29 srpna 2026

Rehabilituji

 ...ale....

Tak jsem se rozhodla zase něco udělat pro sebe. No vlastně mi to opět doporučil praktický lékař. Před pár lety jsem si dopřávala vodní masáže v jodové lázni a trochu té elektriky do svalů kolem páteře. Tak hurá jdu si to zopakovat.  Už jsem absolvovala tři procedury  když....

Včera jsem, samozřejmě bosky, zabalená do prosteradla, vycházela od vířivek do šatny ke skříňkám. Dva kroky a buch. Podklouzla mi noha a já se válela na zádech s pravou nohou zaklíněnou divně pod sebou. Ne úplně pod zadkem. Opatrně jsem rozpletla nohy a zkusila se zvednout. Šlo to. Nohy dobrý. Ale hrozně bolí loket. Roztržená ranka krvácí.  Oblékla jsem se a přemýšlela, zda to mám říct rehabilitační sestře.  Ale usoudila jsem, že nohy jsou OK a kvůli rance na lokti nebudu dělat poplach. 

I když noha trochu pobolívá, došla jsem domů a jen jsem si dala na ranku na lokti hojivou mast a zalepila. Vrhla jsem se na dovaření rozpracovaného kečupu. 
Po obědě jsem si lehla a noha v klidu začala bolet víc a víc. Už jsem nemohla pohnout prsty a o došlápnutí nebyla řeč. Že by přece jen něco zlomeného?

Manžel mi vynadal, že jsem sestře nic neřekla, že by mi to hned mohli zrentgenovat. No i kdybych řekla, přece jsem se postavila a normálně šla. Na rentgen by nebyl důvod. 

Odpoledne už jsem fakt měla strach. Popadla jsem francouzské hole a s manželem jsme se vydali na chirurgii na rentgen. I ta ruka nechtěla přestat krvácet. 

Za hodinu jsme byli zpět. Jedná se jen o pohmožděninu, hurá. Ošetřili mi i ruku, i když  na šití to nebylo, ale stáhli to úzkými náplastmi (stripy) Zalepili krytím s tím, že to mohu sundat za 7- 10 dnů. S jodovými masážemi musím nyní přestat, když to nemohu namočit. 

Ale co mě překvapilo byl záznam o ošetření. I když  jsem sestře při příjmu a i doktorce na chyrurgii popsala, že se mi to stalo v téže nemocnici na rehabilitačním oddelení, napsala: Zhmožděni kotníku, otevřená rána lokte - neurčený pád; NS (nespecifikované) místo; NS činnosti.

Dneska už je mi lépe, chodím bez opory, asi mi hodně pomohl Ibalgin gel a vědomí, že nejde o nic vážnějšího. Jsem ráda, že jsem si třeba nezlomila krček kyčelního kloubu.

 Myslím si, že by v těch šatnách u bazénků mohla být jiná podlaha než linoleum, ale zase by se asi špatně udržovala v čistotě. No musíme opatrně. Prý i paní, co přišla po mně a všimla si mého lokte, nedávno uklouzla, ale vybalancovala to. 

Tož tak já to tu vedu. Mějte se krásně a dávejte na sebe pozor. :)

20 komentářů:

  1. I wish you good health! I am glad that you are feeling better now. One day at a time. It's all we can do. I hope you are having a good weekend. Thank you so much for sharing.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Thank you for visiting. Yes, it gets better every day. I wish you a nice Sunday.

      Vymazat
  2. Maruš, ještě, že sis nic nezlomila, ale i tak to muselo být nepříjemné. Ta poznámka ve zprávě, je zajímavá ... kdyby si to řekla hned, asi by to museli napsat jinak. Uzdravuj se. Na zahradě bude práce až až, tak ať si fit ...😺

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Řekla jsem to hned sestře u příjmu proč chci rentgen. Sestra dokonce měla poznámku o tom, že na rehabilitaci se má člověk léčit a ne mrzačit. Lékařka se ptala jako první, jak se mi to stalo a pak mě šla prohmatat. Špíš to na mě dělá dojem, jako by chtěla mlžit, kvůli nemocnici, kdybych si chtěla stěžovat. Nebo kdyby se pojišťovna chtěla hojit na nemocnici? Proto mě to překvapilo, že to věděly obě od začátku.

