Hana Marie Körnerová v románu Hodina po půlnoci zavede čtenáře do Paříže počátku 19. století, do napoleonské éry a my se tak staneme svědkem příběhu hlavní hrdinky Fabieny Maréchalové.
Čtenář už ví, že vrahové dostali zaplaceno, aby se zbavili Fabieny, která spěchá nehostinným zimním počasím k lůžku svého umírajícího otce pařížského notáře Maréchala. Vše mělo vypadat jako nehoda. Kočár se převrátil v opuštěné sněhem zaváté krajině. Adéla, přítelkyně z kláštera zůstala zraněná v kočáře a Fabiena se snažila sehnat pomoc. Stala se však nepozorovaným svědkem úkladné vraždy své přítelkyně. Pokusila se uprchnout, ale málem zmrzla, nebýt náhody. Nalezl ji husarský poručík Julien Leblanc a převezl do bezpečí. Dlouho se zotavovala a svého otce již živého nezastihla.
Otec se po smrti své první ženy oženil s mladou ctižádostivou Mathildou. Mezi oběma ženami panovala nevole. Naštěstí se však Fabiena mohla spolehnout na svou tetu Honorii a později na svou ošetřovatelku, která se nakonec stala její společnicí.
Události však nabraly spád. Kdosi usiloval stále o život mladé dívky, Mathilda vedla bohatý společenský život a tajně si užívala i milenecký vztah s husarským poručíkem Julienem. Do toho však byla hluboce zamilovaná i Fabiena a o tomto vztahu neměla tušení. Julien však časem poznal, jaká ve zkutečnosti Mathilda je.....
Fabiena zjistí, že nejen jí někdo usiloval o život, ale otráven byl i její otec. Podezřívá Mathildu.
Při loupeži vyhoří Maréchalovo sídlo a umírá teta Honorie a obrovské rodinné tajemství vyjde najevo. Napoleon prohrává válku a Paříž je ohrožena. Fabiena odchází do starého zámečku na venkov, kde jí stále nadbíhá bratr její přítelkyně Adély. Ona však nemůže zapomenout na Juliena, se kterým si slíbili lásku a manželství, až se vrátí z Napoleonova tažení do Ruska. ..Na zámečku se stala i obětí nekalého kšeftování s jejími pozemky, které ji téměř ožebračilo.....a zažila i válečné ohrožení, když se bitky přesouvaly i přes venkovská sídla, která byla vypalována. ..
Rodinné tajemství, které stále pronásledovalo tuto dívku je spletité, intrik je příliš mnoho.....Je však životem zocelená.....
I když kniha obsahuje 650 stánek, nenechá čtenáře vydechnout. Tedy alespoň já jsem opět našla spisovatelku, které mne zaujala. Přiznám se opět, že manžel četl knihu přede mnou a já jsem z něho vytahovala nedočkavě, kdo je tedy trávil, zda ten nebo ten a on jen:" však čti, dovíš se."
Majko,přeji ti krásné chvilky u četby.Kniha vypadá velice zajímavě ☺
OdpovědětVymazatByla opravdu napínavá. Za poslední měsíc čtu hodně. Co také jiného dělat. :-D Já mám ty historické knížky raději než ze současnosti. Ale manžel tvrdí, že tato autorka píše i ze současnosti a docela zajímavě, tak uvidíme. No vlastně jsem četla knihu z nedávné historie, tedy příběh také rodinný z počátku 2. světové války. Hodně mě zaujal.
VymazatPodobnú tématiku mám rada, ale radšej si ju pozriem v nejakom dokumentárnom filme v telke.
OdpovědětVymazatČítam totiž veľmi málo - viem že je to na moju škodu ale cez deň čas na knihu nemám a večer som už totálne "grogy", takže vidím už len posteľ... Táto kniha musí byť ale ozaj veľmi pútavá! 🌞
No já většinou čtu na podzim a v zimě jinak přes rok také nemám na čtení jednak ani náladu ani čas. I když jsem už v důchodu Tak mám stále jiné zájmy. 🍀🙂
VymazatMaruško, mám na stole taky četbu, ale nějak mě nenechá rodina se začíst. Historii mám ráda, přímo od spisovatelky Hany Whitton a samozřejmě od pana Vondrušky. ☺
OdpovědětVymazatVondruška tu mám právě na stole Právo první noci a román o růži. Už jsem toho od vondrušky přečetla hodně a mám ráda i jeho osobní názory na současnost.
