Kniha Bretaňská pýcha se podle textů na přebalu tváří jako skvělá detektivka, ve které autor Jean-Luc Bannalec hodlá připoutat čtenáře příběhem, který opět vyšetřuje komisař Dupin.
Keltská bratrstva a záhadné druidské kulty. Ano, to by mohlo být napínavé čtení. Hned po krátkém úvodu, kdy Dupin dlouze obdivuje tučňáky je nahlášeno nalezení mrtvoly, která však do příjezdu policie zmizela.
Záhady mám ráda, avšak tuto knihu jsem nedočetla. Možná to bylo rozpoložením, ve kterém jsem měla myšlenky na jiné věci a nedokázala jsem se soustředit. Možná to bylo velmi rozvláčným dějem protkaným dlouhými popisy krajiny, tučňáků, lidí,.....Asi v jedné třetině, kdy jsme se nic nedověděli byla nalezena opět mrtvola a do poloviny knihy bylo vypátráno, že to není ta první zmizelá, ale další a že obě něco spojuje. Spojuje je zájem o chov ústřic? Chov ústřic je velmi zajímavý a pasáže o tom opět zaberou podstatnou část knihy. Dovíme se, že s chovem to není jen tak. Jsou ústřice z vyhlášených lokalit a čím to je, že některé jsou tak delikatesní a jiné ne a co se dělá, aby se z méně kvalitních staly luxusní. Také zjistíme, že celé chovy ústřic mohou být napadeny smrtelnou nemocí. Asi bych oddělila příběh od láskyplného obdivu k Bretani. Ať tedy autor promine, snahu jsem měla......
Majko, knížku neznám, ani jejího autora. Občas se to stane, že knížka nesedne. Také už jsem párkrát odložila knihu, kterou prostě nešlo číst.
OdpovědětVymazatMěj hezký víkend. 🍀
Možná jsem moc náročný čtenář a od detektivky požaduji napětí. Že jsem knihu nedočetla se mi stalo podruhé. Magnolie z Masters byla ovšem skoro odpudivá.
VymazatMaruško,dost dlouho trvalo než jsem se zavezla do knihy Údolí rozhodnutí,ale pak to šlo a děj mě úplně pohltil. Knihovnice se divila jak jsem knihu rychle přečetla. Fukčarinka
OdpovědětVymazatMarti, někdy to trvá a chce to trpělivost na začátku, ale já už jsem byla hodně za polovinou a žádný spád. Možná kdyby tam nebyla ta detektivní záhada a autor prostě psal o Bretani, tak je to pěkná kniha. Nějak mi připadlo, že o ty
Vymazatmrtvé v podstatěě nejde. Ale samozřejmě je to jen můj dojem. Zkoušela jsem to dost dlouho.🤔
Majko a všechny děvčata, máte můj obdiv. Detektivkam jsem hověla jen v době těhotenství, dodnes nevím čím to bylo.Tento žánr se mnou jaksy ještě nezačal kamarádit (což vzhledem k tomu, že když dříve byli telefonní seznamy tak jsem jě měla v oblibě v čase nemoci) neumím vysvětlit.Když jsem byla 4 týdny v lázních tak manžel nechtěl věřit, že místo kaváren čtu. Pak přijel a já šla vrátit knihy ,tak mu říkali, že to ještě nebylo aby někdo tolik přečetl. A teď čtu i z toho důvodu, že ztrácím sluch. Když u čtení mám brýle, tak je to pořád lepší, než se sluchátkama i brýlema se dívat na tv. Neni nad to pohladit papír a vrátit se několik řádků či stránek zpět, nebo se zamyslet a jen tak knížku položit do klína. Zkoušela jsem poslouchat namluvené knížky před spaním, hlavně na chatě, ale vrátila jsem se ke klasickému čtení, to manželovi nevadí ani čtení v tabletu. Museli sme přestak knížku kupovat (ještě že jsou knihovny) neni to kam dávat a chudáci pozůstalý. Dávejte na sebe pozor - Míla
OdpovědětVymazatMaruško, taky se mě několikrát stalo, že jsem knížku nedočetla a odhodila.Tu Tvoji knížku neznám. Detektivky jsem milovala v mládí, knížky i filmy - ale spíše klasiku Christie, Simenon...Teď se mi líbí zase jiná literatura. Ale musí to být papírová knížka, čtečce jsem nepřišla na chuť. Měj se hezky, zdraví Tě Lenka
OdpovědětVymazatwww.babilenka.cz
Většinou se snažím dočíst, ale jsou i takové knížky, které fakt nedám. Díky za upozornění, pravděpodobně by to byla jedna z nich. Hezký den 😀
OdpovědětVymazatPodle názvu jsem myslela, že to bude něco o cestování :-) I mně se už stalo, že jsem někdy knížku nedočetla... například 50 odstínů šedi, z kterých všichni tak šíleli.
OdpovědětVymazat