      Vymazat
  3. Tak hlavně, že je to jen pohmoždění. I když ono to stačí. Ten zápis je zajímavý, asi některá z Tvých domněnek by nemusela být daleko od pravdy.
    Měj klidnou neděli !
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hani, skutečnost, že není nic zlomené mi dovolilo na nohu i bez obav opatrně stoupat a po záballech už je nyní o hodně lepší. Na elektroléčbu v pondělí se dostavím, ale budu muset ty podvodní masáže, které mám hned potom, přeobjednat až po zhojení ruky. I ta ruka už jen pobolívá. Měla jsem vlastně docela štěstí, že to nedopadlo hůř.

      Vymazat
  4. Tak to je nepříjemné Maruško,na místě kde by se Ti mělo ulevit sis ublížila.Ale hlavně, že není nic zlomeného ,snad se to časem spraví a budeš brzy fit..😊

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za účast. Už nyní se cítím mnohem lépe, ona také pomáhá psychika a vědomí, že nic není zlomené. Jsem ráda, že jsem na ten rentgen šla. A v pondělí snad už budu moci dojít na elektroléčbu. Podvodné masáže si přeobjednám.

      Vymazat
  5. No, teda..., úplně jsem si představila, jak se to stalo. I kdyby tam byly kachličky, když jsou nohy mokré, klouže to. Tam je nebezpečný moment a tolik lidí tam chodí! Asi hned po pádu jsi to měla nahlásit, ale chápu, jak člověk uvažuje. Někdy i pohmožděniny dovedou pěkně potrápit...
    Ať se to brzy zhojí! 🙆

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hani, já po lé lázni ještě 10 minut ležím zabalená a přikrytá v dece a tak jsem vůbec nějak nevnímala, že bych měla nohy ještě mokré. V té nerezové vaně jsou pevné podložky jakoby z pryže nebo gumy. Něco podobného by mohlo být i na podlaze. Ale už jsem tam chodila dva roky zpátky a neměla jsem problém. Musím si dávat pozor. Ale fakt už se cítím mnohem , mnohem lépe. jen zabandážovanou ruku nemohu nyní máčet. A v té vaně jsem až po krk v horké vodě 15 minut a mít při tom ruku zvednutou v luftě bych asi nevydržela. Tak tyto masáže nechám přeobjednat.

      Vymazat
  6. Po čem houby to je hned! Taková smůla...no, hlavně když to není zlomené, i když takové pohmoždění je dost nepříjemné.
    Tak ať je jsi brzy fit.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Noha už je lepší, dokonce jsem se dneska dobelhala na elektroléčbu bez opory. Mám to za normálních okolností 5 min chůze, tak jsem to šla dnesla o trošinku déle, ale došla. Když vím, že na to mohu stoupnout a kromě nějaké už menší bolesti se nic nestane, tak to jde. Ale vodní masíže jsem zšila, abych si nenamočila ten loket. Další masíže budu mít až za týden a tak to snad do té doby zvládne i ten loket. :)