VymazatTo vypadá na dobré čtení :-) Podzim úplně láká zasednout k nějakému příběhu. Takovýto počet stránek by mi určitě nevadil, Kdysi jsem četla knížku od Kena Folleta a ta jich měla ještě víc :-D
OdpovědětVymazatJá se při silnější knize vždy obávám, že tam bude dost zbytečných popisných pasáží, které budu přeskakovat. Když pak zjistím, že o nudu rozhodně nejde, nevadí mi více stránek. Ale jsem v důchodu a když mi přijde do ruky poutavá kniha, tak se od ní neodtrhnu a čtu celý den, jen střídám polohy těla. :-D
VymazatMajko, tohle vypadá na báječné počtení. Mám tento žánr ráda.
OdpovědětVymazatNejdelší kniha, kterou jsem přečetla, byla Vzpoura oceánů, která měla 927 stran. 😀
Alenko, nejen dějově, ale i styl nebo sloh této autorky je vynikající. Moc dobře se čte. Všechno se mi v mysli odvíjí jako skvělý film.
VymazatMajko - děvčata, tak Vám něco řeknu:V době dávno minulé manžel byl v Knižním klubu, bylo potřeba brát nějakou knížku pravidelně, tak jsem začala Dynastie Morlandů -začíná to možná 15. století? (tenhle žánr já můžu, i když je to psáno starou angličtinou a tudíž i překlad je trochu archaický) když jich vyšlo 10? tak jsem si řekla, že to nepřestanů objednávat, že to nemůže mít 100 dílů. Doma mám 35 a bratru cca v Kč přez 10tisíc.A v knihovně to je 2m. Čtu dokola a už jenom si připomínám určité pasáže ...na začátku každého dílu je rodokmen( ještě že tak, protože v spleti postav je těžké se vyznat, rodina je velká a postav mnoho).Nikdo v mé rodině to nedočetl, protože skonstatovali, že čte se to fakt těžko. Ani antikvariát to nebude chtít, když se rozloučím s tímto světem tak snad zběr nebo popelnice...poslední díl je čas po roce 1931 a velké hospodářské krizy...je to fakt sága jednoho anglického rodu několik generací, bohatství i bídy...nevadí mi encyklopedie (třeba Nobelove ceny) v podstatě ani dřív telefonní seznam ( v čase nemoci jsem takto trénovala pamět) ale NIKDY mne nezaujali detektivky...tak vidím, že jsem na sebe toho praskla už dost ....přeji hezké chvíle v tento podzimní a sychravý čas s dobrou jakoukoliv knihou v ruce všem a DÁVEJTE NA SEBE POZOR...- Míla
OdpovědětVymazatRodové ságy jsou opravdu rozsáhlá díla a máš můj obdiv, že jsi u toho vydržela. Já miluju Vondrusku právě pro to seznámení s životem v našich končinách v dávné minulosti. A když jeho královský prokurátor, který mimo jiné dohlížel na stavbu Bezdězu, kde pak i žil, vyšetřuje nějakou závažnou nekalost bez současných kriminalistických metod. Přesto se mu daří objasnit zločin, osvobodit třeba i nevinně odsouzeného. A to vše v historických kulisách naší krásné pokud čtu knihu s cizími kmeny postav, tak si jména stejně komolím po svém a jak je postav příliš mnoho, ztrácím se v nich. :)
VymazatTakhle na jeden zátah (přes noc a druhý den do práce) jsem přečetla kdysi Smithovu Řeku bohů, prostě se nedalo odtrhnout od knížky a jít spát. Ovšem druhý den v práci byl tím nevyspáním dost náročný...
OdpovědětVymazatTak to znám, Lado. V práci je to pak kruté.
VymazatTuto knihu neznám, ale od autorky si chci přečíst Heřmánkové údolí a Hlas kukačky :-)
OdpovědětVymazatHlas kukačky mám už také přečtený, jen jsem si zatím nestačila udělat výtah n blog. Tato kniha je také poutavá. Je to životní příběh několika žen z období před a během protektorátu.
Vymazat