28 října 2020

Hodina po půlnoci

 Hana Marie Körnerová  v  románu Hodina po půlnoci  zavede čtenáře do Paříže počátku 19. století,  do napoleonské éry a  my se tak staneme svědkem   příběhu hlavní hrdinky Fabieny Maréchalové.



Čtenář už ví, že vrahové dostali zaplaceno, aby se zbavili Fabieny, která spěchá nehostinným zimním počasím k lůžku svého umírajícího otce pařížského notáře Maréchala.  Vše mělo vypadat jako nehoda.  Kočár se převrátil v opuštěné sněhem zaváté krajině. Adéla, přítelkyně z kláštera zůstala zraněná v kočáře a Fabiena se snažila sehnat pomoc. Stala se však nepozorovaným svědkem úkladné vraždy své přítelkyně.  Pokusila se uprchnout, ale málem zmrzla, nebýt náhody. Nalezl ji husarský poručík  Julien Leblanc a převezl do bezpečí.  Dlouho se zotavovala a svého otce již živého nezastihla.

Otec se po smrti své první ženy oženil s mladou ctižádostivou Mathildou. Mezi oběma ženami panovala nevole. Naštěstí se však Fabiena mohla spolehnout na  svou tetu Honorii a později na svou ošetřovatelku, která se nakonec stala její společnicí. 

Události však nabraly spád. Kdosi usiloval stále o život mladé dívky, Mathilda vedla bohatý společenský život a  tajně si užívala  i milenecký vztah s husarským poručíkem Julienem.  Do toho však byla hluboce zamilovaná i Fabiena a o tomto vztahu neměla tušení.  Julien však časem poznal, jaká ve zkutečnosti  Mathilda je.....

Fabiena zjistí, že nejen jí někdo usiloval o život, ale otráven byl i její otec. Podezřívá Mathildu.

Při loupeži vyhoří Maréchalovo sídlo a umírá teta Honorie a obrovské rodinné tajemství vyjde najevo.  Napoleon prohrává válku a Paříž je ohrožena.  Fabiena odchází do starého zámečku na venkov, kde jí stále nadbíhá bratr její přítelkyně Adély.  Ona však nemůže zapomenout na Juliena,  se kterým si slíbili lásku a manželství, až se vrátí z Napoleonova tažení do Ruska. ..Na zámečku se stala i obětí nekalého kšeftování s jejími pozemky, které ji téměř ožebračilo.....a zažila i válečné ohrožení, když se bitky přesouvaly i přes venkovská sídla, která byla vypalována. ..

Rodinné tajemství, které stále pronásledovalo tuto dívku je spletité, intrik je příliš mnoho.....Je však životem zocelená.....

I když kniha obsahuje 650 stánek,  nenechá čtenáře vydechnout. Tedy alespoň já jsem  opět našla spisovatelku, které mne  zaujala.  Přiznám se opět, že manžel četl knihu přede mnou a já jsem z něho vytahovala nedočkavě, kdo je tedy trávil, zda ten nebo ten a on jen:" však čti, dovíš se."

16 komentářů:

  1. Majko,přeji ti krásné chvilky u četby.Kniha vypadá velice zajímavě ☺

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Byla opravdu napínavá. Za poslední měsíc čtu hodně. Co také jiného dělat. :-D Já mám ty historické knížky raději než ze současnosti. Ale manžel tvrdí, že tato autorka píše i ze současnosti a docela zajímavě, tak uvidíme. No vlastně jsem četla knihu z nedávné historie, tedy příběh také rodinný z počátku 2. světové války. Hodně mě zaujal.

      Vymazat
  2. Podobnú tématiku mám rada, ale radšej si ju pozriem v nejakom dokumentárnom filme v telke.
    Čítam totiž veľmi málo - viem že je to na moju škodu ale cez deň čas na knihu nemám a večer som už totálne "grogy", takže vidím už len posteľ... Táto kniha musí byť ale ozaj veľmi pútavá! 🌞

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No já většinou čtu na podzim a v zimě jinak přes rok také nemám na čtení jednak ani náladu ani čas. I když jsem už v důchodu Tak mám stále jiné zájmy. 🍀🙂

      Vymazat
  3. Maruško, mám na stole taky četbu, ale nějak mě nenechá rodina se začíst. Historii mám ráda, přímo od spisovatelky Hany Whitton a samozřejmě od pana Vondrušky. ☺

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vondruška tu mám právě na stole Právo první noci a román o růži. Už jsem toho od vondrušky přečetla hodně a mám ráda i jeho osobní názory na současnost.