      Vymazat
  7. Tomu se říká pech. Kdysi jsem byla v rehabilitačním ústavu v Kladrubech, měla jsem za sebou těžký úraz. Do té doby jsem bez berlí neudělala krok. První den jsem utrpěla šok hned 2x ... první procedura nácvik jízdy na pohyblivých schodech, rehabilitační sestra byla snad sadistka, jelo se rychleji, rychleji, dokud pán nespadl....pak bazén... s těmi holemi tam nesmíte, myslela jsem si, že to je můj konec.... výsledky se ale dostavily, vrátila jsem se bez berlí, jen s hůlčičkou, kterou jsem po čase odložila....bude to dobré, nebojte.... Alena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Alenko, připomněla jste mi mého tátu. Na lyžích si velmi škaredě zlomil nohu, já jsem zrovna byla v maturitním ročníku, skoro rok byl v sádře a noha byla strašně slabá. Dlouhá nemocenská mu hrozila invalidním důchodem. Lékaři mu nejprve říkali, že se bude muset smířit s vozíkem. To nedovolil a cvičil, co mohl, tak se stavěl na berle. Když dokázal pohyb s berlemi, říkali, že to je zázrak, ale ty berle už neodloží. Ani s tím se táta nesmířil. Nechal si napsat pobyt v Kladrubech a tam doslova dřel, když viděl lidi bez nohy po úrazech. Prý tam měli i spojovací chodby jednotlivých budov s označením metrů a pacientům sestry měřily kolik ušli metrů. Jedna chodba prý byla lomená za roh a když na druhém konci nestála další sestra, tak mnozí pacienti podváděli. Dál už nešli, postáli a po cvíli se vraceli a sestře hlásili více metrů. Podváděli sami sebe. Táta vždy zaťal zuby a šel. Už nevím, zda domů jel bez berlí, ale zotavil se natolik, že nakoinec ještě podruhé ve svém životě zdolal Gerlachovský štít. Měli jsme tenkrát strašný strach, já už měla v kočárku prvorozeného syna a měla jsem tenkrát strašné sny a tátovi někde v horách. Zvládl to. Lyžoval dál, chodil na túry, makal na zahradě, nikdo by na něm nepoznal, že to s ním bylo tak zlé, protože ani nekulhal. Je mi velkým příkladem.

      Vymazat
    2. Maruško, já byla v Kladrubech v roce 1999 (listopad, prosinec) a i tenkrát se jednou měsíčně dělaly promenády s přesnými záznamy o naší chůzi, měla jsem slíbeno, že po vánocích se už nebudu vracet ... pokud ovšem prokážu výrazný pokrok...a ještě pamatuju paní, se kterou jsem seděla v jídelně... když jsem se poprvé ke stolu dobelhala, tak prohlásila, konečně tu mám stolovnici, která má obě nohy i ruce.... předtím tam měla po amputacích...jo, tam si člověk uvědomil, jaká jsme křehká nádoba...držím palce, ať jste brzy fit... podzimní zahrada volá... Alena

      Vymazat
    3. Byli jsme ram tátu jednou navštívit. Měl přímo na pokoji pána po amputaci. Pán nám chtěl dát trochu soukromí, tak se zvedl, že půjde na chvíli na chodbu. Nejdřív si ale na pahýl nohy připoutal protézu. Působilo to na mne strašně. A těch mladých lidí na vozíčku.....Měli tam i léčbu prací a táta vyráběl náramky z barevné perleťové kmoty pro všechny ženské v rodině. 🙂 jsou krásné a mám je stále.

      Vymazat
  8. To je nemilé. Snad bude brzy lépe. Možná to tam nenapsali proto, aby to pak nešlo za nimi a neměli z toho opletačky.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Také si myslím, že to mlžení má tento důvod. Ale já nikoho žalovat nebudu ani to nebudu dávat pojišťovně. Noha už docela chodí a ranka na ruce stroste, už nebolí. Jen se nesmím do lokte uhodit nebo se omylem o něj opřít.

      Vymazat
  9. Maruško, ještěže to nebyla žádná zlomenina. Ten záznam o úraze je podle mne snaha, aby to nebylo jako pád v nemocnici a nemuseli to řešit nebo přijímat nějaká opatření, případně abys neuplatňovala na nemocnici požadavek na náhradu.
    Ať to brzo nebolí

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Stáni, už je dobře, jen jsem jeste zvědavá na ten loket až sundám náplasti. Ještě se to jeví jako mokvavé

      Vymazat

Děkuji za zastaveni i váš komentář. NEZVEŘEJŇUJI komentáře s komerční reklamou, byť třeba skrytou v jednom slově.