Pokračujeme

..v jarních pracích na zahradě. Teplé, a ve středu velmi teplé, počasí mi našeptávalo, že už by se pomalu něco mohlo zasít. Ale nejprve je potřeba upravit porytý záhon.  To se mi podařilo u velkého záhonu, dále jsem postříhala růže, ibišek, odstranila všechno krytí ze záhonů a hned jsem tu sušinu i spálila. Trochu jsem pokopala kolem už  rašících kytiček a objevila jsem jeden trs koniklece. Mám za to, že jsem měla ještě další, ale ten jsem zatím nenašla. Zato jsem našla fialové krokusy úplně jinde, než kde jsem je kdysi zasadila. Sněženky stále kvetou, primulky a čemeřice též....Už to na zahradě vypadá trochu nadějněji. 

 Jen se nám přes zimu zbortila část zídky, oddělující náš a sousední pozemek a to je nemilé. Trochu jsme zídku smontovali a zajistili dvěma zatlučenými železnými oporami. Nemilé je, že sousedův pozemek je úrovně níže a ten nás by se k němu sesouval. No uvidíme, do jaká míry a na jak dlouho provizorní oprava vydrží. 

Jelikož je strašné sucho, spustil manžel do studny čerpadlo a do nádrže na vodu už nějakou tu vodu načerpal. Druhý den, tedy ve čtvrtek má být v Krhové, kde máme zahrádku, přistaven kontejner na odpad. Manžel tedy chystal, co bychom mohli odvézt. Všelijakého harampádí tam z minulosti ještě zbylo. 

Na čtvrtek jsme si tedy naplánovali, že já půjdu sít mrkev a hrášek, sázet cibuli a manžel si za kolo připevní vozík, aby mohl to harampádí  odvézt. Dopadlo to tak, že manžel splnil svůj plán, ale já nikoli. Usoudila jsem, že je ještě na setí čas, vždyť si svatý Petr usmyslel, že u nás v úterý ještě zasněží.  

A podle rčení, že líný sedlák má vždy největší brambory, jsem si lebedila doma.  

Už se moc těším, až si zasadím nové letničky. Koupila jsem si další jiřinky, tentokrát velkokvěté nízké.

 

Mějte hezký den a ať nám trochu  naprší.