      Vymazat
  4. To vypadá na dobré čtení :-) Podzim úplně láká zasednout k nějakému příběhu. Takovýto počet stránek by mi určitě nevadil, Kdysi jsem četla knížku od Kena Folleta a ta jich měla ještě víc :-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já se při silnější knize vždy obávám, že tam bude dost zbytečných popisných pasáží, které budu přeskakovat. Když pak zjistím, že o nudu rozhodně nejde, nevadí mi více stránek. Ale jsem v důchodu a když mi přijde do ruky poutavá kniha, tak se od ní neodtrhnu a čtu celý den, jen střídám polohy těla. :-D

      Vymazat
  5. Majko, tohle vypadá na báječné počtení. Mám tento žánr ráda.
    Nejdelší kniha, kterou jsem přečetla, byla Vzpoura oceánů, která měla 927 stran. 😀

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Alenko, nejen dějově, ale i styl nebo sloh této autorky je vynikající. Moc dobře se čte. Všechno se mi v mysli odvíjí jako skvělý film.

      Vymazat
  6. Majko - děvčata, tak Vám něco řeknu:V době dávno minulé manžel byl v Knižním klubu, bylo potřeba brát nějakou knížku pravidelně, tak jsem začala Dynastie Morlandů -začíná to možná 15. století? (tenhle žánr já můžu, i když je to psáno starou angličtinou a tudíž i překlad je trochu archaický) když jich vyšlo 10? tak jsem si řekla, že to nepřestanů objednávat, že to nemůže mít 100 dílů. Doma mám 35 a bratru cca v Kč přez 10tisíc.A v knihovně to je 2m. Čtu dokola a už jenom si připomínám určité pasáže ...na začátku každého dílu je rodokmen( ještě že tak, protože v spleti postav je těžké se vyznat, rodina je velká a postav mnoho).Nikdo v mé rodině to nedočetl, protože skonstatovali, že čte se to fakt těžko. Ani antikvariát to nebude chtít, když se rozloučím s tímto světem tak snad zběr nebo popelnice...poslední díl je čas po roce 1931 a velké hospodářské krizy...je to fakt sága jednoho anglického rodu několik generací, bohatství i bídy...nevadí mi encyklopedie (třeba Nobelove ceny) v podstatě ani dřív telefonní seznam ( v čase nemoci jsem takto trénovala pamět) ale NIKDY mne nezaujali detektivky...tak vidím, že jsem na sebe toho praskla už dost ....přeji hezké chvíle v tento podzimní a sychravý čas s dobrou jakoukoliv knihou v ruce všem a DÁVEJTE NA SEBE POZOR...- Míla

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Rodové ságy jsou opravdu rozsáhlá díla a máš můj obdiv, že jsi u toho vydržela. Já miluju Vondrusku právě pro to seznámení s životem v našich končinách v dávné minulosti. A když jeho královský prokurátor, který mimo jiné dohlížel na stavbu Bezdězu, kde pak i žil, vyšetřuje nějakou závažnou nekalost bez současných kriminalistických metod. Přesto se mu daří objasnit zločin, osvobodit třeba i nevinně odsouzeného. A to vše v historických kulisách naší krásné pokud čtu knihu s cizími kmeny postav, tak si jména stejně komolím po svém a jak je postav příliš mnoho, ztrácím se v nich. :)

      Vymazat
  7. Takhle na jeden zátah (přes noc a druhý den do práce) jsem přečetla kdysi Smithovu Řeku bohů, prostě se nedalo odtrhnout od knížky a jít spát. Ovšem druhý den v práci byl tím nevyspáním dost náročný...

    OdpovědětVymazat
  8. Tuto knihu neznám, ale od autorky si chci přečíst Heřmánkové údolí a Hlas kukačky :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hlas kukačky mám už také přečtený, jen jsem si zatím nestačila udělat výtah n blog. Tato kniha je také poutavá. Je to životní příběh několika žen z období před a během protektorátu.

      Vymazat

Děkuji za váš komentář