jen  ohřát a tedy i manžel s pravidelným stravováním nepřijde zkrátka, i když na noc jede domů.  A večer je tam doslova kouzelně, když se stíny prodlužují  a plazí po zahradě. 

A podzimní práce nám se sluníčkem jdou pěkně od ruky. Jako první počin jsem posekala zahradu a pomohlo mi, že se syn staral o šňůru. Ten elektrický kabel mě někdy hodně štve, divím se, že jsem ho ještě nepřesekla. :-)

Sklizené záhony mám vypleté, zaseté zelené hnojení se již pěkně zelená. V zemi je ještě část celeru, červená řepa, cukety, špenát a dokonce stále rodí okurky nakladačky. Ty už mě moc nebaví, mám již zavařeno dost a tak občas něco dám sousedce.  Nakonec jsem si tedy ještě 2 kg dovezla domů a zavařila. Rostlinu jsem také zlikvidovala. 

Jelikož je dost času a není kam spěchat, rozhodla jsem se vysvobodit kompost z kompostéru a připravit na rozvoz. Dříve jsem dolovala kompost tím maličkým otvorem dole, ale to je tedy pěkná morda. Při tom kompostér jde krásně rozebrat a opět složit.  ještě nezpracovaný materiál pak vhodím zpět do prázdného kompostéru, aby tam setrval cca 2 roky. Na prázdné místo po kompostu příští rok zasadím nějaké letničky. 

A je rozvezeno stačí zarýt. Dnes ale ne.

Ořechy nerážíme, ale sbíráme spadané. 

Je krásně a manžel se asi cítí jako na jaře, protože se pustil do natírání nádrže na vodu, která byla od přepadu už dost špinavá. Také nedávno natřel betonové schody do sklepa. Ty se nenatíraly nikdy a už se beton malinko opotřebovával. Třeba nátěr rozkladu pomůže. 

Společnost nám dělala i Mazlinka a byla moc ráda, že jsme neodjeli domů. 

Mám čas fotit hemžení na kytkách

Prý pokojová růžička k svátku matek. Daří se jí i venku.

I ostatní růže jsou pomalu hezčí než v létě.

Večer si opékáme špekáčky a máme také za úkol spálit nahromaděné suché ořechové větve a maliny.

Vybudovat nové ohniště jsem nestihla, snad se podaří příští rok stejně jako oprava schůdků přes skalku.. 

Kočička Mazlinka nejdřív přišla omrknout situaci, ale pak si lehla opodál a čekala. 

jiný pohled z okna ložnice

Spalo se báječně. Ráno jsem se prošla mezi jiřinami. 

a vzpomněla jsem si na Libby z Kožuškova, když říkala, že je škoda, že se nemohu kochat zahradou stále, že se na ni nemohu dívat z okna. Vzala jsem tedy nůžky, abych si  nastříhala  kytici jiřinek  a dovezla si je domů s posledními okurkami.

Doma jsem pak kolem kytice pobíhala s foťákem, abych s ním obdivovala jednotlivé květy. 

To však snad příště.

Hezkou neděli.